Spory na klimatické konferenci COP 27 v egyptském Šarm aš-Šajchu panují kolem zřízení fondu, který by chudým zemím kompenzoval škody způsobené změnou klimatu. Peníze, které bohaté země do rozvojového světa investují, je potřeba ohlídat, míní geograf a hydrolog Bohumír Jánský, který byl hostem pořadu Interview ČT24. Podle něj se česká politická reprezentace na úrovni státu postavila dobře k boji se suchem, které způsobily dopady klimatické změny. Opačný názor ale mají studenti na českých univerzitách, kteří v tomto týdnu protestovali proti udajné nečinnosti vlády.
„Bohatá severní polokoule financuje projekty na chudém jihu, ale investice se nehlídají, daná firma v zemi nezůstane a neřídí příslušná opatření. To vidím jako úhelný kámen,“ řekl hydrolog Jánský. Problém podle něj spočívá v tom, že investované peníze skončí v jiných projektech, než ke kterým je dárcovské státy určily.
Podle Jánského má každá katastrofa potenciál posunout lidstvo kupředu. „Pokud jsou tři čtvrtiny veškeré vody, která se na Zemi spotřebuje, v zemědělských závlahách, tak je to špatně. V zavlažovacích kanálech se velká část vody odpaří, svět se v tomto ohledu musí modernizovat,“ míní hydrolog.
Přechod na obnovitelné zdroje podle něj nemůže být skoková záležitost. Každá země je jiná a má své podmínky. V České republice dle jeho názoru nelze využívat větrnou energii, ani české řeky nemají dostatečný spád. Jako opačný příklad uvádí řeky v Jižní Americe, které vytékají z Andského pohoří, nebo Norsko, které má prudké řeky.
Rozvojový svět podle Jánského není schopen garantovat správné využití darovaných peněz od bohatých států ze severní polokoule. Proto si myslí, že se pomoc rozvojovým státům má změnit. „Jestliže budeme pomáhat financemi, tak musíme pomáhat i lidmi a technologiemi. Je potřeba vyškolit personál a předat zkušenosti mladým lidem. To, co tam vložíme, musíme ohlídat,“ prohlásil Jánský.
Chybu vidí i v tom, že mladí lidé z rozvojového světa přijíždějí na univerzity do Evropy, kde následně zůstávají a nechtějí se vracet do svých domovin. Odborníci by proto měli jezdit do rozvojových zemí, kde by vyškolili odborný personál.
Jánský vyzývá ke kompromisům, i když roztává Arktida i Grónsko
„Za svůj život jsem viděl, že je potřeba ustupovat a dělat kompromisy. Nemyslím si, že je momentálně Green Deal nastaven realisticky. Dá se jednoduše spočítat, že uvedených milníků se nedá dosáhnout,“ zhodnotil Jánský cíle Evropské unie.
Jánský pracuje na knize o Arktidě a upozorňuje, že v současné době během letních měsíců ubývá 40 procent ledové plochy. Když mizí bílé plochy, které mají schopnost odrážet sluneční paprsky, tak dochází k jejich pohlcování vodou. „V Grónsku 600 giga tun vody během minulého roku roztálo z ledovců a zmizelo do oceánu. Je to tak rychlý postup, že to nečekali ani největší experti,“ poznamenal Jánský.
Podle odhadů odborníků může hladina oceánů stoupnout o osmdesát centrimentrů až jeden metr, ale tyto změny mají setrvačnost – budou pokračovat až do výšek, které budou kritické pro řadu oblastí, upozornil v pořadu 90'ČT24 klimatolog Tomáš Halenka.
Podle Jánského se otepluje i povrch oceánu. „Pobřeží Aljašky a Sibiře má během léta třeba pět stupňů, ale v osmdesátých letech měla jen jeden stupeň. Teplá voda působí na mělké břehy tamních moří, pod kterými je uložen takzvaný žlutý led, který se dál rozpouští,“ popisuje Jánský dopady oteplování.
