Německý historik Reiner Stach v Praze osobně uvedl překlad jednoho z dílů své biografie Franze Kafky. Kniha se věnuje mládí pražského rodáka.
Kterou z knih Franze Kafky máte sám nejraději?
Jednoznačně je to Zámek, a to proto, že popisuje základní situaci, která se na světě opakuje znovu a znovu. Situaci, kdy lidské společenství odmítá jednoho člověka, protože je jiný. Má dojem, že ho nepotřebuje právě kvůli jeho jinakosti. Kafka naprosto přímočaře popisuje pocity toho člověka i společnosti, která se tak chová.
Vnímají Kafku jinak Rakušané a Němci než Češi?
Pochopitelně. Je to dané faktem, že Kafka psal německy. Recepce jeho díla v německé jazykové oblasti nastala o dost dřív než tady u vás. My už třicet let máme kritické vydání jeho textů, které obsahuje veškeré dopisy, fragmenty. Myslím, že musíte ještě takových pět let počkat, až i Češi budou mít takové vydání, a potom teprve budeme moct odpovědět na tuto otázku.
Až jednoho dne budou tyto deníky a zápisky existovat ve všech jazycích, celosvětové vnímání Kafky se změní, protože jeho soukromé spisy jsou mnohem veselejší, plné ironie a humoru. Až je lidé budou znát, nebude Kafka vnímaný jako ta temná a pesimistická osobnost.
Jaký mýtus o Kafkovi je podle vás nejčastější?
Podle mě je to představa, že byl neurotik, který se zabýval pouze svým vnitřním světem. Tenhle mýtus je ostatně hlavní důvod, proč jsem se do jeho biografie vůbec pustil. Je to úplně absurdní. Přece by se autor, který by byl obrácený do sebe a nezajímal se o politiku a postupující moderní svět, nemohl stát zakladatelem literární moderny. Chtěl jsem ukázat, že Kafka na svoji dobu reagoval, jak osobně, tak literárně.
Skutečně Kafku tolik ovlivnila Praha, jak se říká?
Ano, ovlivnily ho ale především události v Praze, to neustálé napětí mezi Němci a Čechy. Pražské ulice byly plné latentní agresivní atmosféry, která měla dopad hlavně na Židy. Říkali si, co se asi bude dít, začnou nás zase pronásledovat? Takže Franz žil v neustálém napětí.
Pražský německy píšící spisovatel židovského původu se stal jedním z nejvlivnějších spisovatelů dvacátého století.
Narodil se 3. července 1883 na Starém Městě pražském jako nejstarší syn obchodníka s galanterií Hermanna Kafky a Julie Kafkové.
Vystudoval práva na německé univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze. Většinu života pracoval jako úředník v pojišťovně.
Za svůj hlavní životní úkol však považoval psaní a obtížně je uváděl v soulad s prací v úřadě, kterou svědomitě vykonával.
Napsal tři romány Amerika, Proces a Zámek a řadu povídek, z nichž nejznámější je Proměna. Knižně vyšly také jeho deníky nebo dopisy.
Po propuknutí plicní choroby roku 1917 sedm let s nemocí zápasil. Poslední léta svého života trávil většinou v zotavovnách a léčebných ústavech.
Zemřel 3. června 1924 v rakouském sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu. Je pohřben na Novém židovském hřbitově v Praze.
Máme velmi málo očitých svědků, kteří by mohli prozradit, jaký byl Franz Kafka dítě nebo mladík. Po Maxi Brodovi zůstaly poznámky, ve kterých najdeme zmínky, jak se Kafka choval, až když mu bylo devatenáct let.
Co by podle mě bylo důležitější než Brodova pozůstalost, je dostat se k poznámkám, které si dělal Kafka v posledním roce svého života v Berlíně. Popsal tam dvacet sešitů. Ty ale byly zabaveny gestapem a leží neznámo kde v archivu, kam není přístup. Často se mě lidé taky ptají, co by se stalo, kdyby Kafka žil déle. Jak by se literárně vyvíjel. Myslím si, že kdybychom se dostali k těmto jeho zápiskům, dozvěděli bychom se to.
Rané roky odhalují Franze Kafku jako člověka, který žije současně ve fantazijním i reálném světě.
První svazek třídílné biografie z pera literárního historika Reinera Stacha zachycuje Kafkovo dětství a mládí, studia a první léta strávená v zaměstnání.
Zároveň vykresluje velkolepé dobové panorama jeho rodné Prahy, habsburské monarchie i celé střední Evropy. Kafkovy rané roky (1883 až 1911) rozhodně nebyly dobou pokojnou, například vznikaly nové technologie.
Dokončení posledního díla Stachovy trilogie zdržela tahanice o Kafkovy rukopisy z pozůstalosti Kafkova blízkého přítele a vydavatele jeho děl Maxe Broda.
V Česku vychází Stachovo dílo – na rozdíl od zahraničí – chronologicky. První díl životopisu vydalo nakladatelství Argo v překladu Vratislava Slezáka.
„I sebemenší detaily knihy se dají zdokumentovat. Pan Stach pročetl neskutečné tisíce stránek různých časopisů, novin a jiných materiálů z té doby, tedy přelomu devatenáctého a dvacátého století. Dokonce když líčí, jaké počasí vládlo v určitý den, tak i to je doloženo. Žádná fabulace tam není,“ řekl o knize překladatel Slezák.
