Šok z plnohodnotného ruského vpádu na Ukrajinu před rokem zasáhl světové hospodářství už tak poznamenané pandemií covidu. Ekonomové v tomto ohledu mluví o „polykrizi“, mnoha propojených výzvách, kterým v současnosti globální hospodářství musí čelit. Prudký nárůst cen u energií, potravin i jejich nedostatek pocítily stamiliony lidí, podle expertů se však nejčernější scénáře zdaleka nenaplnily. Pokles světové ekonomiky je mírnější, než odborníci před rokem očekávali, a tempo inflace již zpomaluje. Evropa se ukázala být odolná, ovšem stejně tak Rusko, které odvrátilo kolaps i díky obcházení sankcí. Globální ekonomiku drží nad vodou také stabilizace situace v USA, oživení v Číně či indický boom.
Evropa zvládla šok z války zatím nad očekávání, na chudé státy dopadl tvrdě
Evropská centrální banka loni zaznamenala kvůli konfliktu nejvyšší inflaci od doby, kdy tyto statistiky začala vytvářet, a to více než čtyřnásobek cílových dvou procent. Ceny globálně vzrostly podle Mezinárodního měnového fondu (MMF) v roce 2022 meziročně o 8,8 procenta. Velká invaze Ruska na Ukrajinu způsobila náhlý nedostatek kritických zásob a narušila dodavatelské řetězce. Asi největším dopadem války na globální ekonomiku byl pokles světových dodávek komodit.
Ukrajina a Rusko tvoří „obilnici světa“, jež dodává téměř třicet procent světového obilí a pětasedmdesát procent světového slunečnicového oleje. Mnoho afrických a asijských zemí jako Tunisko, Libanon, Egypt či Indonésie dosud spoléhalo na dovoz obilí právě z těchto zemí. Situaci v řadě států ale postupně pomohla zklidnit dohoda mezi Kyjevem a Moskvou zprostředkovaná OSN a Tureckem o vývozu ukrajinského obilí spolu s nalezením alternativních importérů.
Tvrdý dopad na chudé státy
Prudký nárůst cen pohonných hmot, energií a základních potravin, stejně jako jejich nedostatek přesto tvrdě zasáhl nejchudší země takzvaného globálního jihu, které se snažily vzpamatovat po krizi způsobené covidem. Světová banka odhaduje, že rozvojové země zvýšily už během pandemie své dluhy nejméně o 45 procent, aby zvládly zdravotní krizi a její dopady.
Od té doby země jako Zambie, Mali či Srí Lanka nesplácely své státní dluhy, což vedlo k nedůvěře mezi investory. Šest z deseti rozvojových zemí se v roce 2022 ocitlo v dluhové nouzi, kdy se půjčky stanou neudržitelnými nebo tento scénář hrozí, varovala Světová banka. Dluhová zátěž přitom znamená stopku pro investice do klíčových sektorů jako zdravotnictví, vzdělávání, opatření v oblasti klimatu a ekonomických reforem.
Řada chudších zemí zůstává na pokraji hospodářského kolapsu, což vysvětluje odpor zavést po vzoru Západu sankce proti Rusku, píše server Morocco World News. Tento trend je patrný třeba v regionu Blízkého východu, který dál udržuje s Ruskem obchodní vztahy.
„Musíme si uvědomit, že pro velkou část světa je ruská válka proti Ukrajině sice nepříjemností, ale rozhodně si kvůli ní nehodlá nějak utrhovat od úst. Je jim prostě jedno,“ řekl expert na Rusko Karel Svoboda z Fakulty sociálních věd, který se zabývá politickou ekonomií.
Rozdíly v Evropě
V Evropě zasáhlo zdražování hlavně oslabenou Velkou Británii, která se loni stále musela vypořádávat s následky brexitu, ale také s politickými turbulencemi na domácí půdě, kdy v čele vlády vystřídala tři premiéry. Podle analytiků britská ekonomika v letošním roce zaznamená dokonce pokles.
