Národní galerie v Praze zahájila jarní sezonu. Rozhodla se ji věnovat ženám ve výtvarném umění. Nejviditelnějším projektem jsou obrovské pomalované plochy zavěšené ve Velké dvoraně Veletržního paláce, které jsou prací německé umělkyně Kathariny Grosseové. Programovou linii slavných jmen moderního umění po Gerhardu Richterovi naplňuje rakouská malířka a experimentální filmařka Maria Lassnigová. Galerie otevřela celkem pět různých expozic najednou.
Katharina Grosseová, která ve Velké dvoraně Veletržního paláce vystřídala instalaci čínského umělce Aj Wej-weje, pracuje s průmyslovými pistolemi, s nimiž rozprašuje barvy po různém povrchu. Podle pořadatelů její projekt definuje malbu jako médium a výrazový prostředek.
Malba existuje kdekoli
Instalace obřích pláten nese název Zázračný obraz. „Rozhodla jsem se využít objem a povrch (Velké dvorany). Malba je něco, co existuje samostatně, kdekoli, na stole, na stěně, na paži, může se pohybovat. To chci já svojí malbou ukázat, ať maluji kdekoli,“ uvažuje autorka.
Grosseová používá volně zavěšenou látku, která podle ní prostor změkčí a vytváří architektonickou kvalitu. Cílem je, aby na jejím díle diváci viděli, jak postupně vznikalo, a aby se skrze pohledy na dvě proti sobě visící obří plátna přesunuli do jiné reality.
Samotná tvorba trvala tři měsíce, přípravy ale zabraly zhruba rok. „Malovala jsem to na zemi, takže jsem práci vlastně nikdy neviděla. Až tady, když jsme to instalovali, jsem to viděla poprvé,“ uvedla výtvarnice. Katarina Grosseová říká, že umění by mělo být součástí běžného života. Její práce se proto přelévá do kavárny a pokračuje i před budovou Veletržního paláce.
Sama sobě modelem
Poprvé je v Česku představena tvorba malířky a experimentální filmařky Marie Lassnigové (1919 až 2014), která se věnovala zejména zkoumání lidského těla a sebeprezentaci. „Lassnigová je jedna z nejvýznamnějších umělkyň 20. a 21. století. A tato výstava v Národní galerii je jednou z jejích největších retrospektiv mimo Rakousko,“ říká kurátor Adam Budak.
Obrazy, na nichž je Lassnigová sama sobě modelem, upozorňují na křehkost těla, stárnutí a běh času. Umělkyně je zároveň považována za jednou z průkopnic ženské emancipace v uměleckém světě. Retrospektiva představuje pět desítek děl vytvořených během 70 let autorčiny kariéry. Ty doprovází prezentace jejího originálního díla na poli filmové animace.
Obě umělkyně doplňují práce tří současných umělců, španělské autorky Patricie Dauderové, belgického umělce Johana Grimonpreze a Radka Brousila. Ke stěžejním letošním projektům patří podle ředitele galerie Jiřího Fajta také na březen plánovaná výstava fotografa Josefa Koudelky.
