Kdysi tudy projížděl slavný expres Vindobona a těžké nákladní vlaky, v poslední době sloužil karlínský spojovací viadukt spíše k posunu a manipulačním jízdám. Nyní na celém Negrelliho viaduktu včetně karlínské spojky nejsou koleje, ale i kdyby byly, vlaky by tudy neprojely, protože na spojovacím viaduktu chybí prostřední část – ocelové přemostění ulice Prvního pluku. Demontáž ale nabrala zpoždění. Zatím se podařilo odstranit jen jednu polovinu konstrukce.
Když se snáší velká konstrukce uprostřed husté městské zástavby, vždy to přitahuje pozornost. Demontáž části karlínského spojovacího viaduktu, která vede nad ulicí Prvního pluku, ovšem byla obzvláště pikantní. Nejenže museli dělníci snést ocelovou část jinak převážně kamenného mostu, která se od roku 1936 vypínala v těsné blízkosti karlínských domů, ale také museli s konstrukcí „něco“ udělat. Cílem je dostat ji do šrotu.
Problém spočíval i v tom, že nebylo jasné, jak přesně je konstrukce těžká. Mohlo jít až o 80 tun, záleželo na tom, jakou daň si během desítek let vybrala koroze. Správa železniční dopravní cesty původně očekávala, že se podaří v pátek snést obě části železničního nadjezdu přes ulici Prvního pluku, ale nakonec je zatím na parkovišti vedle mostu pouze jedna z nich. Práce začaly kvůli špatnému počasí se zpožděním, a proto budou pokračovat v sobotu.
Podle mluvčího SŽDC Marka Illiaše zatím proběhly přípravné práce, dělníci mají být opět na místě od sobotního rána. „Pokud opět nenasněží, podle plánovaného harmonogramu by nejpozději do odpoledne měla být dole i druhá část,“ přiblížil. Snesené konstrukce zprvu spočinou na připravených trámech, před odvozem do šrotu ale bude ještě potřeba je rozřezat.
Část karlínského spojovacího viaduktu, která vznikla až ve 30. letech minulého století – tedy více než 60 let po samotné spojce, jež je přitom sama doplňkem ještě staršího Negrelliho viaduktu – je třeba vyměnit. Podle mluvčího Illiaše „již nevyhovuje z hlediska technických i provozních parametrů, stejně tak nevyhovující je i hlučnost provozu vlaků po něm“.
Nový nadjezd má být jen jednokolejný – beztak byla v posledních letech jedna ze dvou kolejí, která vedla přes starý, zaslepená – a bude mít příhradovou konstrukci. SŽDC ale zatím nestanovila termín stavby nového přemostění.
Snesení mostů přes ulici Prvního pluku předchází další podobné akci – sundání nadjezdu v Křižíkově ulici. Ten již je součástí původního Negrelliho viaduktu, ale i on je novější, vznikl v 50. letech minulého století.
Výluka začala loni v létě
Rekonstrukce Negrelliho viaduktu začala loni na jaře. Od léta pak začala dlouhodobá výluka, která si vyžádala rozsáhlé změny v trasách železničních linek. Osobní vlaky od Kralup nad Vltavou, které dříve jezdily přes Negrelliho viadukt na Masarykovo nádraží, nyní objíždějí uzavřený most přes Balabenku, cesta ze zastávky Podbaba do konečné stanice se prodloužila o polovinu – z devíti minut na čtrnáct. Rychlíky z Děčína byly přesměrovány na hlavní nádraží, zatímco vlaky od Kladna končí na holešovickém předmostí Negrelliho viaduktu v provizorní zastávce Bubny-Vltavská.
Během výluky již stihli stavbaři odstranit vestavby a přístavby viaduktu, které během půldruhého století jeho existence vznikly v Karlíně, z mostu také zmizely koleje i sloupy s trakčním vedením. Všechny klenby nyní prozkoumá Kloknerův ústav ČVUT, který je soudněznaleckým pracovištěm v oboru stavebnictví. Celkově jde o prohlídku sta kleneb z různých materiálů, a to betonu, cihel, pískovce a žuly a jejich různých kombinací.
Část kleneb se bude bourat, podle Bořivoje Leszka ze společnosti Strabag Rail jich bude jedenáct nebo dvanáct. „Ostatní zůstanou původní,“ řekl.
Náměstek ředitele SŽDC Mojmír Nejezchleb ujistil, že oprava mostu probíhá podle plánu. „Nic nenasvědčuje tomu, že bychom termín dokončení celého Negrelliho viaduktu posouvali, platí leden 2020,“ uvedl. Cena rekonstrukce se vyšplhá na více než 1,4 miliardy korun.
Negrelliho viadukt vznikl na konci 40. let 19. století, v provozu je od roku 1850. Zprvu umožňoval jízdu z Masarykova (tehdy státního) nádraží do Buben, karlínský spojovací viadukt zajišťující přímé spojení z Buben do Libně přibyl až v roce 1871. Ve 30., 50. a 70. letech minulého století byly některé původní části zbourány a nahrazeny ocelovými či betonovými nadjezdy nad silnicemi.