Válka dopadla těžce i na desítky milionů obyvatel Německa, které bylo před ruskou invazí silně závislé na ruských dodávkách energie. Německá ekonomická produkce sice v posledním čtvrtletí roku 2022 stagnovala, za celý rok však vzrostla o 1,9 procenta, což je známkou toho, že největší evropská ekonomika se může alespoň přes zimu vyhnout recesi, upozorňuje agentura Reuters.
- Ruská obnovená invaze na Ukrajinu zasáhla do všech oblastí života. Její nejdůležitější projevy jsme se pokusili popsat ve speciální sérii článků a infografik; ať už jde o nebývalou vlnu uprchlíků i nečekanou schopnost mnoha zemí postarat se o ně; válečné zločiny Rusů včetně odvlečení tisíců ukrajinských dětí; nasazení obrovského množství zbraní i návrat k pozapomenutému způsobu válčení; ruské strategické a taktické chyby v počátku invaze; roli Běloruska jako zásadního nástupního prostoru; rozmach soukromých armád i další společenské proměny v Rusku; diplomatickou izolaci Ruska a nečekané sjednocení Západu; ekonomické problémy především v podobě velké inflace; nutnost přebudovat energetiku; či dopady na českou společnost.
Zdražování však dál tlumí poptávku ze strany německých spotřebitelů. Maloobchodní tržby v prosinci oproti listopadu prudce klesly, a to i přes očekávání mírného nárůstu pro vánoční sezonu. Analytici očekávali nárůst tržeb o 0,2 procenta; oficiální údaje však ukázaly, že ve skutečnosti klesly o 5,3 procenta.
Odolnější se při současné situaci ukázala být Francie. V prosinci 2022 byla meziroční míra inflace v zemi 5,9 procenta ve srovnání s 8,6 procenta v Německu, 11,8 procenta v Itálii a 9,2 procenta ve Spojeném království.
Paříž však čelí obrovskému nárůstu cen energií. Na zmírnění účtů domácností za energii plánuje použít ze státního rozpočtu v letech 2022 až 2023 alespoň 75 miliard eur (1,78 bilionu korun), a to prostřednictvím energetických poukázek a sociálního tarifu.
Zdražování středobodem krize
Globální ceny ropy a pšenice postupně klesly o čtvrtinu až třetinu oproti maximům z poloviny roku 2022 po ruském úderu na Ukrajinu. „Moskva se snažila vyvolat a následně využít zablokováním vývozu obilí z Ukrajiny potravinovou krizi, ale nebyla v tom dvakrát úspěšná. Ceny například pšenice se navrátily na původní úroveň, navíc do nich promlouvají i jiné faktory než jen válka,“ řekl expert na Rusko Svoboda.
Ceny potravin v unijních zemích možná dosáhly svého vrcholu s 18,3 procenta meziročního růstu loni v listopadu, v prosinci to již bylo mírnější. Podobnou tendenci zaznamenaly také Indie, USA či údajně Rusko. Ceny některých základních potravin, jako je čerstvé mléko, cukr, sýr, vejce, oleje a tuky, však v Unii stále rostou, upozorňuje server Euronews.
Experti zdůrazňují, že ceny potravin a energií rostly už v době, kdy se svět snažil otřepat z lockdownů zavedených kvůli epidemii covidu, která přišla v roce 2020. Po velké ruské invazi na Ukrajinu ceny sice prudce vystřelily, ale řada indexů již klesá, případně se ocitly dokonce pod úrovní před rokem, píše v analýze server Japan Times. „Zjistili jsme, že ceny energií se v roce 2021 zvýšily více než v roce 2022, což naznačuje, že válka a sankce nebyly nejdůležitějšími hnacími silami,“ uvedli analytici Zsolt Darvas a Catarina Martinsová v prosincové studii pro evropský think-tank Bruegel.
