Největší pozornost se ohledně pandemie v současné době upírá na nové mutace, které způsobují rizikové varianty, a také na účinnost vakcín. Jenže kvůli tomu vzniká jiný problém, jenž může být v důsledku ještě mnohem nebezpečnější – hrozba, že se covid dostane do volné přírody.
Skrytá hrozba. Vědci studují, na jaká zvířata se může covid přenést a co tím získá
Podle současného stavu poznání se nový koronavirus SARS-CoV-2 přenesl na člověka z netopýrů, pravděpodobně přes nějakého jiného zvířecího mezihostitele – například německý virolog Christian Drosten se domnívá, že to bylo na čínské kožešinové farmě. Stále více expertů se ale nyní obává opačného problému, tedy, že se covid přenese i na zvířecí populace a přizpůsobí se jim.
Tato hrozba je podle virologů, jako je Anna Fagreová z Coloradské státní univerzity, zcela reálná a mohla by způsobit lidstvu nepředstavitelné škody. Vědce nejvíc znepokojuje, jak moc je v současnosti virus rozšířený. Stovky milionů nakažených lidí, kteří mohou být v denním kontaktu se zvířaty, zvyšují pravděpodobnost, že virus opět překoná mezidruhovou hranici a nekontrolovaně se rozšíří ve volné přírodě.
Viry to umí
Nejde o nějaké teoretizování ani bezdůvodné strašení. Smrtící viry se od lidí na zvířata přenášejí až příliš často. Například ebola přeskočila z lidí na lidoopy počátkem roku 2000 s ničivými následky, chřipka H1N1 nakazila tuleně a lachtany v letech 2009 až 2011, další respirační viry v posledním desetiletí decimovaly populaci goril.
„Pokud by se virus SARS-CoV-2 dostal do nové zvířecí populace, mohla by pandemie přetrvávat donekonečna a virus by se s přestávkami přesouval mezi novým hostitelem a lidmi. Zlověstným varováním mohou být případy žluté zimnice, eboly, viru chikungunya a tuberkulózy. Tedy nemocí, které se kdysi podařilo dostat pod kontrolu, než se rozšířily zpět mezi zvířata, což jim umožnilo přetrvat, přizpůsobit se a znovu nakazit lidi,“ popisuje časopis Wired.
Dva důvody k obavám
Experti se bojí tohoto scénáře ze dvou důvodů. Tím prvním je, jak moc může mít tato nemoc negativní dopad na zvířecí druhy, zejména ty, které jsou už v současné době ohrožené. Týká se to zejména blízkých příbuzných člověka, tedy primátů a opic. Spousta druhů je již nyní v kritické situaci, kdy je ohrožuje změna klimatu, pytláci i ničení jejich přirozených lokalit. Virus, jenž způsobí smrt byť jen několika procent jejich populace, se může stát příslovečným posledním hřebíčkem do rakve celého druhu.
Druhá obava se týká lidí. Už mnohokrát se totiž ukázalo, že pokud má virus přírodní rezervoáry, pak je prakticky nemožné ho vymýtit a vždy čas od času do lidské populace pronikne.
Přenos mezi druhy navíc často znamená, že se během toho virus „naučí něco nového“ – změní se tak, že se může stát víc nakažlivým, více smrtícím, nebo dokonce obejde obrany lidské imunity, ať už ty z předchozího setkání s nemocí, nebo ty získané očkováním.
Už se to stalo
Že to nejsou jen spekulace, ale realita, dokazuje fakt, že už se to vlastně stalo. Od loňského března do letošního ledna se přítomnost viru prokázala ve více než čtyřech stovkách kožešinových farem v zemích Evropské unie. Celkem zasáhl osm zemí a podle Evropského centra pro ochranu a kontrolu nemocí (ECDC) přenesla zvířata v listopadu 2020 novou variantu viru SARS-CoV-2 zpět na pracovníky farem v Dánsku.
Na základě této zprávy vypracovalo ECDC další zprávu, ve které doporučuje, aby všechny farmy s chovem norků prováděly aktivní testování zvířat a zaměstnanců s cílem zabránit dalším ohniskům nákazy. Nizozemsko i Dánsko reagovaly usmrcením všech chovaných norků, tedy přibližně několika milionů zvířat, Nizozemsko dokonce celý svůj chov norků zcela zrušilo.
