Další tři měsíce potrvá omezení provozu na nedávno otevřené prackovické estakádě na dálnici D8. Kvůli problémům s pohyby svahu v blízkosti mostu ale zatím je možné jezdit pouze v polovině šířky estakády. Plnohodnotný provoz nechtějí silničáři spustit, dokud nedokončí všechy kotvící prvky na nestabilním území.
O dalším dění na dálnici D8 mezi Lovosicemi a Řehlovicemi, kudy je možné jezdit od 17. prosince, se první středu nového roku radili experti, kteří dostali údaje z monitoringu území v okolí Prackovic. Doporučili ponechat stávající opatření s omezením provozu na půlkilometrové estakádě.
Mluvčí Ředitelství silnic a dálnic Jan Rýdl zdůraznil, že jde o preventivní opatření. „Hodnoty měření ukazují, že bychom tam provoz mohli vrátit,“ ujistil. Upřesnil, že měření ukazují pohyby „o desetiny milimetru v horizontu dní, možná i týdnů“. Generální ředitel ŘSD Jan Kroupa předpokládá, že jde jen „o odezvu na naše stavební práce“.
V sousedství prackovické estakády totiž pokračuje zabezpečování nestabilního svahu. Dělníci do něj zavrtávají piloty, zatím ale zdaleka nejsou všechny. Má jich být 120, na svém místě zatím je jen zlomek. „V tuto chvíli jich máme kolem 30 a je tam práce zhruba na tři měsíce,“ řekl mluvčí Rýdl.
Bez kolon i nehod
Podle dosavadních zkušeností zhruba dvoukilometrové omezení, které zasahuje kromě samotné prackovické estakády i do navazujících tunelů, nepůsobí v provozu žádné velké komplikace. „V místě omezení se netvoří kolony, nestala se žádná nehoda, plynulému provozu omezení nevadí,“ uvedl Jan Rýdl.
Po uzavřené polovině estakády se přesto občas auto pohybuje. Silničáři pravidelně kontrolují stav dálnice včetně dilatačních spár v uzavřené polovině mostu. Ty jsou na první pohled bezvadné. Kdyby se most začal hýbat, bylo by to ihned zřejmé. „Bude tam výškový rozdíl,“ přiblížil Petr Zajíc z řehlovického střediska ŘSD.
Hotová a nehotová
Dálnice D8 je posledního dva a půl týdne v provozu v celé své délce, i když ještě ne v celé šířce. Je to tedy taková chytrá Horákyně – hotová i nehotová. Každopádně je situace pro řidiče, ale hlavně pro obyvatele mnoha severočeských obcí příznivější než kdykoli v historii. Zejména pak během posledních deseti let, kdy se mnohokrát zdálo, že se po dálnici přes České středohoří začne v dohledné době jezdit a výsledkem bylo vždy jen zklamání.
Že se dálnice D8 stavěla 32 let od roku 1984, kdy začaly první práce na nejstarším úseku, který byl zprvu především součástí kapacitní spojnice Ústí nad Labem s Teplicemi, Mostem a Chomutovem, je dobře známé. Připomeňme si, kdy se rozjela první auta po kterých úsecích:
- 6. 11. 1990: úsek Řehlovice–Trmice
- 23. 7. 1993: úsek Praha–Úžice
- 18. 10. 1996: úsek Úžice – Nová Ves
- 26. 10. 1998: úsek Doksany–Lovosice
- 18. 6. 2001: úsek Nová Ves – Doksany (dokončena dálnice Praha–Lovosice)
- 21. 10. 2006: úsek Trmice – Krásný Les (státní hranice)
- 6. 4. 2012: úsek Lovosice–Bílinka
- 17. 12. 2016: úsek Bílinka–Řehlovice
Dvacet let se stavbou Lovosice–Řehlovice
Časový rámec, během kterého se připravovala a poté vznikala stavba v úseku přes České středohoří od Lovosic k Řehlovicím, přesahuje dvě desetiletí. Již tím je projekt jedinečný, ovšem v tom nejhorším možném smyslu. V roce 1996 byl schválen posudek o vlivu na životní prostředí a v plném proudu byly diskuse o vhodné trase. Nicméně dalších deset let zabraly spory, politické i odborné diskuse. Vydání a potvrzení potřebných výjimek, aby bylo možné o stavbě v chráněné krajinné oblasti vážně uvažovat, trvalo pět let. Další spory a soudy potom posunuly faktický začátek stavby až na rok 2007. Tehdy již byly hotové všechny ostatní úseky D8 včetně náročného a neméně kontroverzního průtahu Krušnými horami k hranicím se Saskem.
Samotná stavba mezi Lovosicemi a Řehlovicemi vznikala epizodicky. Když při velkolepém zahájení předstoupil před stavební stroje herec v roli dirigenta, očekávalo se velké finále v roce 2010. Jenomže nic nešlo tak, jak mělo. Jednak v té době začaly docházet peníze na dopravní stavby, a tak se pracovalo pomaleji, jednak začalo vycházet najevo, že i když měly úřady na přípravu dokumentů hodně času, nezvládly vše bezvadně.