Obavy evropských zemí z nedostatku energií a vlny bankrotů se nepotvrdily díky reakci západních zemí. Evropským státům se podařilo udržet na uzdě poptávku po energiích a ustát odstřižení od ruského plynu a ropy díky vytvoření zásob ještě před zavedením embarg a cenových stropů na ruské palivo.
Významnou roli sehrálo také zajištění alternativních dodavatelů, například plyn se začal ve velkém dovážet z USA nebo z Kataru. „Cena zemního plynu se absolutně zhroutila, což odstraňuje podstatný protivítr pro ekonomiku eurozóny,“ hodnotí poslední měsíce Neil Shearing z Capital Economics, jehož cituje server Marketplace. Do karet hraje evropským zemím také nezvykle mírná zima.
Oživení v Číně a indický růst
Čína mezitím upustila od své politiky nulového covidu a zažívá vlnu spotřebitelských výdajů, což může globální ekonomiku povzbudit. „Myslím, že oživení ekonomiky v Číně bude rychlejší, než investoři a další lidé očekávají,“ míní Shearing. Hlavní rozvíjející se trhy, tedy Brazílie, Indie, Mexiko a Indonésie, si vedou docela dobře, cituje Marketplace Adama Posena z Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku.
Indické ekonomice v loňském roce také pomohlo uvolnění protipandemických opatření, což vedlo k oživení spotřeby. „Indie se stává stále více otevřenou ekonomikou. Byť polovina exportu míří do vyspělých ekonomik, Indie bude spíše tažena na domácím než mezinárodním poli,“ podotýká expert Jim Walker pro Economic Times.
Světová banka hodnotí, že tamní hospodářství prokázalo odolnost vůči bouřlivým externím okolnostem a je v porovnání s většinou rozvíjejících se trhů v relativně dobré pozici. K výdrži indického hospodářství v době války na Ukrajině ovšem přispěl mimo jiné i zvýšený dovoz z Ruska, které tam podobně jako do Číny prodává například ropu s výraznou slevou.
Indie je už nyní mnohem důležitějším hnacím motorem pro růst globální ekonomiky než země jako Japonsko a myslím, že postupně i než evropské země.
Pozitivní čísla mezitím přicházejí i ze Spojených států, které v minulém roce rovněž bojovaly se sílící inflací. Teď v lednu v USA vzniklo na půl milionu nových pracovních míst a nezaměstnanost byla neuvěřitelně nízká, takřka na úrovni šedesátých let minulého století. „To je docela jasný signál, že se nezdá, že by se ekonomika ochlazovala tak, jak se někteří ekonomové po několika kolech zvyšování úrokových sazeb obávali,“ píše v analýze Marketplace.
Nepřátelské obchodní bloky
Zatím není zcela jasné, co konflikt znamená pro globální obchod. Podle analýzy Japan Times finanční krize z let 2007 až 2008 a snahy o protekcionismus z posledních let pozastavily dvoudekádovou globalizaci, kdy se v přepravě rozšířila takzvaná kontejnerizace a Rusko i Čína vstoupily do systému světového obchodu. Nyní země často omezují obchodní partnery v souvislosti se sankcemi na ty, které považují za spojence.
Světová obchodní organizace v této souvislosti varuje před rozštěpením světového obchodu na nepřátelské bloky. Podle Mezinárodního měnového fondu by tento scénář znamenal snížení globální produkce až o sedm procent. Jedním z možných spouštěčů by mohlo být zhoršení konfliktu na Ukrajině a s tím spojené zavedení sekundárních sankcí, jež by cílily kromě Ruska i na společnosti a investory, kteří s ním obchodují. Takový krok by dostal Moskvu do podobné izolace, jaké čelí nyní Teherán.
Obavy z fragmentace a trendů jako takzvaný friendshoring, tedy přemisťování dodavatelských řetězců v rámci skupiny zemí se sdílenými hodnotami, byly i jedním z předních témat Světového ekonomického fóra v Davosu. Podle ekonomů je tento postup drahý a povede k neefektivitě a k dalšímu zdražování.
