Že vakcíny jsou zatím tou nejlepší obranou proti covidu-19, prokazují desítky studií a také zkušenosti z praxe. Ale zatím nepříliš dobře známou oblastí je, jak dokážou snižovat hrozbu takzvaného dlouhého covidu – tedy dlouhodobých problémů, které se často po překonání nemoci objevují někdy po celé měsíce.
Vědci hledají, jak vakcíny chrání před dlouhým covidem. Mohlo by to být lepší, upozorňují
Na neurologické rehabilitační klinice fyzioterapeuta Davida Putrina se léčilo s onemocněními, jako jsou chronická bolest, Parkinsonova choroba a sportovní zranění, přibližně padesát lidí týdně. Pak přišel dlouhý covid. V současné době se tam potýká s dlouhodobými problémy po covidu dalších padesát až sto lidí navíc. Mezi nejčastější projevy patří extrémní únava, dušnost a potíže se soustředěním. Fenomén nazývaný „dlouhý covid“ je stále ještě málo pochopený, zejména to, jak dobře mu umí předcházet a bránit vakcíny.
David Putrino si všiml, že ani plné očkování nemusí dokonale chránit před dlouhým covidem. Mnoho jeho klientů se nakazilo ještě před zavedením vakcín a s příznaky se potýkali rok i déle, než se k němu dostali. Viděl ale také asi tucet lidí, u nichž se stejné problémy projevily až v důsledku „průlomové“ infekce – při níž se koronavirem nakazí očkovaní lidé. „Je to o poznání méně časté než u neočkovaných lidí, ale stále to existuje,“ říká. Předpokládá, že takových případů bude přibývat s tím, jak prakticky celá populace bude proočkovaná nebo promořená.
Co vakcíny umí
Vakcíny snižují riziko dlouhého covidu už tím, že snižují pravděpodobnost nákazy. Studie ale naznačují, že u lidí, u nichž dojde k průlomové infekci, může očkování snížit riziko dlouhého covidu pouze na polovinu – a některé dokonce naznačují, že očkování na tento problém nemusí mít vůbec žádný vliv.
Pochopení toho, jak dobře vakcíny před dlouhým covidem chrání, je přitom klíčové, mnozí epidemiologové totiž upozorňují, že z dlouhodobého hlediska může být právě mnohaletá zátěž pro významnou část populace obrovský problém. Aktuální to je zas proto, že řada dobře proočkovaných zemí rozvolňuje svá opatření a nechává virus, který už nezahlcuje nemocnice, aby volně procházel populací.
Zatím věda nemá spolehlivá data o tom, jak moc vakcíny před dlouhým covidem chrání. Intuitivně by se nabízelo, že by měl být tento problém pro očkované menší: mají slabší průběh nemoci, virus jim v těle vydrží kratší dobu. Vakcíny sice výrazně snižují míru závažných onemocnění a úmrtí způsobených virem SARS-CoV-2, ale nejsou tak účinné, aby onemocnění zcela zabránily.
Dlouhý covid se ale podle svědectví lékařů z praxe může objevit i po mírné, nebo dokonce bezpříznakové infekci. Může se tedy v zemích s vysokou mírou proočkovanosti, ale současně s mnoha nákazami vyskytnout i mnoho případů dlouhého covidu? „To je těžké předvídat,“ uvedla pro odborný časopis Nature epidemioložka z University of Southampton ve Velké Británii Nisreen Alwanová, která se věnuje výzkumu dlouhého covidu prakticky od začátku pandemie.
Postcovidový syndrom postihuje až desetinu nakažených. Lékaři mapují jeho následky i dobu rekonvalescence (zdroj: ČT24)
Vědci zatím postrádají spolehlivá data. Další údaje by ale měly přibývat s tím, jak budou jednotlivé země pokračovat v zavádění vakcín, včetně posilovacích dávek, a jak budou pokračovat studie pacientů s dlouhým covidem. Asi největší takovou financuje v současné době americký Národní zdravotní ústav (NIH), který ji podpořil 1,1 miliardy dolarů.
Problém definice
Zatím je zdaleka nejsložitější problém vůbec definovat, co si pod pojmem dlouhý covid představit – jde totiž o syndrom se širokou škálou příznaků a vlastně se tedy ani pořádně neví, jak je častý. Jedna britská studie, která se považuje za nejspolehlivější zdroj, odhaduje, že u sedmi až osmnácti procent osob, které prodělaly covid-19, se dále rozvinuly některé příznaky dlouhého covidu, jež přetrvaly nejméně pět týdnů.
U spousty lidí jsou příznaky tohoto problému jen mírné, jiným ale zcela změní život. Téměř třetina osob, které se s ním na Putrinově klinice léčí, má závažné kognitivní obtíže – to znamená problémy, které mohou ovlivnit jejich schopnost soustředit se, mluvit a zapamatovat si. Nikdo z nich před onemocněním takové neměl. Přibližně šedesát procent Putrinových pacientů muselo v důsledku své nemoci změnit zaměstnání nebo přestat pracovat. „Pokud jste mladí a zdraví, je velmi nepravděpodobné, že byste na covid zemřeli,“ říká Putrino. „Ale není úplně nepravděpodobné, že budete mít dlouhodobé problémy.“
Příčina dlouhého covidu je stejně nejasná jako jeho definice. Jednou z možností je, že rezervoár koronaviru přetrvává někde v těle i poté, co odezní infekce – může se ukrývat v nejrůznějších tkáních, například ve střevech, játrech nebo mozku, a v této formě tam nadále způsobuje poškození. Další možností je, že imunitní reakce vyvolaná prvním kontaktem s neznámým virem může vytvářet protilátky a jiné imunologické reakce proti vlastním tkáním – a to by mohlo způsobovat komplikace i po odeznění infekce.
