Okresní soud v Liberci začal projednávat případ chlapce, který v červenci 2020 utonul na koupališti v Českém Dubu na Liberecku. Zástupci vedoucího tábora Tomáši Mádrovi hrozí za usmrcení z nedbalosti až šestiletý trest vězení, podle státního zástupce neplnil své povinnosti. Mádr u soudu písemně vyjádřil lítost nad tím, co se stalo, a pozůstalým se omluvil. Svou vinu ale nevidí v rozsahu, v jakém ji prezentoval státní zástupce, uvedl ve svém vyjádření.
Podle obžaloby přišel chlapec 6. července 2020 na koupaliště v Českém Dubu se skupinou dalších zhruba šedesáti dětí z letního tábora. Jeho bezvládné tělo pak vynesly z vody dívky, které podle policie na hocha v bezvědomí zareagovaly dříve než lidé, kteří ho měli hlídat.
I přes okamžité poskytnutí laické první pomoci a následnou intenzivní lékařskou resuscitaci chlapec druhý den v nemocnici zemřel. Podle státního zástupce byl Mádr v době neštěstí s dalšími lidmi u kiosku na pivu. Podíl viny na neštěstí obviněný muž připustil. „Neměli jsme být u kiosku,“ řekl.
Mádr měl z táborů zhruba desetiletou zkušenost. „Byl jsem zástupcem hlavního vedoucího, zastupoval jsem ho v provozních věcech, jako je zásobování nebo provoz tábora,“ řekl. V době, kdy se neštěstí stalo, jel hlavní vedoucí s jedním z dětí do nemocnice, Mádr ale popřel, že by mu předal starost o druhý oddíl, kde byl i šestiletý chlapec.
O děti se starali dva praktikanti. Podle pravidel, která platila, byl chlapec jako neplavec na břehu. Neplavci mohli jít podle Mádra na brouzdaliště, ale i to jen v doprovodu dospělého.
Koupání dětí prý nebylo na programu
Hlavní vedoucí Libor Sita před soudem uvedl, že zástupce v případě jeho nepřítomnosti přebíral veškerou zodpovědnost a to i za personál a děti, včetně jeho oddílu. „Předával jsem mu děti, ne chatičky,“ řekl. Koupání podle něj na programu nebylo, na koupališti v Českém Dubu byli poprvé.
Sita přiznal, že byl překvapen, když tam šel celý tábor, sám by na koupaliště nepustil víc než tři oddíly. K dispozici navíc byly čepice pro odlišení dětí a také pomůcky pro neplavce, ty si ale vedoucí oddílu nevzali, ukázal výslech jednoho z praktikantů oddílu, do něhož utonulý chlapec patřil.
Předsedkyně senátu četla i výpovědi náhodných svědků. Jeden z nich se při výslechu pozastavil nad tím, že děti z tábora se koupaly v zadní, nejhlubší části koupaliště. Je tam hloubka až tři metry, protože v minulosti tam byla i skokanská věž.
Podle něj navíc na terase bufetu sedělo kolem pěti až šesti vedoucích, výhled na vodu tam nebyl a byli poměrně daleko od koupajících se dětí. „Řekl bych, že ty děti si dělaly, co chtěly. Vidím to jako nezvládnutí dozoru,“ řekl svědek, kterého policie vyslechla v den neštěstí přímo na koupališti v Českém Dubu.
Děti si myslely, že chlapec utonutí hraje
To ostatně potvrdily i samy děti. Podle jednoho ze starších účastníků tábora se chlapec držel černého nafouknutého kruhu, z něhož ho skupina asi desetiletých chlapců shodila. Pak už ho neviděl. Zahlédl ho ležet na hladině, kluci ale vykřikovali, že to hraje.
Chlapce o něco později vytáhly z vody starší dívky z jiného oddílu a přivolaly vedoucí a zdravotnici, které začaly dítě oživovat. Později dorazila i záchranná služba. Podle závěrů pitvy už ale v tu dobu nemohli chlapci pomoci, do dalšího dne ho při životě držely jen přístroje.
K jednání se se žádostí o náhradu škody připojili pozůstalí i Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP). Prarodiče utonulého chlapce, kteří byli jeho pěstouny, žádají každý milion korun za duševní útrapy spojené s jeho smrtí. O chlapce se starali prakticky od jeho narození, kdy soud zbavil jeho matku rodičovských práv a pěstounkou se stala jeho babička. VZP žádá náhradu škody více než 274 tisíc korun a také úrok z prodlení.
