Po dlouhé nemoci zemřel divadelní režisér a básník Jan Borna. Bylo mu 56 let. Na konci devadesátých let vybudoval pražské Divadlo v Dlouhé, kde vytvořil řadu rodinných představení pro všechny generace. S Petrem Skoumalem zde uvedl nejúspěšnější inscenaci Kdyby prase mělo křídla.
Borna vystudoval teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a režii na DAMU. Jako režisér působil v brněnském HaDivadle, loutkovém divadle Drak nebo v Realistickém divadle v Praze. Na začátku devadesátých let byl uměleckým šéfem a režisérem Dejvického divadla a také učil na DAMU. Jeho jméno je ale především spojeno s Divadlem v Dlouhé, kde byl režisérem a členem uměleckého vedení od jeho založení v roce 1996.
K jeho nejúspěšnějším inscenacím patří divadelní setkání s Petrem Skoumalem a jeho dětskými písničkami Kdyby prase mělo křídla. Zhudebněný sen o cestování na okřídleném praseti se v Dlouhé hrálo od začátku více než patnáct let a dosáhlo téměř tří set repríz. Podařilo se mu tak splnit cíl, který si při vzniku hry dal. „Chtěli jsme lidi naučit chodit do tohoto divadla,“ prozradil.
Mnoha ocenění se také dočkala divadelní revue podle Malé vánoční povídky Ludvíka Aškenazyho Jak jsem se ztratil, která se stala nejlepší činoherní inscenací roku 2000. Na repertoáru je stále.
Z nového divadla udělal nejnavštěvovanější pražskou scénu. Založil také s Jaroslavem Duškem divadlo Vizita. Právě k improvizaci a k autorskému divadlu měl nejblíž. „Z toho setkání může vyjít určitá pravdivost,“ říkal.
Setkání na malém prostoru představovala pro Jana Bornu taky poezie. Svými básněmi hledal nové významy ve světě kolem a ve vlastním osudu poté, co mu byla diagnostikována roztroušená skleróza.
„Když jsem si začal tak pro sebe deníkově popisovat tuhle zkušenost, tak mi začaly vznikat básničky, u kterých jsem měl potřebu to dát lidem číst,“ vysvětlil. Jeho verše vyšly ve sbírkách Malé prosby, Veselá čekárna či O lásce a o ničem.
V roce 2008 obdržel Jan Borna Cenu ministerstva kultury za celoživotní umělecké zásluhy v oblasti divadla.
