Laboratorní rozbory odhalily ve třech studánkách v okolí Žďáru nad Sázavou nadlimitní množství koliformních bakterií a dalších mikroorganismů. Ty mohou způsobit především průjmová onemocnění. Hygienici i vodohospodáři obecně nedoporučují pít vodu ze studánek bez předchozího rozboru. Nejde totiž o veřejné zdroje pitné vody, a jejich kvalita proto nemusí být ze zákona pravidelně kontrolována.
Žďár nad Sázavou nechává vodu ve třech studánkách testovat pravidelně jednou měsíčně po celý rok. „Z našeho pohledu jde o službu občanům, aby měli přehled o aktuální kvalitě vody. Testujeme tři studánky, protože jde o poměrně využívané zdroje vody,“ řekla mluvčí žďárského městského úřadu Blanka Sobolová.
Výsledky testování, které provádí laboratoř Krajské hygienické stanice Kraje Vysočina, město zveřejňuje na svých webových stránkách. „Dlouhodobě v dobrém stavu bývá Salvátorka, která je v lese. Letos došlo k nenadálému zhoršení stavu, ale například v červnu byly všechny tři studánky v pořádku,“ poznamenala Sobolová. Ve vodě ze studánek Klafar, U Křiváku a Salvátorka se při posledním rozboru objevilo nadlimitní množství koliformních bakterií.
Pití na vlastní riziko
Studánky na rozdíl od veřejných vodovodů nebo veřejných studní nemají provozovatele, který by za kvalitu vody odpovídal. Krajská hygienická stanice z vlastní iniciativy rozbory vody ze studánek v regionu neprovádí. „Jejich údržba a případné testování je tak na základě ‚dobrovolné‘ činnosti. Odběr vody k pitným účelům z těchto zdrojů je vždy na vlastní nebezpečí,“ poznamenala mluvčí Krajské hygienické stanice Kraje Vysočina Jana Böhmová.
Testování studánek může iniciovat jejich vlastník i soukromá osoba. Existují také místní sdružení ochránců přírody, která mají ochranu studánek ve svých programech. „Ani tyto subjekty ale nemají odpovědnost vůči přírodním přirozeným vývěrům podzemní vody v pramenných oblastech,“ poznamenal Miroslav Staněk z odboru hygieny obecné a komunální Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje.
„Jde většinou o nárazovou aktivitu měnící se v čase. Důvodem může být zájem nestátních organizací, případně průzkum při podezření na kontaminaci postiženého území – staré ekologické zátěže a podobně,“ dodal. Sběr dat pak podle něj mohou mít v náplni také Český hydrometeorologický ústav nebo společnost Geotest.
Kvalitu vody ve studánkách systematicky neřeší nikdo
Kvalitu vody testují akreditované laboratoře hygienických stanic, Státního zdravotního ústavu i řada soukromých laboratoří. Podle vedoucí oddělení mikrobiologie vody a hydrobiologie odboru analýz a hodnocení složek životního prostředí Výzkumného ústavu vodohospodářského (VÚV) Hany Zvěřinové Mlejnkové se však potenciálním zdrojům pitné vody, jako jsou studánky, systematicky nikdo nevěnuje. „Ani VÚV aktuálně takovéto zdroje neřeší, provádíme pouze analýzy pro soukromé osoby, které si je u nás objednají,“ vysvětlila.
Monitoring oblíbených studánek v kraji iniciovala Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje před čtrnácti lety. „Mimořádná kontrola proběhla v Moravskoslezském kraji naposledy v roce 2012. Z 23 kontrolovaných studánek vyhovělo v kontrolovaných mikrobiologických ukazatelích sedm z nich,“ uvedla její ředitelka Zuzana Babišová. „Nedoporučujeme považovat vodu ze studánek automaticky za vhodnou ke konzumaci,“ dodala.
Výsledky rozborů kvality vody jsou dostupné také u části studánek v národním registru. Nejde však vždy o aktuální data. Už den po odběru vody pro rozbor totiž mohou v okolí zdroje nastat změny, které její kvalitu ovlivní.
„Kvalita vody se u podzemních vod sice moc rychle nemění, ale může dojít ke znečištění například právě živočišného původu v blízkosti, které může kvalitu vody bezprostředně významně zhoršit,“ poznamenala Zvěřinová Mlejnková. Hrneček u studánky proto není znamením, že voda je automaticky kvalitní a pitná.
Převaření nemusí stačit
Kvalita vody ve studánkách je podle ní závislá na zdroji podzemní vody, ze kterého pochází, a na jeho případném znečištění. „Největším rizikem je znečištění fekálního původu, které se může do studánky dostat z okolních pastvin, zemědělských chovů či průsaků jímek a které může způsobit zejména průjmová onemocnění,“ potvrdila. Dodala, že u tohoto typu vod může být rizikem, zejména pro kojence, také zvýšený obsah dusičnanů.
Pomoci nemusí ani důkladné převaření vody. „Tím se odstraní bakterie. Voda ve studánce však může být kontaminována nejen bakteriemi a viry, ale také dusičnany, pesticidy, těžkými kovy, ropnými látkami či dalšími chemickými látkami,“ dodala Böhmová.
Případná konzumace vody ze studánek je tak na vlastní riziko a podle odborníků záleží především na posouzení okolí zdroje. „Máte-li chuť vyzkoušet pramenitou vodu ze studánky, zamyslete se nad tím, jak daleko od civilizace se nacházíte a co by mohlo být v blízkosti zdrojem znečištění. Pokud jste v panenské krajině ve vyšších nadmořských výškách, je předpoklad dobré kvality vody velký,“ poradila Zvěřinová Mlejnková.