Odpůrci stavby dálnice v CHKO podávali žaloby, kterými rozporovali územní rozhodnutí i některá stavební povolení. Kdyby byli úředníci splnili vše, co požaduje zákon, soudy mohly žaloby rozcupovat, jenomže dopadlo to docela opačně – zejména zpočátku uspěly prakticky všechny žaloby. Některé rozsudky neměly vliv na skutečný postup prací, ale jiné ano. Navíc přišla ekonomická krize a na dopravní stavby všeobecně náhle nebyly peníze. A tak se termín zprovoznění posunul z roku 2010 na rok 2012.
V roce 2012 se auta skutečně rozjela po novém úseku dálnice D8. Jenomže místo očekávaných šestnácti kilometrů mezi Lovosicemi a Řehlovicemi dostali řidiči jen čtyři kilometry od Lovosic k osadě Bílinka. Se zbylým úsekem to šlo od deseti k pěti. Rok 2012 přinesl další verdikt, který vedl k zastavení prací. Stavba v Českém středohoří byla již docela daleko, nebyly to žádné přípravné práce, takže bylo potřeba vše zakonzervovat, než ústecký krajský úřad správně rozhodl o stížnosti proti stavebnímu povolení pro jednu část dálnice. Podle soudu úředníci v odvolacím řízení chybovali. Rozsudek se sice týkal odvolacího řízení, ale v důsledku znepravomocnil i původní stavební povolení, a tak nezbylo než práce přerušit.
V té době již platil nový termín dokončení dálnice od Bílinky k Lovosicím – rok 2015. To, co přišlo potom, již nemělo nic společného s letitými stížnostmi a žalobami ekologických spolků, nicméně v jistém smyslu šlo o potvrzení toho, před čím varovali. Na jaře 2013 velmi vydatně pršelo. Pouhých jedenáct let po historických záplavách se opět hnala voda vylitá z koryt ulicemi mnoha měst zejména v severní části Čech. Prahu sice ještě z větší části zachránil její důmyslný protipovodňový systém vytvořený po katastrofě z roku 2002, ale pod ní na Vltavě a především na Labi už městům často nepomohly ani protipovodňové stěny.
Součástí pohromy byl také mohutný sesuv svahu nedaleko Litochovic nad Labem. Masa podmáčené půdy se zřítila přímo na dálnici, která byla v těch místech již téměř hotová.
A tak se číslo 2015 začalo pozvolna rozplývat. Bylo potřeba spadlý svah uklidit, dálnici pod ním znovu postavit a také zajistit, že se sesuv nebude opakovat – například za provozu, kdy by zemina zasypala projíždějící auta. O příčinu sesuvu se dosud vedou spory. Ministerstvo dopravy přišlo letos s posudkem, podle kterého nešlo o chybu projektu, nýbrž o důsledek prací v nedalekém kamenolomu. Existují však i jiné posudky. Ministerstvo samo nakonec zveřejnilo dokument, podle kterého k nejzávažnějším důsledkům sesuvu včetně zavalení dálnice došlo kvůli špatnému projektu. Pakliže by projektanti na místě nepoužili tzv. nezajištěný řez dálnice, svah by se zastavil ještě před dálničním tělesem.
I v polovičním profilu je dálnice lepší než objížďky
Kvůli odklízení sesuvu se termín opět posunul – na rok 2016. I tehdy se objevila komplikace, která vzbudila obavy, zda dálnice D8 nevstoupí i do dalšího roku s dvanáctikilometrovou mezerou. Počátkem podzimu přiznalo Ředitelství silnic a dálnic, že se objevily další problemy s podložím. Silničáři kvůli tomu museli zabezpečit okolí prackovické estakády, která je nejdelším mostem na novém úseku dálnice, a také upravit jednu její podpěru. Až v prosinci stavební firma znovu pokládala na most povrch vozovky, který bylo nutné při pracích pod estakádou odstranit.
Že nakonec začala sloužit jenom jedna polovina estakády Prackovice, je tak v kontextu všeho dění jen maličkost. Zcela zásadní je, že se auta po dálnici skutečně rozjela. Je to zásadní jednak pro řidiče a jejich bezpečnost – vždyť jedna ze dvou silnic, které sloužily jako náhradní trasa, totiž I/30 podél Labe, získala pověst „silnice smrti“. Polabská silnice ale alespoň prochází okrajovými částmi většiny obcí, kterými vede.
Druhá objízdná trasa, tedy teplická silnice I/8, naopak vede přímo středem obcí. Hluk, otřesy, špatný vzduch a silnice, která rozdělovala obec a téměř nebylo možné ji přejít, trápily hlavně obyvatele Velemína a Bořislavi. Zpočátku, v dobách, kdy se pozvolna ztrácela naděje na dokončení dálnice v roce 2010, pořádali Velemínští protesty i blokády silnice. Později však už jen trpělivě čekali, co se zase pokazí, zatímco jim za okny projížděly každý den desítky tisíc aut.
Ne všude však se zprovozněním posledního úseku D8 utrpení skončilo. Prackovice a Litochovice nad Labem, které leží na úpatí nestabilního svahu, ve kterém vznikla dálnice, si stěžují na popraskané domy a změny v toku podzemních vod, které přeplňují místní kanalizaci. Ministr dopravy jim v prosinci slíbil pomoc. Stát by měl přispět na opravu čistírny odpadních vod, jejíž poškození dávají Prackovičtí do souvislosti se stavbou dálnice.
