Pacienti si mohou za určitých podmínek nahrávat vyšetření u lékaře, a to i bez jeho souhlasu. Podle Martina Šolce z katedry zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy je pořízení záznamu legální zejména tehdy, pokud slouží k ochraně práv pacienta a může být později využito například při stížnosti nebo jako důkaz u soudu. Při zveřejňování nahrávky, například na sociálních sítích, musí být pacient ale výrazně opatrnější.
Obecně je pořizování nahrávky podle Šolce z katedry zdravotnického práva legální, pokud slouží k ochraně práv pacienta. „To znamená pokud jako pacient přicházím do nemocnice nebo k lékaři a pořizuji si nahrávku s tím, že se obávám, že někdo nějakým způsobem zasáhne do mých práv. Abych tu nahrávku případně mohl použít jako důkaz ve smyslu nějaké stížnosti nebo žaloby,“ vysvětlil.
Právo pacienta na pořízení záznamu ale není neomezené. Proti němu stojí zejména ochrana osobnosti lékaře, zdravotní sestry nebo dalších pracovníků. Při posuzování konkrétní situace se proto porovnává, jak silný je zájem pacienta na ochraně jeho práv a jak výrazně nahrávání zasahuje do práv zdravotníka. „Hledání vyváženosti spočívá v tom, že lékař, pokud je při výkonu svého povolání, tak nejde o jeho soukromou činnost,“ řekl Šolc. Pořízení nahrávky může tedy podle něj v takovém případě být v zájmu pacienta, nebo dokonce ve veřejném zájmu.
Lepší je lékaře předem upozornit
Podle Šolce je vhodnější zdravotníka o nahrávání předem informovat. Nejde podle něj jen o právní otázku, ale také o zachování důvěry mezi pacientem a lékařem. „Rozhodně je to lepší, než kdyby lékař pak zjistil, že si ho nahráváte tajně. Pak může dojít ke vzniku nějakého nepřátelství, úplně zbytečně,“ poznamenal.
Pokud zdravotník s nahráváním nesouhlasí, samotný nesouhlas ještě automaticky neznamená, že pacient záznam pořídit nesmí.
A záznam pořízený bez vědomí zdravotníka nemusí být automaticky nepoužitelný v případném řízení. Soudy podle Šolce hodnotí okolnosti jeho vzniku, účel i to, zda byl zásah do práv nahrávaného člověka přiměřený. „Pokud je nahrávka pořízena při výkonu profese zdravotníka, tak je jeho ochrana výrazně nižší, než kdybyste ji pořídili například v nějaké situaci čistě soukromého rozhovoru,“ upozornil Šolc.
Problematické mohou být také případy, kdy nahrávající situaci sám účelově vyvolá. „Máme judikaturu, kdy nebyla připuštěna nahrávka na základě nějaké provokace,“ dodal.
Se zveřejněním na internetu je to složitější
Výrazně opatrnější by podle právníka měli být lidé ve chvíli, kdy chtějí záznam zveřejnit například na sociálních sítích. V takovém případě už nejde jen o jeho použití k ochraně vlastních práv, ale také o možné zásahy do pověsti a soukromí dalších lidí. „Zdravotník se potom může bránit a mohl by se bránit i cestou občanskoprávní žaloby na ochranu osobnosti s tím, že došlo k neoprávněnému zásahu do jeho osobnosti, do jeho práva na čest, dobré jméno a podobně,“ upozornil Šolc.
Při případném sporu by se podle něj posuzovalo mimo jiné to, zda existoval dostatečný společenský zájem na zveřejnění záznamu. V krajních případech by například mohlo hrát roli, zda nahrávka zachycuje mimořádně neetické nebo ohrožující jednání. „Nelze říct bez dalšího, že to nikdy není možné, protože v nějakých extrémních případech velmi neetického nebo ohrožujícího jednání bychom mohli dovodit veřejný zájem na zveřejnění takové nahrávky, ale je to už velmi, velmi rizikové,“ řekl.
Další komplikací mohou být lidé zachycení na záznamu jen náhodou, například jiní pacienti na chodbě. Jejich přítomnost nemusí být zásadním problémem při použití nahrávky jako důkazu, při zveřejnění na internetu už ale může zasáhnout i do jejich práv.
- Postupujte s rozmyslem a zdrženlivě.
- Nahrávání by mělo sloužit zejména k ochraně práv pacienta.
- Volte otevřené a předem oznámené nahrávání, je-li to vzhledem k okolnostem možné.
- Vyhýbejte se nahrávání dalších pacientů a jiných nezúčastněných osob.
- Uchovejte originální nahrávku.
- Zaznamenejte si okolnosti pořízení nahrávky.
- Nahrávku poskytněte pouze orgánům oprávněným ji posoudit.
- Nahrávku nezveřejňujte ani jinak nešiřte.
- Cílem nahrávky nesmí být nátlak či kompromitace.
Zdroj: Kancelář veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí
Nahrávat jen tehdy, když je to nezbytné
Podle Šolce je přiměřenost klíčovým pravidlem. Pacient by měl zvážit, zda je pořízení záznamu skutečně nutné a zda stejného cíle nelze dosáhnout jiným způsobem. „K nahrávkám přistupovat pouze v nezbytných případech a v tom nezbytném rozsahu. Tam, kde opravdu mám za to, že je to nezbytné pro to, abych chránil to své právo,“ shrnul.
Ministerstvo zdravotnictví připravuje k nahrávání zdravotníků metodiku. Kancelář veřejného ochránce práv a dětského ombudsmana doporučuje pořizovat záznamy jen v přiměřených situacích, pokud informace nelze získat jinak, a vyhýbat se zachycení dalších pacientů. Pokud má nahrávka později sloužit jako důkaz, měla by být uchována v původní podobě spolu s údaji o době a okolnostech jejího pořízení.
