Čínská republika a Čínská lidová republika. Tak se jmenují dva dosavadní zástupci Číny v Radě bezpečnosti OSN. Až do roku 1971 držela křeslo Čínská republika – což je formální název Tchaj-wanu – tehdy ovládaná vojenským režimem generála Čankajška. Čínská republika tehdy v organizaci reprezentovala nejen ostrov, ale i celou pevninskou Čínu. Před padesáti lety však OSN dala přednost komunistické Čínské lidové republice. Tchaj-wan ztratil křeslo v Radě bezpečnosti i členství v OSN a mezinárodní postavení. Peking ho považuje za svou provincii, ostrov se ale o návrat do OSN i nadále snaží.
Vyloučení z OSN otřáslo pozicí Tchaj-wanu. Z reprezentanta celé Číny se stala neuznaná země
Rezoluci číslo 2758 podpořilo ve Valném shromáždění OSN 25. října 1971 76 zemí, 35 bylo proti a 17 se zdrželo hlasování. V přijatém textu stálo, že shromáždění bere na vědomí obnovu práv Čínské lidové republiky (ČLR) v OSN a že pouze její zástupci jsou jedinými právoplatnými zástupci Číny v této instituci.
Kromě toho dokument s okamžitou platností vylučoval „Čankajškovy představitele z míst, která neoprávněně zastávali ve světové organizaci a všech jejích složkách“. Spojené státy americké sice navrhovaly, aby se o této větě hlasovalo zvlášť, návrh byl ale většinou zamítnut. Čínská republika (ROC) neboli Tchaj-wan tak byl s okamžitou platností vyloučen a ČLR po něm zaujala stálé místo v Radě bezpečnosti.
Při historické návštěvě amerického prezidenta Richarda Nixona v Číně o rok později pak bylo podepsáno takzvané šanghajské komuniké, v kterém USA doslova uvedly, že „berou na vědomí, že Číňané na obou stranách Tchajwanského průlivu zastávají názor, že existuje pouze jedna Čína a že Tchaj-wan je součástí Číny.“
Jak vysvětlil sinolog Martin Hála, USA tak jen konstatovaly tehdejší oficiální postoj obou stran, aniž by se zavázaly k podpoře nároků jakékoliv z nich.
Diplomatické vztahy s Tchaj-pejí přerušil Washington v lednu 1979, když Spojené státy uznaly Čínskou lidovou republiku a navázaly s ní diplomatické styky. S neoficiální podporou Tchaj-wanu včetně dodávek zbraní ale Američané nepřestali.
Čínská občanská válka
Kořeny čínsko-tchajwanského sporu spadají do 40. let minulého století. Tehdy bojovali v čínské občanské válce komunisté v čele s vůdcem Mao Ce-tungem proti kuomintangské armádě generála Čankajška. Vleklá občanská válka se rozhořela již v roce 1927, byla ale přerušena druhou světovou válkou a její poslední část vypukla v roce 1946 poté, co skončily konflikty Číny s Japonskem.
Čankajškovi nacionalisté měli zpočátku navrch, komunisté ale postupně převzali iniciativu a dovedli válku do vítězného konce. Válka skončila 1. října 1949, když Mao vyhlásil vznik ČLR. Poražený Čankajšek se uchýlil na Tchaj-wan, kde až do své smrti v roce 1975 vládl tvrdou rukou.
Rozvoj ostrova silně ovlivnila podpora Spojených států, které po traumatické „ztrátě Číny“ ve prospěch komunismu obrátily svůj zájem v období studené války právě na Tchaj-wan, který až do roku 1971 zastupoval nejlidnatější zemi světa v OSN.
Diplomatická jednání s komunistickou Čínou koncem 60. let, která zahájil americký prezident Richard Nixon se svým poradcem Henrym Kissingerem, ale nakonec vedla ke změně poměrů.
Strategická nejednoznačnost
Vyloučení Tchaj-wanu z OSN mělo výrazný dopad na jeho mezinárodní postavení. Nyní je ve světě už jen patnáct zemí, které Tchaj-wan uznávají, přičemž až na Vatikán a Svazijsko jsou všechny z Jižní Ameriky, karibské oblasti a Tichomoří. Většina zemí včetně České republiky tak Tchaj-wan jako samostatný stát neuznává.
Washington od té doby uplatňuje vůči Tchaj-wanu takzvanou politiku strategické nejednoznačnosti, jejímž cílem je odradit Tchaj-wan od vyhlášení nezávislosti a Peking od násilného „znovusjednocení“. Hlavním bodem této politiky je teze, že status ostrova zůstává nevyřešený. Základní obrysy americké politiky vůči Tchaj-wanu shrnuje zákon nazvaný Taiwan Relations Act (TRA) z roku 1979.
Kromě podpory vzájemných vztahů včetně spolupráce v oblasti obrany také znovu konstatuje neurčitost pozice ostrova, když uvádí, že „budoucnost Tchaj-wanu bude určena mírovými prostředky“ s tím, že „jakékoliv snahy o určení budoucnosti ostrova jinými než mírovými prostředky“ budou považovány za „hrozbu pro mír a bezpečnost západního Pacifiku“.
