Lidé dnes bývají stále on-line a mnohdy dávají přednost svému telefonu před okolím. Rodiče, kteří se takto chovají, dávají svým dětem podle expertů najevo, že pro ně nejsou na „prvním místě“. Dospívající pak zmiňují, že cítí nejistotu a mají pocit bezvýznamnosti. Negativní digitální návyky rodičů však dle odborníků nemusí u jejich ratolestí vést přímo k závislosti na telefonu. Doporučují však doma nastavit jasné hranice – například vymezit čas, kdy jsou telefony zakázány, a věnovat se svým dětem.
Dítě přijde domů ze školy nebo z kroužku a chce rodičům sdělit své pocity z celého dne. Ti se ho na ně sice zeptají, ale s telefonem v ruce, takže se školák už reakce dospělých nedočká.
„Rodiče, kteří tráví příliš mnoho času na telefonu místo toho, aby se bavili se svými dětmi, vysílají negativní zprávu – neviditelná osoba na druhém konci je důležitější než ty,“ upozorňuje expertka Wendy L. Patricková.
Takzvaný „phubbing“ označuje stav, kdy jedinec přehlíží nebo ignoruje ostatní tím, že dává přednost svému telefonu před osobním kontaktem. Přestože to někteří jedinci nedělají podle expertů schválně, může ignorace z jejich strany působit negativně na okolí. Potencionálně tak může ovlivnit chování jejich partnerů, ale také právě potomků.
Rumunské vědkyně Alexandra Cobzeanuová a Gabriela-Elena Adafiniová se ve své studii zabývaly tím, jak používání telefonu rodiči ovlivňuje jejich dospívající děti. V této souvislosti upozornily na samotný technologický vývoj, kdy telefon, který dříve sloužil jen na vyřízení hovorů a psaní SMS zpráv, je nyní přístrojem, který nabízí mnoho funkcí, které jsou mnohými jedinci považovány za nezbytné.
Může jít například o bankovní služby, platby, v případě teenagerů to mohou být ale sociální sítě, aplikace nebo samotný internet. Sledují na něm například nesmyslná videa, hrají stále stejné hry nebo v případě dospívajících streamují živě své zážitky a komunikují s kamarády.
Znepokojivý aspekt rodinného života
Expertky ve své studii dále upozorňují, že upřednostňování telefonu a rozptylování se jím na úkor dětí je v rodinách čím dál častější a představuje znepokojivý aspekt rodinného života. To, že dospělí při používání svých chytrých telefonů ignorují své ratolesti nebo jim věnují méně pozornosti, může negativně ovlivnit vztah mezi nimi, protože dítě má pocit, že není důležité nebo že je zanedbávané.
Rovněž poukazují na to, že když se rodiče hodně dívají do telefonu a ignorují své potomky, může to vést k pocitům odmítnutí a odcizení mezi vrstevníky, stejně jako k horší emoční pohodě a negativnímu vývoji v této oblasti.
Studie se zúčastnilo celkem 159 dospívajících od třinácti do osmnácti let. Vědkyně zmínily, že teenageři hovořili o tom, že rodičovský phubbing ze strany matky nebo otce se děje ve stejné míře. Vyvolával u dětí pocit, že nejsou důležité. Dospívající ve výzkumu například odpovídali na otázky typu „Do jaké míry máte pocit, že na vás nezáleží?“ a „Jak často s vámi bylo zacházeno způsobem, který ve vás vyvolává pocit bezvýznamnosti?“
Aktuální zjištění podle expertek zdůrazňují významný dopad phubbingu na mezilidské interakce, zvláště ve vztahu mezi rodičem a dítětem. „Dospívající jsou obecně náchylnější k problémovému chování se smartphony než jiné věkové skupiny. Pocit, že pro ostatní nejsou důležití, může mít řadu negativních následků – včetně tendence zapojovat se do návykového chování, jako je závislost na smartphonech,“ uvádějí badatelky.
Ze studie však zároveň vyplývá, že rodičovský phubbing přímo nevede u dospívajících k závislosti na chytrých telefonech. Ale působí na ni nepřímo prostřednictvím už zmíněného pocitu nedůležitosti. „Jedinci, kteří se cítí svými partnery ignorováni, pravděpodobně více komunikují se svými chytrými telefony, jakmile jejich potřeba pozornosti není naplněna. Proto dospívající, kteří často zažívají rodičovský phubbing, mohou hledat pozornost jinde a obracet se ke svým smartphonům, když jsou interakce s rodiči vnímané jako neuspokojivé pro jejich sociální a emocionální potřeby. A když se sami hodnotí jako nedůležití pro své rodiče,“ zjistily vědkyně.
