Podle nové zprávy Světové meteorologické organizace (WMO) dosáhly v roce 2025 hladiny oxidu uhličitého (CO₂) a dalších hlavních skleníkových plynů v atmosféře bezprecedentních maxim. Znamená to další dlouhodobý nárůst teploty na Zemi.
Nová zpráva WMO vyšla v úterý 27. října. Konstatuje, že globální průměrná povrchová koncentrace CO2 v roce 2025 činila 426,8 částice na milion (neboli ppm), což představuje 153 procent hodnoty z roku 1750. Koncentrace metanu a oxidu dusného – druhého a třetího nejdůležitějšího skleníkového plynu s dlouhou životností souvisejícího s lidskou činností – také vzrostly na novou rekordní úroveň.
„Další rok, další nový rekord. Skleníkové plyny zadržují v atmosféře bezprecedentní množství tepla, což přispívá k extrémnějšímu počasí a s ním spojeným rizikům pro naše ekonomiky a společnosti. Posledních 11 let bylo nejteplejších v historii a tento trend bude pokračovat. CO2 má velmi dlouhou životnost, a proto bude ovlivňovat globální klima nejen po několik let, ale po celá desetiletí, a dokonce staletí,“ komentovala výsledky náměstkyně generálního tajemníka WMO Ko Barrettová.
Cílem této zprávy je poskytnout co nejkvalitnější ověřené vědecké informace vyjednavačům na klimatické konferenci OSN. Cílem zasedání COP 31, které se koná ve dnech 9. až 20. listopadu v turecké Antalyi, je proměnit klimatické závazky v konkrétní opatření.
Míra růstu emisí CO2 se ztrojnásobila
Tato zpráva se nevěnuje tomu, kolik emisí se aktuálně vypouští. Informuje o množství plynu, které se hromadí v atmosféře. To je důležité proto, že právě plyn, který se hromadí v atmosféře, způsobuje nárůst teplot. Zhruba polovina celkového množství tohoto plynu vypuštěného každý rok zůstává v atmosféře a zbytek je pohlcen suchozemskými ekosystémy a oceány.
Když tento bulletin poprvé vyšel v roce 2004, byla koncentrace plynu 377,5 ppm. Roční index skleníkových plynů Národního úřadu pro oceány a atmosféru (NOAA) ukazuje, že v období od roku 1990 do roku 2025 se radiační působení – tedy oteplovací účinek na klima – způsobené skleníkovými plyny s dlouhou životností zvýšilo o 56 procent, přičemž CO2 se na tomto nárůstu podílel přibližně 81 procenty.
Míra růstu CO2 se od 60. let ztrojnásobila a v desetiletí 2011 až 2020 se zrychlila z průměrného ročního nárůstu o 0,8 ppm na 2,4 ppm ročně. V letech 2024 až 2025 vzrostla globální průměrná koncentrace CO2 o 2,8 ppm, což je více než desetiletý průměr, ale o něco méně než výjimečný nárůst v letech 2023 až 2024.
„Mírnější tempo růstu v letech 2024 až 2025 odráží zotavení suchozemských uhlíkových propadů a snížení emisí uhlíku z lesních požárů v roce 2025 po silném jevu El Niño v letech 2023/2024, který snížil účinnost biosféry v důsledku většího sucha, vyschlé vegetace a častějších lesních požárů,“ uvedla Oksana Tarasová, vedoucí vědecká pracovnice WMO.
„Roční nárůst o 2,8 ppm však stále představuje značný přírůstek uhlíku do atmosféry v důsledku spalování fosilních paliv. V roce 2026 můžeme očekávat další nárůst koncentrací v důsledku spalování fosilních paliv a silného jevu El Niño, který ovlivní suchozemské uhlíkové propady stejně jako v letech 2023/2024. V našem měnícím se klimatu také rostou rizika sníženého pohlcování CO2 oceánem,“ doplnila Oksana Tarasová.
Méně známé skleníkové plyny
V době, kdy jednotlivé země reagují a přijímají opatření k transformaci svých energetických systémů směrem k dekarbonizaci, je podle této zprávy třeba věnovat zvláštní pozornost dvěma silným, ale méně zastoupeným stopovým plynům, které úzce souvisejí s výrobou a distribucí elektřiny: molekulárnímu vodíku (H2) a hexafluoridu síry (SF6).
Koncentrace SF6 v posledních třech desetiletích neustále stoupá úměrně s rostoucí globální elektrifikací, protože SF6 se používá především jako prostředek potlačující jiskření v rozvodných sítích.
Jeho životnost v atmosféře přesahuje tisíc let a má nejvyšší stoletý potenciál globálního oteplování, který je přibližně 24 300krát vyšší než u CO2. Nárůst koncentrace SF6 v roce 2025 dosáhl rekordní úrovně.
Koncentrace vodíku se mezi lety 2010 a 2024 zvýšila o 5,3 procenta. Vodík se používá jako médium pro skladování energie v odvětvích, kde je obtížné dosáhnout dekarbonizace, jako je výroba oceli, námořní doprava a dlouhodobé skladování energie, stejně jako pro obnovitelné zdroje a jako zdroj energie pro dopravu. Jeho úniky do atmosféry z výrobních zařízení, potrubí, zásobníků a palivových článků však představují rostoucí problém. Vodík není skleníkový plyn, ale ovlivňuje chemické složení atmosféry, a má tak silný nepřímý vliv na oteplování.
SF6 představuje problém nevratného hromadění skleníkového plynu s dlouhou životností v důsledku průmyslových procesů, zatímco H2 ilustruje nenápadné, ale potenciálně významné nepřímé dopady na klima plynu používaného jako nosič energie. Jak úniky H2, tak i trvalá přítomnost SF6 představují potenciální hrozby, které by mohly podkopat přínosy energetické transformace pro klima. Pečlivé sledování složení zemské atmosféry je podle WMO nezbytné pro odhalení, pochopení a prevenci nezamýšlených důsledků těchto změn.