Tchaj-wan má totiž výrazný strategický význam. „Tchaj-wan je největší zemská hmota mezi (americkými spojenci – pozn. red.) Japonskem a Filipínami, a proto je opěrným bodem pro řetěz ostrovů, které američtí stratégové považují za klíčový pro zadržování rostoucí vojenské síly Číny,“ shrnul na webu magazínu Forbes bezpečnostní analytik Loren Thompson.
Čína a Tchaj-wan
Rezignace na „znovuzískání pevniny“
Jak uvádí list The Washington Post, v tchaj-wanské ústavě je sice i nadále zakotven nárok na území pevninské Číny, ostrovní Čínská republika už ale nepožaduje, aby byla vnímána jako reprezentant celé Číny. Na základě série dodatků přijatých po přechodu k demokracii ústava rozlišuje mezi „svobodnou oblastí“, tedy Tchaj-wanem, a „pevninskou oblastí“.
Obrat podle Takajukiho Igarašiho z Japonské národní obranné akademie nastal po smrti prezidenta Ťiang Ťing-kua, Čankajškova syna, kterého nahradil Li Teng-chuej. Právě za jeho vlády došlo podle Igarašiho na počátku 90. let k faktickému opuštění cíle „znovuzískání pevniny“, i když Čínská republika oficiálně i nadále sleduje politiku „antikomunismu a územní obnovy“.
Současná vládnoucí Demokratická pokroková strana (DPP), jejíž členkou je i prezidentka Cchaj Jing-wen, argumentuje, že Tchaj-wan je nezávislá země, a odmítá princip jedné Číny. Jak konstatuje BBC, „Tchaj-wan splňuje prakticky všechny charakteristiky nezávislého státu, i když jeho právní status zůstává nejasný“.
Naprostá většina Tchaj-wanců, téměř 83 procent, souhlasí podle průzkumu z letošního března s úsilím vlády zajistit obranu ostrova, odmítat princip „jedna země, dva systémy“ a ochránit suverenitu a demokracii země.
Neúspěšné snahy o návrat
Ostrov se po dekády snaží o návrat do OSN a jejích organizací. Současný tchajwanský ministr zahraničí Joseph Wu nedávno argumentoval tím, že rezoluce 2758 je dezinterpretována, pokud je chápána jako dokument vylučující Tchaj-wan.
Poukazuje na to, že rezoluce Tchaj-wan přímo nezmiňuje, ani se nezabývá určením jeho politického statusu. Ministr uvedl, že „(v rezoluci) není žádná zmínka o čínském nároku na suverenitu nad Tchaj-wanem, ani neopravňuje ČLR reprezentovat Tchaj-wan v systému OSN“.
Mluvčí čínské diplomacie ve zřejmé reakci – odkazující pouze k „určitému jedinci na Tchaj-wanu“ – označil Wuovo vyjádření za „nehorázné napadení a vážnou provokaci“.
Dosavadní snahy ostrova o návrat do OSN pod názvem „Tchaj-wan“ tak byly odmítnuty. Podle webu týdeníku Newsweek se tak děje kvůli očividnému respektu k čínskému postoji, přestože Čínská lidová republika za 72 let své existence ostrov nikdy neovládala.
- Postup od totality k demokracii byl na Tchaj-wanu zahájen v červenci 1987 zrušením výjimečného stavu platného od roku 1947 a povolením činnosti politických stran.
- Výrazných politických reforem se však Tchajwanci dočkali až po roce 1988, kdy po zemřelém prezidentu Ťiang Ťing-kuovi, synovi Čankajška, nastoupil do nejvyššího státního úřadu Li Teng-chuej. V prosinci 1991 se uskutečnily první demokratické volby do tchajwanského Národního shromáždění. V listopadu 1992 byla po více než třiceti letech zrušena vojenská správa tchajwanského souostroví Ma-cu a Ťin-men.
- Za strůjce oteplení v čínsko-tchajwanských vztazích je považován tchajwanský prezident Ma Jing-ťiou, který byl zvolen v roce 2008 a za své osmileté vlády posílil ekonomické vztahy mezi oběma stranami, otevřeny byly podnikatelské příležitosti a uvolnilo se cestování přes 150 kilometrů široký Tchajwanský průliv. Přelomové politické setkání mezi Pekingem a Tchaj-pejí se uskutečnilo v listopadu 2015, kdy se Ma krátce setkal se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem v Singapuru.
- Současná tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen, která stojí v čele ostrova od roku 2016, se prosazuje jako obhájkyně autonomie Tchaj-wanu vůči rostoucímu tlaku pevninské Číny a odmítá nabídku Pekingu na zavedení principu „jedna země, dva systémy“, který platí v Hongkongu.
- Čína dlouhodobě pokládá Tchaj-wan za součást svého území, které může být znovu přivedeno pod kontrolu Pekingu, a to i s použitím síly, pokud to bude nutné. Peking od nástupu Cchaj do funkce také usiluje o diplomatickou izolaci Tchaj-wanu.
- Zdroj: ČTK