Svědky tří příběhů zasazených do blízké i tisíce let vzdálené budoucnosti se můžou stát návštěvníci brněnského Divadla Reduta. Umožní jim to inscenace Zemský ráj to na dohled? Pod dohledem šéfa činohry Martina Františáka ji vytvořili tři mladí režiséři.
Zbortěné harfy tón, ztrhané struny zvuk, zašlého věku děj. Verše Karla Hynka Máchy mohou být pro školáky povinnou říkankou, pro režiséra Martina Františáka jsou ale odkazem na nesmrtelné poselství. A spojnicí tří příběhů zasazených do vzdálené budoucnosti.
„Zároveň se tam objevují motivy Země, matky, které se pak dále rozehrávají v tom našem díle,“ uvedl režisér druhé část inscenace Jan Holec. Představení Zemský ráj to na dohled? zahajuje groteska o dvou sourozencích. Ti objeví v čokoládovém vajíčku stroj času.
„V podstatě s moderní technologií nakládáme lehkomyslně. A ten nástroj neslouží k nějakým vyšším cílům, ale slouží vyloženě pro zábavu. Naše dvě postavy ho využijí proto, že chtějí ukrást pivo samy sobě, protože jim jejich pivo dojde a věděly, že ještě před 20 minutami nějaké pivo měly,“ popsala svůj přístup režisérka první části Zuzana Burianová.
Potyčka s vlastními dvojníky z budoucnosti je ale nakonec dovede do záhuby. Za dalších sto let zavládne podle autorů na Zemi apokalypsa. Jediný řád pak dává lidem Bůh. „Pro mě je to nějaká paralela s dneškem, mám pocit, že lidé právě tím, nebo speciálně u nás ztratili víru, ztratili Boha, tak se zmítají v jakémsi chaosu. A mám pocit, že společnost zpátky spěje k jakémusi konzervatismu a hledá právě víru, hledá hodnoty a nějak v tom tápe,“ vysvětlil Holec.
V poslední části se diváci dostanou až do roku 4019. Děj dokresluje i výstava pomyslných artefaktů ze současnosti. „Zajímalo nás, jak nahlížíme na někoho, kdo je třeba dva tisíce let starý,“ řekla režisérka závěrečné třetí části Anna Klimešová. Jak se se střetem s budoucností lidstvo popasuje, naznačí divákům sobotní premiéra hry v Divadle Reduta.