Jakou roli hraje očkování
Očkování by teoreticky mohlo snížit pravděpodobnost všech těchto příčin. Pokud by vakcína vyvolala vysokou hladinu protilátek a T-lymfocytů schopných rozpoznat virus SARS-CoV-2, mohl by imunitní systém zastavit virus během několika prvních dní replikací dříve, než si v těle stihne vytvořit výše popsané skryté rezervoáry – tak to pro Nature vysvětluje imunoložka Akiko Iwasaki z Yaleovy univerzity.
Očkování navíc umožňuje tělu zahájit mnohem přesnější imunitní odpověď od okamžiku, kdy koronavirus pronikne do organismu; tím se snižuje pravděpodobnost, že nespecifické imunitní reakce zasáhnou normální tkáň. Zjednodušeně řečeno: místo aby imunitní systém mlátil kolem sebe kladivem ve snaze trefit protivníka, přesně do něj bodne – a zdaleka tolik tím nepoškodí organismus.
Některé studie i svědectví lékařů z praxe dosvědčují, že tato forma ochrany funguje, alespoň částečně. Například na jednom průzkumu na Facebooku odpovídalo na otázky 1950 plně očkovaných lidí: u nich se objevilo 44 průlomových infekcí, z nichž 24 uvedlo příznaky dlouhého covidu. Průzkum provedla skupina hájící zájmy pacientů s dlouhým covidem a výsledky vydala v zatím nerecenzované studii.
Jiná studie v Izraeli, provedená na přibližně patnácti stech očkovaných zdravotnických pracovnících, zjistila, že u sedmi z 39 (19 %) průlomových infekcí se objevily příznaky, které přetrvávaly déle než šest týdnů. Počet případů je ale podle autorů zprávy příliš nízký na to, aby se podle něj daly odvozovat nějaké větší závěry.
Jedna z dosud největších studií shromáždila údaje od 1,2 milionu lidí, kteří dostali alespoň jednu dávku vakcíny proti covidu. Zaznamenali své zkušenosti do aplikace COVID Symptom Study, kterou vyvinula londýnská společnost ZOE zabývající se výzkumem dat ve spolupráci s londýnskou King's College. Tým zjistil, že kompletní očkování dvěma dávkami vakcíny snížilo riziko dlouhého covidu přibližně o polovinu.
Poselství je jasné, říká Claire Stevesová, geriatrička z King's College a hlavní autorka studie. „Očkování výrazně snižuje míru infekce a závažnost příznaků, a to i při slábnoucí imunitě a výskytu infekčnější varianty delta.“ K podobným výsledkům dospěla profesorka Stevesová i při analýze dat ze studie na amerických veteránech, kteří měli covid. Pokles je podle ní jasný a významný, přesto jsou stále čísla alarmující. Ještě horší výsledky ukazuje další výzkum, který prováděli vědci z Oxfordu – ten ale také ještě neprošel celým recenzním řízením.
Existují už dokonce i náznaky, co se stane, když člověk s dlouhým covidem dostane vakcínu. Jeden z průzkumů provedených organizací Survivor Corps totiž zjistil, že přibližně čtyřicet procent respondentů, kteří tímto problémem trpěli, uvedlo po očkování zlepšení svých příznaků. Dalších 14 % však uvedlo, že se jejich příznaky zhoršily.
Naděje na lepší svět
Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí nesleduje mírné průlomové onemocnění covidem, a tak může přehlédnout mnoho případů, které vedou k dlouhému covidu. Podobně je tomu i v Evropě.
V prosinci loňského roku ale americký Kongres přidělil 1,15 miliardy dolarů na čtyřletý výzkum dlouhodobých zdravotních důsledků covidu; první podporu z tohoto fondu získal výzkumný program RECOVER. Jeho cílem je zařadit do kvalitní studie desítky tisíc lidí a sledovat jejich příznaky. Jedním z hlavních cílů je zjistit více o patologii dlouhého covidu a lépe ho pochopit.
V průběhu této studie by měl tým RECOVER také získat údaje o míře výskytu problému u osob, které jsou očkovány. Další užitečné informace by měly zahrnovat závažnost, délku trvání a povahu příznaků dané osoby, a pokud možno i variantu koronaviru, která je za její onemocnění zodpovědná, popisuje výzkum kardiolog Stuart Katz z Newyorské univerzity, hlavní řešitel programu.
RECOVER bude také shromažďovat údaje o očkovaných dětech a dospívajících – což je důležitá mezera v aktuálně publikovaných studiích. Bude mnohem snazší ji zaplnit, až se vakcíny rozšíří mezi mladé lidi ve více zemích.