Zemřel fyzikální chemik Pavel Jungwirth, který se zapsal nejen jako vynikající vědec, ale také jako komunikátor vědy a aktivní občan, který se nebál vyjadřovat se k důležitým společenských tématům.
Ve čtvrtek 23. července 2026 tragicky zemřel ve věku 60 let Pavel Jungwirth, jeden z nejvýznamnějších českých vědců své generace a mezinárodně uznávaný fyzikální chemik. Působil v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR, kde vedl skupinu molekulového modelování.
Vědec, který proměnil pohled na vodu a ionty
Těžištěm Jungwirthovy práce byla molekulová simulace iontů na vodních rozhraních — tedy otázka, jak se ionty (například sodík či chlor) chovají na povrchu vody a v jejím nitru. Toto téma se dlouho zdálo být čistě akademické, ale ukázalo se, že má dalekosáhlé důsledky.
Jungwirthova práce tedy mohla vypadat velmi abstraktně a vzdáleně starosti běžných lidí, ale ve skutečnosti popisovala a řešila jevy lidem velmi blízké. Jeho simulace pomohly vysvětlit jevy tak rozmanité, jako je vznik fotochemického smogu nad velkoměsty typu Los Angeles, průchod malých molekul přes biologické membrány nebo mechanismus, jímž funguje lidský sluch. A v posledním případě tak třeba pomoci k vývoji kvalitnějších kochleárních implantátů.
Jeho práce se pohybovala na hranicích mezi více obory – a Jungwirth se vůbec nebál je překračovat. Naopak, právě v tomto překračování hranic mezi fyzikou, chemií a biologií vynikal – modeloval nejen chování iontů samotných, ale i jejich interakce s biomolekulami v roztocích, což je klíčové pro pochopení procesů, které probíhají v živých organismech na molekulární úrovni.
Kovová voda
Jedním z nejodvážnějších a mezinárodně nejvíc proslavených výsledků jeho týmu byl objev takzvané kovové vody. Jungwirth a jeho spolupracovníci vycházeli z myšlenky, že vlastnost kovu – tedy schopnost vést elektrický proud díky volně se pohybujícím elektronům – nemusí být vázána jen na pevné látky, ale v určitých podmínkách ji může nabýt i kapalina.
Českým vědcům se pod jeho vedením jako prvním na světě podařilo připravit vodní roztok, který se po krátkou dobu choval jako kov. Sám Jungwirth tento výzkum charakterizoval s typickou skromností slovy, že i když nemá bezprostřední praktické využití, může být cenný tím, že vzbuzuje u lidí zájem o vědu.
Mezinárodní kariéra a uznání
Po doktorátu, který získal v Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského pod vedením Rudolfa Zahradníka, působil Jungwirth na řadě prestižních zahraničních pracovišť — na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, Kalifornské univerzitě v Irvine i jako dlouholetý hostující profesor na univerzitě v Tampere ve Finsku. Dlouhodobě spolupracoval s výzkumnými týmy ve Spojených státech, Izraeli a Švýcarsku, čímž propojoval českou vědu se špičkovými světovými pracovišti.
Za svůj celoživotní přínos vědě obdržel v roce 2025 hlavní cenu Nadace Neuron. Byl také oceněn Royal Society of Chemistry a v posledních dnech svého života byl nominován na Národní cenu vlády Česká hlava. V letech 2020–2022 stál v čele Učené společnosti České republiky.
Odkaz
Pavel Jungwirth byl nejen špičkovým badatelem, ale i výrazným popularizátorem vědy, který dokázal komplexní fyzikálně-chemické koncepty přiblížit široké veřejnosti. A pomáhal také mnoha způsoby, o kterých se ani za jeho života příliš nevědělo.
Zpravodajský web Romea například zveřejnil, že Jungwirth pomohl Stipendijnímu programu této organizace, že ho propojili s nadací IOCB Foundation. „Moc se mi líbilo, když jsem panu Jungwirthovi popisoval aktivity stipendijního programu a on se celou dobu usmíval. Nakonec mi řekl, že je vidět, že to děláme srdcem. Je mi to líto,“ říká Štefan Balog, manažer Stipendijního programu.
Jungwirth se také díky své popularitě podílel na celé řadě aktivit, které měly pomáhat v oblastech, jež vlastně s vědou vůbec nesouvisely. Stal se například jednou z tváří projektu Celé Česko čte dětem, který rozvíjí dětské čtenářství.
Jungwirth se nebál vstupovat ani do společenských debat, které patří spíše k těm rozdělujícím. Jeho tým dlouhodobě zkoumal takzvanou paměť vody, což by měl být hlavní mechanismus homeopatie. Díky tomu se zapojil do evropského výzkumu homeopatie a její možné účinnosti. „Dívali jsme se, jak dlouho otisk ve vodě vydrží, a je to asi miliontina miliontiny vteřiny,“ uvedl tehdy Jungwirth k tomuto přístupu. Hodnotil ho tedy jako pouhé placebo.
Jeho okolí na něj vzpomíná jako na nesmírně přátelského člověka, který se podílel na celé řadě aktivit ve svém okolí, ať už to byl sbor Českobratrské církve evangelické v Braníku, nebo účast na masopustech v „jeho“ Hlubočepích.
Česká věda s ním ztratila jednoho z nejtalentovanějších fyzikálních chemiků své generace – vědce, jehož práce ukázala, že i výzkum zdánlivě abstraktních témat může vysvětlit fungování světa, od atmosféry velkoměst až po lidské tělo.
Podívejte se na pořad Hyde Park Civilizace, kde je kromě bratří Jungwirthů i jejich otec, který byl také vědcem:
