Pokračující ruská agrese na Ukrajině má dopady i na vzdálený Blízký východ. Nestabilní region sužuje nebývalá ekonomická a potravinová krize, která nejvíce zasáhla miliony uprchlíků a přispívá k nepokojům. Když Západ uvalil na Rusko tvrdé sankce, blízkovýchodní region odmítl s Moskvou přetrhat vazby a místo toho posílá zbraně mlčky; Turecko zásobuje Kyjev raketomety, Írán zase Rusko drony. Z války těží hlavně bohaté státy Perského zálivu v čele se Saúdskou Arábií. Konflikt posílil i mocenskou pozici Ankary jako klíčového prostředníka mezi Moskvou a Západem. Turecko chce nyní rozehrát svou vlastní krvavou partii proti kurdským silám v Sýrii.
Hlavně nenaštvat Rusko. Blízký východ tajně posílá zbraně, z války těží Turecko i Saúdové
Uplynulo více než tři čtvrtě roku od chvíle, kdy Rusko napadlo Ukrajinu a zahájilo tak nejhorší konflikt na evropském kontinentu od druhé světové války. Většina států regionu MENA, tedy oblasti Blízkého východu a severní Afriky, se však dál snaží alespoň naoko zastávat neutrální postoj a nezapojit se přímo do bojů.
Strategické balancování mezi dvěma světy
Když se začátkem března ve Valném shromáždění OSN řešila rezoluce odsuzující ruskou invazi na Ukrajinu, proti návrhu hlasovala pouze Sýrie, kde Rusko udrželo u moci prezidenta Bašára Asada. Hlasování se tehdy zdržely tři země – Alžírsko, Írán a Irák, které mají v regionu nejvíce napjaté, až nepřátelské vztahy se Západem. Hlasovat odmítlo také Maroko, které sice udržuje vazby na Unii i Spojené státy, ale zřejmě se obávalo, aby nevznikla paralela mezi ruským postupem na Ukrajině a marockou pozicí v oblasti sporné Západní Sahary, na niž si Maroko činí nárok.
Původní rezoluci v Radě bezpečnosti OSN z 25. února bezprostředně po ruském vpádu na Ukrajinu se však zdráhali podpořit i tradiční spojenci Washingtonu v regionu jako Izrael či Spojené arabské emiráty. S návrhem odsuzujícím ruskou agresi souhlasilo v regionu pouze Turecko a Kuvajt, který má s invazí vlastní zkušenost.
Kromě toho, že je region MENA závislý na dodávkách obilí jak z Ukrajiny, tak i z Ruska, se řada arabských zemí snažila budovat před válkou na Ukrajině obchodní vztahy s Pekingem a Moskvou, a tak se nyní zdráhají tyto vazby zpřetrhat tím, že by se kupříkladu připojily k západním sankcím proti Ruské federaci.
„Lze obecně říci, že blízkovýchodní země se vůči konfliktu na Ukrajině nesnažily jednoznačně vyhranit, ale zachovat si dobré vztahy jak s USA, tak s Ruskem. To souvisí částečně s tím, že Američané už od volebního období prezidenta Baracka Obamy viditelně omezují svoje aktivity na Blízkém východě, a v důsledku toho se i politika řady arabských zemí stává méně závislou na USA. Podobné nejednoznačné pozice ostatně během války na Ukrajinu zastával i Izrael a do jisté míry též Turecko. Naopak v průběhu konfliktu došlo k dalšímu sbližování mezi Íránem a Ruskem,“ hodnotí vývoj pro web ČT24 expert na Blízký východ Marek Čejka z Mendelovy univerzity v Brně.
Turecko: zbraně pro Ukrajinu Rusku navzdory
Jedinečné postavení se jako členskému státu NATO podařilo během války udržet Turecku, které se od března snaží zprostředkovat dialog mezi Moskvou a Západem, a současně vyzbrojuje Ukrajinu, píše nizozemský server Oryx, který se obvykle věnuje sledování a sčítání ztrát vojenské techniky na ukrajinském bojišti.
Podle Oryxu Ankara potichu dodala Kyjevu přibližně 35 dronů Bayraktar TB2, 24 miniaturních průzkumných dronů firmy Bayraktar, raketomety TRLG-230 s naváděnými raketami, vybavení pro radioelektronický boj, 200 obrněných vozidel Kirpi, minomety, munici a řadu dalších položek.
Turecko bylo v roce 2019 jediným členem NATO, který zasáhl na straně mezinárodně uznané vlády v Libyi proti armádě maršála Chalífy Haftara, podporované Ruskem. Turci zatlačili zpět od Tripolisu Haftarovu armádu a ruské žoldnéře z Wagnerovy skupiny a zachránili mezinárodně uznanou vládu. Moskvě tak zabránili získat vojenskou oporu na jižním křídle NATO.
Podle arabistky, íránistky a cestovatelky Lenky Hrabalové je zřejmé, že Turecko těží z ruské invaze na Ukrajinu. Ankara má v oblasti své vlastní bezpečnostní zájmy. „Turecko je pro Západ ve vztahu k Ukrajině a Rusku velmi zásadní spojenec a z tohoto spojenectví teď patrně zkusí těžit. Nyní hrozí útokem na Sýrii, což se setkává s velmi slabou, hlavně rétorickou mezinárodní odezvou. Je zajímavé, že od útoku na Sýrii se Turecko snaží zrazovat i Rusové,“ sdělila Hrabalová v komentáři pro web ČT24.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan plánuje zabezpečit tureckou hranici se Sýrii prostřednictvím „bezpečnostního koridoru“. Turecko v severní Sýrii zaútočilo v posledních týdnech na stovky cílů v odvetě za bombový útok v Istanbulu. Ankara z atentátu viní kurdské separatisty sídlící v severní Sýrii. Syrské demokratické síly (SDF), ve kterých jsou kurdské milice většinově zastoupeny a které mají podporu USA, ale vinu odmítají.
Írán: pakt s Moskvou a drony terorizující Ukrajince
Kromě Turecka se zapojuje dodávkami zbraní do války na Ukrajině také Írán. Rusko v posledních týdnech používá drony íránské výroby hlavně k útokům na ukrajinskou energetickou infrastrukturu, ale také na vojenské i civilní cíle. Podle ukrajinské rozvědky mělo Rusko v listopadu od Íránu obdržet více než dvě stě dronů Šáhed-136, Mohádžer-6 a Araš-2. Média s odvoláním na nejmenované západní představitele navíc uvedla, že Moskva čeká na dodávku íránských balistických raket.
Teherán sice připustil, že Moskvě poskytl „malý počet“ bezpilotních letounů, tvrdí ovšem, že se tak stalo ještě před ruskou invazí. Írán a Rusko, které se ocitly v mezinárodní izolaci a čelí tvrdým západním sankcím, se během války na Ukrajině významně sbližují. Podle listu The Washington Post se obě země dohodly, že Íránci začnou vyrábět drony pro válku na Ukrajině v příštích měsících přímo v Rusku. Jednalo by se teprve o druhou íránskou továrnu tohoto typu mimo území islámské republiky.
„Írán využívá situaci na Ukrajině k tomu, aby svým regionálním rivalům, včetně některých států Perského zálivu a Izraele, poslal vzkaz, že íránské drony fungují,“ řekl webu Middle East Eye generální ředitel poradenské společnosti Gulf State Analytics se sídlem ve Washingtonu Giorgio Cafiero. Drony začaly ve větší míře vyrábět v posledních letech zejména Izrael, Turecko a Emiráty.
V samotném Íránu se evropský konflikt moc neřeší. „Aktuálně není válka (na Ukrajině) v Íránu velké téma, je to přehlušené protesty a demonstracemi. Je ale vidět výrazně větší množství Rusů na ulicích, jak zájezdy, tak ty, co odešli před mobilizací. Mezi Íránci jsou názory k podpoře Ruska, což je dáno rétorikou státu, ale také ty protiruské – například ruští turisté opravdu nepatří k nejoblíbenějším,“ řekla webu ČT24 Hrabalová, která po Íránu na podzim prováděla turisty.
Z listopadové schůzky tajemníka ruské bezpečnostní rady Nikolaje Patruševa s jeho íránským protějškem Alím Šamcháním vyplynulo, že k prohloubení rusko-íránských vztahů by mohlo dojít i v celé řadě dalších odvětví od energetiky po bankovnictví. Spolupráce s Ruskem přitom může Teherán dostat do ještě větší izolace. „Konflikt a íránské zapojení v něm – jak dodávky zbraní, tak i íránští vojáci na Ukrajině – zhoršilo vztahy s USA, které oznámily, že už se nebudou snažit obnovit jadernou dohodu, a navíc posílily sankce. To povede k dalšímu ekonomickému propadu Íránu,“ míní Hrabalová.
Podle některých expertů rusko-íránské pouto dlouhodobě nevydrží. „Vztahy mezi Íránem a Ruskem jsou transakční a napjaté. Írán s Ruskem sdílí ideologicky stejně málo jako se Sovětským svazem. Jejich dlouhodobé vize pro Blízký východ jsou neslučitelné. I v Sýrii, kde spolupracovaly na záchraně Asada, od té doby Írán a Rusko soupeří o orientaci režimu, budování vlivu v bezpečnostních službách a ozbrojených silách a prosazování kontroly nad nerostnými zdroji země. Rusko a Írán se také liší v postoji k Izraeli,“ upozornil John Raine z Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS).
Protest v Kyjevě proti íránskému zapojení do války na Ukrajině
Saúdská Arábie: ropné machinace k nelibosti USA
Rozkmotřit s Ruskem se nehodlá zjevně ani další regionální velmoc, kterou je Saúdská Arábie – přední blízkovýchodní soupeř Íránu. Rijád stejně jako Emiráty patří mezi spojence USA, jejich vzájemný vztah stojí na dodávkách ropy a zemního plynu na jedné straně a prodeji zbraní na straně druhé. Podle Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (SIPRI) jsou USA zdaleka největším dodavatelem zbraní do států Perského zálivu.
Současně však Saúdi udržují partnerství také s Ruskem. Kupříkladu loni v létě obě země podepsaly dohodu o vojenské spolupráci. Moskva také mlčí k saúdskému zapojení do krvavé války v Jemenu a podporuje saúdskou dominanci v Organizaci zemí vyvážejících ropu a jejích spojenců (OPEC+), jež rozhoduje o omezení těžby ropy.
OPEC+ sdružuje celkem 23 zemí včetně Ruska. Začátkem letošního října se organizace dohodla na snížení těžby od listopadu o dva miliony barelů denně. Spojené státy přitom tlačily na Rijád, aby se těžilo více a ceny pohonných hmot mohly klesnout, čímž by se podpořila světová ekonomika, na kterou má válka na Ukrajině značný vliv. V souvislosti s blížícím se zákazem vývozu ropy z Ruska a zavedením cenového stropu navíc OPEC+ naznačil, že by těžbu mohl znovu omezit a cena paliv tak ještě poroste.
Podle komentáře Al-Džazíry se Saúdská Arábie snaží ukázat USA, že nehodlá být jejich vazalským státem. Americký prezident Joe Biden přesto postupně mírní svou rétoriku vůči Rijádu, který ještě během kampaně označoval za vyvrhele.
Zásadní změna v postoji USA přišla letos v listopadu, kdy Bidenova administrativa náhle navrhla americkému soudu, aby saúdskoarabskému korunnímu princi Mohamedu bin Salmánovi přiznal imunitu v občanskoprávním řízení týkajícím se vraždy novináře Džamála Chášukdžího. Jelikož bin Salmán je faktickým vládcem své země a současně premiérem, tento krok by mu měl zajistit imunitu. Biden přitom donedávna tvrdil, že bin Salmán je za vraždu přímo odpovědný.
Rijád se naoko snaží v době války vybalancovat vazby na obě strany. V září se saúdští diplomaté podíleli na propuštění mezinárodních zajatců z řad bojovníků na Ukrajině, které zajali Rusové. Rijád zároveň vyzdvihuje, že poskytuje Ukrajině humanitární pomoc.
Muhammad bin Salmán na podzim slíbil Kyjevu pomoc ve výši 400 milionů dolarů. „Je těžké vnímat saúdskou humanitární pomoc jako víc než jen gesto učiněné poté, co se začal projevovat hněv USA nad rozhodnutím OPEC+. Rijád řekl, že vždy podporuje mírová řešení konfliktů, ale brání se přímo odsoudit invazi na Ukrajinu,“ komentuje postoj Rijádu pro Al-Džazíru ředitel výzkumu a analýzy Arabského centra ve Washingtonu Imad Harb.