Připomíná, že za problém považuje i mizející permafrost. V Kanadě podle něj zmizelo několik jezer, protože roztál permafrost v jejich podloží a voda z jezer se vsákla do půdy. „Ohrožená je ale i infrastruktura. Rusko bude mít problém s přehradami na Sibiři, které se kotvily do trvale zmrzlé půdy, ale možná to nebylo dost hluboko. Jsou města, kde zmizely celé domy, protože stály na permafrostu,“ upozorňuje Jánský.
Produkce emisí zatím neklesá
„Když se státy, které produkují 80 procent emisí, přihlásily k dosažení uhlíkové neutrality, je to poměrně silný signál, že bude probíhat transformace společnosti,“ uvedl v pořadu 90'ČT24 zakladatel serveru Fakta o klimatu Ondráš Přibyla.
Podle klimatologa Tomáše Halenky v rozvojovém světě budou emise ještě růst, k jejich kulminaci by mělo dojít kolem roku 2030. Zároveň přiznal, že po uvolnění opatření spjatých s pandemií covidu-19 se emise zvedly celosvětově, ale upozornil, že reálný trend snižování produkce emisí nevidí.
Česko bojuje proti suchu
„Dovolím si pochválit naše politické lídry. Líbilo se mi, jak už za minulé vlády velké ústavy dostaly zadány od ministerstva životního prostředí projekty, které mají řešit sucho. Tam vznikají opravdová opatření, která máme udělat, abychom v boji se suchem zvítězili,“ pochvaluje si Jánský.
Z technických inovací se Jánskému líbí, že Česko bude budovat umělou infiltraci, takže dojde k nucenému vsakování vody. Z celkové spotřeby vody je v České republice 80 procent povrchová voda a 20 podzemní, která je nejkvalitnější, ale v Česku je jí málo.
„Existuje možnost vybudovat další vodní nádrže, jako je Káraný, kde voda prosakuje pískovým ložem a skoro hned je pitná. Pokud existuje vhodná hydro-geologická struktura, kterou je nepropustná pánev, tak si tam vodu v době přebytku můžeme uložit a v době sucha ji čerpat,“ uzavírá Jánský.
Studenti protestují za klima
Za ochranu klimatu od pondělí protestovali studenti českých univerzit, organizátoři akce to zdůvodnili tím, že vláda v tomto ohledu podle nich nedělá dostatečné kroky. Akce vyvrcholila ve čtvrtek, kdy Prahou prošel protestní pochod, kterého se zúčastnily stovky studentů. Jejich zástupci následně předali vládní zmocněnkyni pro lidská práva Kláře Šimáčkové Laurenčíkové seznam svých požadavků. Vládu vyzývají například k tomu, aby začala urychleně snižovat emise skleníkových plynů nebo k ukončení provozu uhelných elektráren do roku 2033.
Klimatickou stávku hodnotíme pozitivně, říká mluvčí uskupení Univerzity za klima Anežka Lindaurová. Přesto má pocit, že se jejich požadavkům nedostává dostatečné pozornosti. Současná energetická krize je podle představitelů hnutí Univerzity za klima důsledkem toho, že politici v České republice roky ignorovali klimatické změny.
Studenti jsou relativně aktivní a tento problém vnímají jako vážný. Vize změny klimatu se jich dotýkají, řekl Halenka a připustil, že je pravděpodobné, že by také protestoval, kdyby mu bylo třiadvacet.
„Když se řekne obavy ze změny klimatu, tak si představíme tváře mladých lidí, které vídáme ve zpravodajství. Ale to není způsobené tím, že by se více obávali, ale tím, že volí modernější a konfrontačnější metody vyjadřování svého názoru, ke kterým netíhne starší generace,“ přiblížil v 90'ČT24 sociální a environmentální psycholog Jan Krajhanzl. Zároveň upozornil, že podle dat, která má jeho tým k dispozici, se česká mladší i starší generace shodují ve svém vnímaní závažnosti změny klimatu.