Ruská ekonomika
Zatímco ukrajinskou ekonomiku válka zdevastovala, když ji zmenšila o celou třetinu, Rusko v důsledku sankcí zatím nekolabuje, přestože ho už ztráty musí bolet. Rozpočtový deficit za prosinec dosáhl podle propočtů Bloombergu rekordních 3,9 bilionu rublů (1,26 bilionu korun). Moskva byla loni nucena sáhnout do svého rozsáhlého státního fondu, do kterého ukládá peníze z prodeje nerostných surovin na horší časy. Hodně peněz si také vypůjčila v domácích aukcích dluhopisů, uvedla agentura Reuters.
Nezávislý finský think-tank Centrum pro výzkum energií a čistého ovzduší (CREA) v polovině ledna ve své zprávě uvedl, že Moskva přichází kvůli kombinovanému dopadu dalekosáhlého unijního ropného embarga Evropské unie a cenového stropu G7 odhadem o 160 milionů eur (3,8 miliardy korun) denně.
„Rusko ztratilo dominantní trh v Evropě v tak zásadních komoditách, jako je ropa, zemní plyn, ale i v uhlí, o kterém se mluví méně. Ropné embargo citelně snížilo ruské příjmy z prodeje této komodity. Dá se u nich čekat jistá obnova poté, co uvidíme první čísla po embargu na ropné výrobky – prostě už Rusko nebude vyvážet naftu, ale jen surovou ropu,“ komentuje Svoboda.
I když podle některých odhadů kupříkladu prodej ruských aut pravděpodobně skončí v roce 2022 ohromujícím poklesem o šedesát procent, tak domácí válečná ekonomika v Rusku dramaticky vzrostla, píše server Grid.
Podle ruského ekonomického serveru RBC se očekává, že vojenské výdaje Kremlu v roce 2023 porostou o téměř pět bilionů rublů (1,5 bilionu korun), přičemž se očekává, že výdaje na domácí bezpečnost a vymáhání práva porostou téměř o stejnou částku. Ruský státní obranný konglomerát Rostec v lednu uvedl, že po navýšení výroby v loňském roce dále „zvyšuje tempo a objem výroby zbraní“.
Nárůst výroby v obranném sektoru znamenal, že celkové statistiky ruského průmyslu nebyly tak katastrofální, jak by se dalo očekávat. Navzdory mezinárodním sankcím klesla průmyslová výroba za prvních deset měsíců loňského roku zřejmě jen o 0,1 procenta. Moskva si dokázala udržet dominantní postavení na světových trzích s ropou a plynem a je také největším světovým vývozcem hnojiv, připomíná Grid.
Glóbus
Paralelní dovozy
Rusko ale hlavně dokázalo přesvědčit své přední obchodní partnery, aby ignorovali západní sankce. Globální vývoz do Ruska po invazi přechodně klesl v průměru o padesát procent, už od června se však trend obrací. Díky dovozům skrze třetí země bez souhlasu výrobce se Moskvě částečně daří mimo jiné import součástek, ke kterým by se nemělo dostat, jako jsou mikročipy, upozorňuje Svoboda.
„Na paralelních importech se podílí například Turecko, Singapur, Uzbekistán či Kazachstán. Nejde přímo o zakázanou činnost, ale samozřejmě tím sankce oslabují a umožňují Rusku i dovoz technologií, které jsou využitelné ve vojenství. Pochopitelně, kapitolou samou o sobě je pak spolupráce Ruska s Íránem či Severní Koreou, kterou si tyto země nechají také zaplatit,“ podotýká expert.
Lotyšský premiér Krišjánis Kariňš obcházení sankcí nedávno kritizoval. „Zdá se být zcela jasné, že obchodníci nacházejí způsoby, jak legálně obchodovat se zbožím, řekněme s Tureckem, Kazachstánem nebo Arménií, které se pak posílá dál do Ruska. Jedním (řešením) je spolupracovat s těmito zeměmi, dostat je na palubu, aby také následovaly sankce. Druhým je hledat zákony v celé Evropě, abychom zajistili, že obcházení sankcí kriminalizujeme,“ vyzval Kariňš.