Izrael: napjaté diplomatické vztahy s Kyjevem
Do křížku s Moskvou se zatím nechce dostat ani Izrael, který dosud nedodal na Ukrajinu ničivé zbraně kvůli obavám, že by případné zabití ruských vojáků izraelskými zbraněmi mohlo poškodit izraelské bezpečnostní zájmy v Sýrii. Izrael v Sýrii cílí na íránské spojence Asadova režimu, protože se obává, aby do budoucna nevyužili své základny k útoku na židovský stát. Rusko, které stejně jako Írán podporuje syrského prezidenta, před tím dosud zavíralo oči. To by se však mohlo v případě přímého zapojení Izraele do války na Ukrajině změnit.
Už dříve se objevily pro Izrael znepokojivé zprávy, že Rusko používá na Ukrajině průzkumné a útočné bezpilotní letouny Forpost-R, které se vyrábějí v Rusku, ovšem jejich základem je technologie izraelského průzkumného dronu IAI Searcher II. Na některých troskách se našla dokonce loga izraelské firmy Israel Aerospace Industries (IAI), píše server The EurAsian Times.
Dohodu s Izraelem o nákupu dronů v hodnotě 50 milionů dolarů uzavřelo Rusko poprvé v roce 2009. Jen do roku 2015 následovaly ještě tři další obří zakázky. Samotné Izraelce přitom v posledních letech překvapilo, kam se jejich technologie nakonec dostaly. Staronový premiér Izraele Benjamin Netanjahu letos v říjnu připustil, že došlo k několika incidentům, kdy na Izraelce zaútočili nepřátelé jejich vlastní technologií.
„Dnes se sice mluví o íránských dronech používaných Ruskem na Ukrajině, ale už je méně zmiňována skutečnost, že to byl právě Netanjahuův establishment, který dříve Rusku rovněž poskytl spolupráci v oblasti vojenských dronů. To se poté Izraeli vrátilo jako bumerang: Izraelci totiž zjistili, že jeden z íránských dronů sestřelených nad Sýrií byl v podstatě izraelskou dronovou technologií původně dodanou Rusku, které ho následně poskytlo Íránu,“ uvedl Čejka k tématu v listopadovém rozhovoru pro web a2larm.cz.
Mezi Izraelem a Kyjevem panuje napětí na diplomatické úrovni poté, co Ukrajina letos v listopadu hlasovala na půdě OSN pro palestinský návrh týkající se izraelské okupace. Izrael si následně předvolal ukrajinského velvyslance v Tel Avivu a obvinil Kyjev, že stojí „na stejné straně jako Írán“. Tel Aviv se pak zdržel hlasování v OSN ohledně válečných reparací, které mají zaplatit Rusové Ukrajině. Už dříve také zklamal Kyjev tím, že kvůli válce zrušil bezvízový styk mezi oběma zeměmi.
Prokyjevská politika Izraele dosud zahrnuje pouze deklaraci o podpoře Ukrajiny proti ruské ofenzivě, humanitární pomoc a odmítnutí nelegálních „referend“ v regionech anektovaných Ruskem. Vedení Ukrajiny a Izraele v listopadu jednalo o posílení spolupráce v oblasti energetiky, židovský stát ale dosud nevyhověl požadavku Kyjeva k zaslání klíčových systémů protivzdušné obrany, které by pomohly Ukrajincům v boji proti ruským náletům.
Oslabení ruských pozic a pověsti na Blízkém východě
Podle zdrojů listu The New York Times ruská invaze na Ukrajině postupně omezuje vliv Moskvy na Blízkém východě, a to hlavně v Sýrii, odkud měla stáhnout kvůli Ukrajině na 1200 ruských vojáků. Ti působí v zemi od 70. let minulého století, v roce 2015 ale Moskva vojenskou přítomnost v zemi významně posílila, aby udržela u moci svého spojence Asada, čímž de facto rozhodla o vývoji občanské války.
„Ruská armáda v důsledku protahujícího se konfliktu na Ukrajině omezila počty svých vojáků v Sýrii a údajně také odtamtud stáhla i svůj systém protivzdušné obrany S-300. Také někteří ruští velitelé byli staženi ze Sýrie, přičemž bývalý velitel ruských vojsk v Sýrii, Alexandr Dvornikov, přezdívaný pro svou brutalitu ,Syrský řezník', byl původně pověřen hlavním velením vojenských operací při ruské invazi na Ukrajinu. Zřejmě s ohledem na průběh bojů byl však nahrazen, byť jeho stažení nebylo Ruskem oficiálně potvrzeno. V každém případě dnes velí ruským válečným operacím na Ukrajině Sergej Surovikin, zvaný ,Generál Armageddon', další vysoký velitel se zkušenostmi ze Sýrie,“ uvedl pro web ČT24 blízkovýchodní expert Čejka.
„Ruská vojenská přítomnost v Sýrii tak byla s ohledem na invazi na Ukrajinu určitě oslabena. Na stranu druhou Rusové nepotřebují mít v současné době v Sýrii tak vysoký počet vojsk a velitelů jako před několika lety, kdy byl syrský konflikt ještě v plném proudu,“ upozornil Čejka.
Ruští vojáci v Sýrii
Konflikt na Ukrajině vyvolal debatu ohledně kvality ruské vojenské techniky, obzvlášť tanků a obrněných vozidel. „Válka na Ukrajině ničí pověst ruských zbraní,“ sdělil webu The New Arab ředitel Brookings Intelligence Project Bruce Riedel.
Řada blízkovýchodních vlád si Ruska dosud jako dodavatele zbraní cenila, jelikož Moskva nekladla otázky ohledně dodržování lidských práv. Nyní ale její ochota prodávat zbraně logicky klesá, jelikož nedokáže tak rychle vyrábět techniku, kterou sama potřebuje na Ukrajině. Důvěru blízkovýchodních zemí vůči Rusku podkopává také skutečnost, že nedokázalo Ukrajinu porazit v bleskové válce, píše v komentáři pro Atlantic Council profesor Mark N. Katz z George Mason University Schar School of Policy and Government.
Chybí obilí, ceny letí vzhůru, uprchlíci trpí
Válka na Ukrajině má desátý měsíc druhotné důsledky na obyvatele regionu MENA, který čelil řadě vlastních vážných problémů už před ruskou invazí v únoru 2022. V oblasti potřebuje humanitární pomoc zhruba 55 milionů lidí včetně dvanácti milionů osob, které jsou ve své zemi na útěku. Řada z nich je zcela závislá na dodávkách potravin ze zahraničí v čele s Ukrajinou, které se přezdívá „obilnice světa“.
Kyjev nedávno oznámil, že Ukrajina zatím v nynější sezoně vyvezla téměř 16,2 milionu tun obilí. To je ve srovnání se stejným obdobím loni pokles o 31,7 procenta, varovalo tamní ministerstvo zemědělství. Vývoz obilí prudce klesl kvůli tomu, že Rusové zabrali Ukrajincům půdu, ale také kvůli ruské blokádě tří černomořských přístavů Oděsa, Čornomorsk a Južne. Ty se znovu uvolnily až koncem července na základě dohody mezi Moskvou a Kyjevem, kterou zprostředkovaly OSN a Turecko.
Vzhledem k tomu, že Ukrajina i Rusko jsou předními světovými producenty obilí, rostlinných jedlých olejů a hnojiv, se tímto způsobem podařilo zabránit akutní globální katastrofě, přesto se dál hovoří o nejhorší potravinové krizi od poloviny 19. století. „Prohloubení krize v blízkovýchodním regionu je markantní, byť původní obavy předpokládaly mnohem horší scénáře. I přesto došlo k výraznému zdražení potravin a stále se zhoršuje životní situace lidí. K čemuž přispěla i velmi horká sezona,“ uvedla pro web ČT24 arabistka Hrabalová.
Rusko si přitom dobře uvědomuje, že jeho vliv na mezinárodní trh s obilím se stal jeho zbraní. „…potravinová bezpečnost mnoha zemí závisí na našich dodávkách. Ukazuje se, že naše jídlo je naší tichou zbraní,“ nechal se dříve slyšet ruský exprezident Dmitrij Medvěděv.
Podle neziskové organizace Middle East Institute (MEI) se sídlem ve Washingtonu zamířila v roce 2020 více než polovina dodávek ukrajinské pšenice na Blízký východ a na sever Afriky. Libye dováží z Ukrajiny a Ruska celkem 40 procent pšenice, u Jemenu je to 20 procent, Egypt dokonce dováží 80 procent svých zásob z výše zmíněných válčících zemí, Tunisko 80 procent pouze z Ukrajiny.
Libanon je v dodávkách pšenice ze 66 procent závislý na Ukrajině a z 12 procent na Rusku. Nedostatek potravinových dodávek a inflace dosahující 122 procent nyní ohrožuje přes dva miliony Libanonců, dvě stě tisíc palestinských uprchlíků, 1,5 milionu syrských uprchlíků a desítky tisíc dalších migrantů v zemi. Libanon se potýká s hospodářskými problémy zejména po ničivé explozi v Bejrútu a důsledky pandemie covidu v roce 2020. Válka na Ukrajině přilila další olej do ohně.
