Francouzská vláda připravila nový imigrační zákon, který dovolí získat snadněji pracovní povolení v profesích, kterým chybí personál. Na druhou stranu přitvrdí v deportaci těch, kteří nejsou v zemi v souladu se zákonem. Příkladem úspěšné integrace je Villerupt na severovýchodě Francie, kde počet přistěhovalců za deset let stoupl o dvanáct procent.
Bez znalosti francouzštiny je pro příchozí všechno těžší. I proto se dvě desítky studentů většinou vyššího věku snaží v centru jazykové pomoci tento handicap odstranit. Jde to pomalu. A některým ještě více ztuha než ostatním.
„Proto jsme studenty rozdělili do dvou skupin. První se učí číst a správnou výslovnost, ta druhá má gramatiku,“ přibližuje učitelka Jeanne. „Je to těžké, protože přes noc pracuji a pak jedu sem. Občas usnu, ale kolegové mě probudí,“ popisuje Francisco.
Zástupci mladší generace mají integraci snazší. Třeba i díky sportu, zejména fotbalu. „Je to dobrý způsob integrace, protože na hřišti není důležitý sociální status ani to, odkud jsme,“ má jasno starosta Villeruptu Pierrick Spizak.
Městu pomáhá i stát
Rozvoji města v těsné blízkosti Lucemburska, kam spousta lidí dojíždí za prací, pomohl ocelářský průmysl. A také přistěhovalci. Původně z Itálie a Portugalska, dnes ze subsaharské Afriky. Radnice dělá maximum pro jejich zapojení do společnosti. Bez pomoci státu by se ale neobešla. Městu pomáhá například projekt na výstavbu bytů.
Někteří místní obyvatelé, zejména ti dříve narození, jsou s hodnocením integrace přistěhovalců často opatrní. „Město se za dvacet osm let, co jsem se odstěhoval, velmi změnilo,“ uvedl jeden z oslovených seniorů a rodák z města.
Villerupt je na prvním místě v celé Francii z měst nad pět tisíc obyvatel v počtu přistěhovalců za posledních deset let. Ti tvoří v současnosti více než třicet procent obyvatel města. A jejich počet se bude dál zvyšovat. Zvlášť pokud se ukáže, že tento způsob asimilace bez vytváření samostatných migrantských čtvrtí funguje.