Nejdůležitější je ale pro Moskvu záchranné ekonomické lano, které mu pravidelně hází Indie a Čína. Peking posílil vzájemný obchod včetně výraznějších dodávek pšenice z Ruska a import ruského uhlí do Číny loni vzrostl o dvacet procent na více než 68 milionů tun.
Obě země se chystají vyvinout alternativu k mezibankovnímu systému SWIFT, zatímco si ruské banky začaly půjčovat v jüanech. Rusko-čínská spolupráce navíc posílila obavy, že se Peking snaží podkopat roli dolaru jako globální rezervní měny, píše server World Finance. Klíčový krok k propojení bankovních systémů nedávno učinilo Rusko s Íránem, informoval web Euronews.
Čína a Indie využívají situace a kupují od Rusů ropu a plyn s velkou slevou. „Rusko prostě těžit a vyvážet musí, protože ropu už ani nemá kam skladovat. Z toho pak vznikají známé slevy oproti ropě Brent až v řádu třiceti procent,“ poznamenal Svoboda. Podle agentury Bloomberg Indie každý měsíc dováží 1,2 milionu barelů ruské ropy, což je 33krát více než o rok dříve.
Dovoz z Ruska navýšily rovněž Brazílie, Vietnam nebo Srbsko. Turecko, přestože je členem NATO, v prosinci dovezlo denně 213 tisíc barelů ruské nafty, což je nejvíce od roku 2016. Ankara navíc posiluje ruský dovoz; například v prosinci činil 1,3 miliardy dolarů (28,7 miliardy korun), což je meziročně více než dvojnásobek. Ani západní svět ale nemohl zpřetrhat obchod s Ruskem okamžitě.
„Odchody západních značek se Rusko zatím snaží eliminovat ruskými ekvivalenty, často stejně pojmenovanými. Pro ruskou populaci se tak vytváří iluze, že se vlastně nic neděje. Dá se ale očekávat postupný pokles kvality u těchto ekvivalentů. U ropy a zemního plynu sledujeme snahu přeorientovat se na jiné trhy,“ komentuje Svoboda příklady, jak se Moskva snaží čelit tlaku Západu.
Globální ekonomiku tíží „polykrize“
Odhady analytiků ohledně situace na světovém hospodářském poli v blízké budoucnosti se liší. Ekonomové se však shodují v tom, že další růst ohrožuje celá řada výzev v čele s možnou další eskalací konfliktu na Ukrajině včetně použití jaderných zbraní Ruskem.
Kromě války spojené s možnými obnovenými cenovými šoky u energií a komodit podkopává globální růst třeba zvyšování úrokových sazeb zavedených kvůli vysoké inflaci, krize v oblasti životních nákladů, ale i nejistá situace kolem pandemie covidu v Číně či klimatická krize. Světové ekonomické fórum v této souvislosti přišlo s pojmem „polykrize“, tedy složitých vzájemně propojených hrozeb.
Z průzkumu Světového ekonomického fóra vyplynulo, že dvě třetiny hlavních ekonomů ze soukromého a veřejného sektoru očekávají v letošním roce globální recesi. Devět z deseti respondentů si myslí, že na firmy bude negativně působit slabá poptávka a vysoké náklady na půjčky. Více než šedesát procent jich poukazuje na vyšší vstupní náklady.
Tyto problémy přinutí nadnárodní firmy snižovat náklady, od provozních výdajů až po propouštění. Neočekává se ale, že podnikatelskou aktivitu by letos výrazněji omezily narušené dodavatelské řetězce.