Nedostatek finančních prostředků na humanitární pomoc těžce dopadá na běžence. Odhaduje se, že 90 procent syrských uprchlíků v Libanonu žije v současnosti v extrémní chudobě. Většina z nich nedostala od začátku loňského roku žádnou pomoc. „V Libanonu a v Turecku vede ekonomická krize k výraznému odporu proti uprchlíkům, zejména ze Sýrie, kterých jsou v obou zemích statisíce. Turecko mluví o vyhoštění všech Syřanů, v Libanonu se setkávají s nepřátelstvím,“ řekla webu ČT24 Hrabalová.
Situace se zhoršuje také v Íránu. „Rusko-ukrajinský konflikt a (íránské) protesty přispěly ke zdražování a pádu rijálu, který je dnes zhruba za 340 tisíc za dolar, na konci října byl ještě za 300 tisíc. To je problém, protože zdražování je velmi rychlé a ekonomická nouze a zhoršení životní situace vyhání Íránce do ulic, kde se připojují k protestům, které původně vznikly po smrti Mahsá Ámíníové, ale rychle se transformovaly na vyjadřování obecné a široké nespokojenosti s režimem, která narůstá každý den,“ upozorňuje Hrabalová.
Zlaté časy pro bohaté vývozce ropy
Přímým důsledkem války na Ukrajině jsou rovněž změny v oblasti energetiky. Evropa se snaží odříznout od ruských zdrojů a najít nové exportéry. Z krize tak v tomto ohledu těží blízkovýchodní vývozci ropy jako Katar, Saúdská Arábie či Kuvajt. Například Katar slíbil Evropě polovinu své kapacity plynu v následujících čtyřech letech. Další dohody o dodávkách plynu podepsala EU také s Egyptem či Izraelem.
Mezinárodní měnový fond (MMF) odhaduje, že blízkovýchodní ropní exportéři vydělají v příštích čtyřech letech navíc 1,3 bilionu dolarů, uvádí list The Financial Times. Státy Perského zálivu tak budou mít zřejmě poprvé od roku 2014 rozpočtové přebytky, uvádí ve své zprávě o dopadech války na Blízký východ americká stanice CNN. Jen v první třetině letošního roku vzrostla ekonomika Saúdské Arábie o 9,9 procenta, což je nejvíc za celou dekádu. Naopak americká ekonomika se za to samé období propadla o 1,5 procenta, upozorňuje CNN.
Chudší státy regionu závislé na dodávkách energií a ropy v současnosti čelí obtížným výzvám. Kupříkladu v Sýrii nebo v Jemenu už nedostatek paliva a elektřiny narušuje poskytování základních služeb. V Libanonu rostou ceny energií závratným tempem a mohou přispět k tomu, že se ekonomická krize dostane do kritické fáze.
Nové arabské jaro?
Jedním z důsledků pokračující války v Evropě tak mohou být častější občanské nepokoje a nové konflikty vyvolané pádem životní úrovně v blízkovýchodních zemích, které jsou už tak nestabilní. Současné faktory se podobají situaci v roce 2011, kdy region MENA zasáhla vlna odporu proti autoritářským režimům zvaná arabské jaro.
Tehdy vyhnala lidi demonstrovat do ulic zejména špatná ekonomická situace a neochota vedení zemí k politickým reformám. Stejně tak i dekádu zpět ropní producenti v regionu dál bohatli, zatímco dovozci ještě více chudli.
Na druhou stranu trend se jeví spíše tak, že demokratizační síly v blízkovýchodním regionu aktuálně slábnou. Například v Tunisku, které bylo považováno za jedinou arabskou zemi, jíž se po revoluci podařilo ustavit demokratické instituce, prezident Kaís Saíd rozpustil parlament, odvolal premiéra i vládu a díky referendu o změnách ústavy od letošního léta výrazně posílil své pravomoci hlavy státu.
Demokratizační snahy nedopadly dobře ani v Súdánu, který spravovala od svržení bývalého prezidenta Umara Bašíra v roce 2019 až do loňského října dočasná vláda. Politici se o moc dělili s armádou, která měla moc předat civilistům, místo toho však provedla převrat.