GALERIE
Likvidace norků v Dánsku
Pokud se tohle děje v dobře monitorovaných zemích EU, kde platí nařízení, jejichž dodržování se přísně sleduje a vynucuje, je značně pravděpodobné, že k tomu stejnému dochází v řadě jiných států, možná i v mnohem rozsáhlejším měřítku.
Už nyní měl tento přenos v Evropě značný dopad na celý průmysl kožešinových farem – možnost, že by se covid přenesl na důležitější hospodářská zvířata, jako je dobytek, prasata nebo drůbež, je proto značně znepokojivá.
Experimenty z Colorada
Viry ale mají odlišnou schopnost nakazit různé živočišné druhy. A právě to se nyní zkoumá na Coloradské státní univerzitě v týmu pod vedením Anny Fagreové.
Výsledky ukázaly, že SARS-CoV-2 se umí novému hostiteli přizpůsobit až nečekaně rychle. Spike protein, jímž virus proniká do hostitelské buňky u nakažených koček a psů, se změnil mutací během přenosu již po třetí generaci. „Téměř celá populace viru získala tuto novou mutaci během pouhých několika přenosových cyklů,“ uvedla viroložka pro Wired. „Tyto koronaviry jsou velmi dobré v mezidruhovém přenosu. Viděli jsme to již dříve u virů SARS a MERS a nyní to sledujeme i u viru SARS-CoV-2. Pokud by k takovým mutacím došlo v nekontrolovaných podmínkách ve volné přírodě, mohly by být následky pro zvířata i lidi katastrofální,“ varovala vědkyně.
Stejné varování přinesli už před rokem mikrobiologové, kteří v odborném časopise The Lancet Microbe upozornili, že jakmile se covid přenese do volné přírody, člověk nad ním zcela ztratí kontrolu. „Jakmile se SARS-CoV-2 začne ve větší míře vyskytovat i mezi jinými druhy, než je člověk, bude velmi obtížné jeho šíření sledovat. Genom, který se přenáší mezi lidmi, je v zásadě identický a současné epidemiologické metody jsou zaměřené na to, abychom mohli monitorovat přenos v lidské populaci,“ varuje článek.
Co s tím?
Postoje různých vědců se zatím liší v pohledu na to, jak problém řešit, i na jaká zvířata soustředit svou pozornost. Naopak shoda panuje v tom, že to je problém.
Například slavný americký epidemiolog Michael Osterholm pokládá za klíčové sledovat hospodářská zvířata a zejména domácí mazlíčky, jako jsou kočky a psi. Právě ti jsou totiž v nejtěsnějším kontaktu s lidmi, a tak hrozí největší riziko přenosu oběma směry.
Americké úřady se zatím zaměřují na velké populace divokých zvířat, která žijí ve větší koncentraci poblíž lidských sídel. U nich totiž mnohem víc než u lidmi chovaných zvířat hrozí, že virus přenesou do přírodních ekosystémů a tam se začne nemoc měnit a přecházet mezi dalšími druhy. Úřad pro kontrolu zvířat, rostlin a zdraví (APHIS), který funguje pod ministerstvem zemědělství Spojených států, sleduje nejen chované norky, ale i lišky, mývaly, jeleny a králíky.
Kde je hrozba nejvyšší
Teoreticky se může virus přenést na téměř jakéhokoliv obratlovce, ale ve skutečnosti je jeho schopnost nakazit jiné druhy značně omezená. Váže se na receptor ACE-2, který je v živočišné říši všudypřítomný, ale u některých zvířat se na něj váže mnohem snadněji a silněji než u jiných – je to dáno tím, že tento receptor vypadá u různých druhů různě a má tedy i odlišnou strukturu a vlastnosti – ne každý „klíč“ hrotového proteinu viru tedy umí otevřít každý zámek.
Američtí vědci proto letos na jaře přišli s modelem založeným na umělé inteligenci. Ten se pokusil zjistit, které druhy mají ACE2 postavený tak, že ho může hrotový protein nového koronaviru napadnout nejsnadněji, a které druhy se naopak covidu vlastně vůbec bát nemusí.
Z 299 druhů vědci identifikovali několik, kteří jsou zřejmě obzvláště náchylní k nákaze virem SARS-CoV-2 a jeho následnému přenosu. Na předních místech tohoto seznamu jsou norci, psíci mývalovití, tany (drobní hmyzožravci podobní veverkám) a několik druhů, které žijí v relativním úzkém kontaktu s lidmi – tedy lišky a křečci.