Globální růst zaměstnanosti v letošním roce zpomalí na polovinu – z loňských dvou procent na jedno, uvedla v lednové prognóze Mezinárodní organizace práce. Počet nezaměstnaných má ve světě současně stoupnout o tři miliony na 208 milionů, což odpovídá míře nezaměstnanosti 5,8 procenta. Inflace pak bude snižovat reálné mzdy.
Rok 2023: Prognózy katastrofu nevěští
Pokud jde o kondici globálního hospodářství, poměrně pesimistická zůstává ve své lednové prognóze Světová banka, která zhoršila odhad letošního růstu na 1,7 procenta ze tří procent předpokládaných v červnu. V případě dalšího nepříznivého vývoje organizace varuje před recesí.
Organizace OSN odhadla letošní růst globální ekonomiky na 1,9 procenta a upozornila, že se jedná o jedno z nejnižších čísel za poslední desetiletí. „Krátkodobý hospodářský výhled zůstává velmi nejistý, neboť přetrvává nesčetné množství hospodářských, finančních, geopolitických a environmentálních rizik,“ upozorňuje OSN.
Nejoptimističtější je ve výhledu letošního vývoje zřejmě Mezinárodní měnový fond. „Od začátku letošního roku vidíme určité dobré zprávy. Očekáváme rovněž, že růst se letos odrazí ode dna,“ oznámila nedávno šéfka MMF Kristalina Georgievová na Světovém ekonomickém fóru v Davosu.
Organizace očekává, že celosvětový růst zpomalí z odhadovaných 3,4 procenta v roce 2022 na 2,9 procenta v roce 2023 a poté vzroste na 3,1 procenta v roce 2024. Prognóza pro letošek je tak o 0,2 procenta vyšší, než předpokládal říjnový výhled, ale pod historickým průměrem mezi lety 2000 až 2019, kdy růst činil 3,8 procenta.
Globální ekonomika je jiná než v době před covidem a v předválečné době a pravděpodobně to tak ještě nějakou dobu zůstane. Výhled utváří inflace, vyšší úrokové sazby, vládní intervence a geopolitická rizika. Pozitivní je, že nyní můžeme říci, že předpovědi nevypadají tak ponuře, jak mnozí před půlrokem očekávali.
Opatrný optimismus MMF
Ke zlepšení prognózy přispěly podle MMF zmírnění inflace a solidní spotřebitelská poptávka. Globální inflace se podle organizace sníží na 6,6 procenta z loňských 8,8 procenta. Ke zpomalení růstu cen údajně přispěje zvyšování úrokových sazeb, které by mělo snížit poptávku. V příštím roce podle MMF inflace sestoupí na 4,3 procenta, zůstane ale nad úrovněmi z let těsně před pandemií, kdy se pohybovala kolem 3,5 procenta.
„Globální podmínky se zlepšily, inflační tlaky začaly slábnout,“ komentoval prognózu hlavní ekonom MMF Pierre-Olivier Gourinchas. „Cesta zpět k plnému oživení s udržitelným růstem, stabilními cenami a pokrokem pro všechny ale teprve začíná,“ dodal.
Svou roli hraje i předpokládané oživení ekonomické aktivity v Číně, která opustila nulovou toleranci vůči covidu-19 a začala uvolňovat měnovou a fiskální politiku. Čínský růst ale pravděpodobně zůstane výrazně pod úrovní z doby před pandemií, kdy činil zhruba šest procent. Pro druhou největší světovou ekonomiku MMF očekává zrychlení růstu na 5,2 procenta z loňských tří procent. Loni tak Čína poprvé za více než čtyřicet let rostla pomaleji než celý svět. Indie, jejíž ekonomický boom trvá, loni rostla tempem 6,8 procenta, avšak letos zpomalí na 6,1 procenta, domnívá se fond.
Globální ekonomiku negativně ovlivnilo oslabení růstu ve Spojených státech, které jsou největší světovou ekonomikou, ale také v Evropské unii a dalších vyspělých zemích. Hospodářský růst ve Spojených státech letos podle fondu zpomalí na 1,4 procenta z loňských dvou procent. Ekonomika eurozóny se letos podle fondu zvýší pouze o 0,7 procenta po loňském růstu o 3,5 procenta. Evropa se však podle MMF ukázala odolnější, než se předpokládalo. Těžila hlavně z teplejšího zimního počasí, které pomohlo zmírnit poptávku po zemním plynu.