Soutěž o pozornost
Další prací z poslední doby, která zkoumá vliv rodičovského phubbingu na pohodu dětí, a jak ovlivňuje vzájemné vztahy doma, je americká studie.
„O této práci jsem vyprávěla přátelům – mnozí z nich jsou angažovaní, vzdělaní rodiče – a většina z nich se při tom mračila, protože se v těchto scénářích poznali. Nejde tady o to, proč jsme všichni špatní rodiče; jde o to, abychom se podívali na naše rodiny a na to, jakou roli v nich hrají telefony a další zařízení, s nadějí, že tam, kde to má smysl, provedeme drobné změny,“ popisuje jedna z autorek tohoto výzkumu Karen Elizabeth Dill-Shacklefordová.
Studie se zúčastnilo celkem šest set dospívajících ve věku dvanáct až sedmnáct let. Experti se jich během zkoumání ptali na to, jak vnímají svou matku nebo otce a do jaké míry měli pocit, že telefony, tablety nebo počítače rodičů odvádějí jejich pozornost.
Experty rovněž zajímalo, zda si teenager myslí, že ho rodič ignoruje právě kvůli mobilnímu telefonu a zda tak nevěnuje pozornost jeho potřebám a neposkytuje mu tak pocit důležitosti.
Promluvit si o něčem důležitém
Podobně jako v předchozí zmíněné studii výzkumníci zjistili, že dospívající, kteří uvedli, že jejich rodiče jsou rozptylováni chytrým telefonem nebo jiným zařízením, se také cítili méně jistí. Méně se i mohli spolehnout na své rodiče, když si potřebovali promluvit o něčem důležitém.
Dill-Shacklefordová v této souvislosti připomněla, že dnes nejde jen o telefony, ale že existuje řada dalších věcí, které mohou rodiče rozptylovat. „Ale telefony a další zařízení jsou navrženy tak, aby upoutaly naši pozornost a udržely ji. Víme, že lidé se na své telefony pravidelně dívají v mnoha každodenních situacích,“ poznamenala.
Studie upozorňuje také na fakt, že rozptýlení telefonem je často přerušované, společensky přijímané a zakotvené v jinak běžných situacích mezi rodičem a dospívajícím. Na rozdíl od duševních či fyzických problémů je používání telefonů ze strany rodičů pod jejich vědomou kontrolou, stojí také v práci.
„Být přítomný“
Řešením není podle vědkyně se zbavit telefonu nebo si nikdy neprohlížet informace či si zahrát nějakou hru. „Spíše doporučujeme dbát na to, abyste byli k dispozici,“ přiblížila psycholožka. Může třeba jít o stanovení konkrétního času bez telefonu – ať už během jídla nebo večer před spaním.
Expertka zároveň doporučuje rodičům zamyslet se nad tím, jak má vypadat, když svým dětem věnují “dostatečnou pozornost“. Jak například poznat, kdy je pro dítě něco opravdu důležité, nebo jak mu dokázat, že mu je rodič neustále nablízku.
Podle psycholožky to však neznamená, že rodiče musí pokaždé přestat s tím, co právě dělají, když dítě žádá o jejich pozornost. „Dobrým začátkem je dát mu najevo, že si uvědomujete, že se snaží upoutat vaši pozornost. Můžete mu třeba říci, kdy budete mít čas na řádný rozhovor,“ radí Dill-Shacklefordová.
Jistota citové vazby
Stejně jako v případě první výše citované práce i tady experti uvádějí, že i krátkodobá narušení v reakcích rodičů vůči dětem mohou mít pro dospívající význam z hlediska mezilidských vztahů. Nejde tak dle odborníků jen o chování dospělých, ale i o to, jak jejich potomci prožívají pocit sounáležitosti a jistotu citové vazby.
Ačkoliv existuje o chování rodičů jen omezené množství dat, mnoho dospělých přiznalo, že používání jejich chytrých telefonů narušuje čas strávený s dětmi. Například už před šesti lety 68 procent dotázaných rodičů uvedlo, že je telefon alespoň „někdy“ rozptyluje, když jsou se svým dítětem. A v průzkumu z roku 2024 téměř polovina dospívajících (46 procent) sdělila, že se rodič během rozhovoru „alespoň občas nechá svým telefonem rozptýlit“.