Odhady: Británie klesne víc než Rusko
Jedinou z předních ekonomik světa, které letos klesnou, se podle prognózy stane Velká Británie, kde fond očekává zhoršení o 0,6 procenta. Naopak ruská ekonomika, která čelí bezprecedentním západním sankcím a dopadům invaze, podle výhledu MMF nekolabuje, ač jí někteří analytici předpovídali pád až o pětinu.
„Skutečná míra dopadu se teprve ukáže. Rusko, i přes svoji velikost, není z ekonomického hlediska extrémně významné. Není prostě možné, aby se ho sankce nedotkly, ale také pokud někdo čekal, že padne na totální dno, tak to, vzhledem k velikosti země, byly liché představy. Ruský HDP, alespoň podle oficiálních čísel (část z nich je utajená), poklesl relativně skromně. I tam si ale musíme uvědomit, že do něj vstupuje i vojenská výroba, tedy něco, co vám stěží přispěje k většímu blahobytu,“ podotkl Svoboda.
MMF odhaduje, že ruské hospodářství vloni kleslo o 2,2 procenta po nárůstu o 4,7 procenta v předchozím roce. Letos fond očekává dokonce nárůst ruské ekonomiky o 0,3 procenta, zatímco v říjnu výhled předpovídal pokles o 2,3 procenta. V příštím roce pak MMF počítá se zrychlením růstu na 2,1 procenta.
„Zajímavý je tam pro mě hlavně soukromý sektor, který prokazuje, i přes dlouholetou devastaci ze strany státu, pozoruhodnou životaschopnost. Naproti tomu ,stará‘ státní ekonomika nepřekvapila ničím, když její úspěchy se ukázaly hodně jako chiméra,“ komentuje kondici ruské ekonomiky Svoboda.
Ruská centrální banka v lednu oznámila, že loni ruským finančním ústavům klesl zisk v úhrnu asi o 90 procent na 203 miliardy rublů (64 miliard korun). Současně však uvedla, že se komerčním bankám podařilo vyrovnat ztrátu 1,5 bilionu rublů (457 miliard korun) za první pololetí a do konce roku vykázaly zisk.
„Rusko ustálo velmi dobře náraz finančních sankcí, ale ani to nemusí být definitivní. Zvláště v inflaci půjde o velmi delikátní úkol podpořit ekonomický růst, a zároveň zabránit růstu inflace. I ty schodky rozpočtu, které vypadají třeba za leden hrozivě (zhruba 1,7 bilionu rublů, tedy 518 miliard korun), jsou prozatím pro Rusko financovatelné. V tomto roce tak krach s vysokou mírou pravděpodobnosti nenastane,“ komentuje Svoboda.
Recept na zlepšení ekonomické situace v globálním měřítku je podle MMF složen z více ingrediencí. „Ve většině ekonomik je uprostřed krize životních nákladů prioritou dosažení trvalého poklesu tempa růstu cen. S přísnějšími měnovými podmínkami a nižším očekávaným růstem, který může mít dopad na finanční a dluhovou stabilitu, je nutné nasadit obezřetné makroekonomické nástroje a posílit rámce restrukturalizace dluhu,“ píše fond.
Urychlení očkování proti covidu v Číně by podle fondu zajistilo ekonomické zotavení s pozitivními dopady i na další státy. MMF dále v celosvětovém měřítku doporučuje, aby fiskální podpora cílila na ty, kteří jsou nejvíce postiženi zvýšenými cenami potravin a energií. Naopak by měla být zrušena fiskální opatření, která jsou plošná, nastínil MMF některé z ekonomických nástrojů, které by mohly podpořit růst globálního hospodářství.