Silný odpor Západu vůči Rusku vyvolala loňská invaze na Ukrajinu, s agresorem přerušil značnou část obchodních styků a uvalil na něj ekonomické sankce. Negativní dopad však konflikt neměl na vztah mezi Ruskem a Čínou. Autoritáře stojící v čele obou zemí, Vladimira Putina a Si Ťin-pchinga, totiž pojí přátelství. Ačkoliv se Peking snaží svou pozici prezentovat jako neutrální, podle odborníků nadále straní Kremlu. Čína tak sleduje své zájmy, pád Putina a jeho režimu by totiž pro Peking byl nejméně příznivým výsledkem války na Ukrajině.
Když se Vladimir Putin setkal s Si Ťin-pchingem v roce 2013 na summitu Asijsko-pacifického hospodářského společenství, slavil zrovna ruský prezident jednašedesáté narozeniny. Na improvizované narozeninové oslavě mu Si věnoval narozeninový dort a Putin vytáhl na přípitek lahev vodky.
„Nešlo o žádný opilecký večer, ale otevřeli se a byla mezi nimi skutečně fungující chemie,“ popsal začátek blízkého vztahu mezi lídry odborník na rusko-čínské vztahy Alexander Gabujev, podle kterého prezidenti onen večer nad sklenkou zavzpomínali na staré časy.
Oba muži totiž mají mnoho společného. „Věkově je dělí pouhých šest měsíců. Jejich otcové oba bojovali ve druhé světové válce. Oba si v mládí prošli těžkostmi. Oba mají dcery,“ vyjmenoval Gabujev. „A oba se stále více chovají jako císař a car a jsou stejně posedlí barevnými revolucemi.“
Když o sobě v následujících letech navzájem mluvili, hýřili superlativy. „Nikdy jsem nenavázal takové vztahy s žádným jiným zahraničním kolegou, ale s prezidentem Si jsem to udělal,“ řekl Putin v roce 2018 čínské televizi CCTV.
„Je to můj nejlepší a nejbližší přítel,“ řekl při jiné příležitosti Si. „Bez ohledu na výkyvy v mezinárodní situaci Čína a Rusko vždy pevně považovaly rozvoj vzájemných vztahů za svou prioritu.“
Peking – Moskva – Teherán
Přátelství mezi lídry nepřerušila ani ruská invaze na Ukrajinu, jak naznačuje pondělní návštěva čínského prezidenta v Moskvě. Pro Rusko význam partnerství s Pekingem od začátku války jen vzrostl. V uplynulém roce se Kreml výrazně rétoricky vymezoval proti Západu, který se postavil na stranu Ukrajiny a na agresorskou zemi uvalil rozsáhlé sankce, a způsobil tak její částečnou hospodářskou izolaci.
I vztahy mezi Pekingem a Západem, zejména Spojenými státy, však v posledních letech poznamenaly šrámy. Čína, která se pod vládou Si Ťin-pchinga stává čím dál autokratičtější, je zároveň hospodářským konkurentem Washingtonu. Administrativa prezidenta Joea Bidena zaujímá vůči zemi vyhraněný postoj, který se projevuje například přísnými kontrolami vývozu do Číny, veřejnou podporou Tchaj-wanu i varováním před užíváním čínských technologií, jako je aplikace TikTok.
Biden přitom není sám. Nepřátelství vůči Číně je jedním z mála témat, na kterém se shodne dramaticky rozdělená politická scéna Spojených států.
Experti se proto obávají, zda k sobě Západ Peking s Moskvou příliš nepřibližuje. Znepokojení navíc narostlo, když obě země zahájily společné vojenské cvičení v Arabském moři, a to i s Íránem. Manévry, které podle ruského ministerstva obrany zahrnovaly dělostřeleckou palbu na cíle na moři i ve vzduchu, jsou podle některých komentátorů důkazem vzniku osy Peking – Moskva – Teherán.
Nevraživost mezi spojenci
Podle profesora mezinárodních vztahů Daniela Dreznera však ruské elity z nových spojenců „nejsou zrovna nadšené“. „V mých rozhovorech s ruskými akademiky zaznívá například spousta reptání na nedostatečnou kvalitu čínské podpory. To odráží dlouhodobou ruskou nadutost vůči svému východnímu sousedovi, která sahá až do dob Stalina a Maa. Ještě větší je ruské opovržení směřující k Íránu,“ napsal pro Politico.
Stejně tak jsou podle něj čínští diplomaté roztrpčeni ruskou invazí na Ukrajinu, která změnila pro Peking příznivou rovnováhu na mezinárodním poli. Mezi obyvateli Číny jsou též stále živé ruské zábory čínského území v devatenáctém století, Rusové si zase stěžují na historické křivdy Teheránu.
Tyto neshody mezi zeměmi jsou však v porovnání a postojem k Západu malichernými spory. „Jakkoli mohou mít problémy mezi sebou navzájem, mnohem větší problémy mají se Spojenými státy,“ poznamenal Drezner.
Čipy z Číny, drony z Íránu
Ačkoliv se tak Čína snaží v kontextu ruské invaze na Ukrajinu působit jako neutrální stát, ve skutečnosti prosazuje ruské narativy. Peking například ve svém „mírovém plánu“ přijal ruskou tezi o vyprovokování konfliktu ze strany NATO, a legitimizoval tak činy Kremlu. Dokument, který má podle Číny vést k ukončení války, nepočítá ani se stažením ruských vojsk z ukrajinského území a ponechává otevřené dveře pro ústupky Moskvy.
Čína také agresorskou zemi zásobuje mikročipy, které sice nejsou nejlepší kvality, mohou ale časem posílit ruskou válečnou mašinérii. Ze zpravodajských kanálů navíc přišly i informace o přímé vojenské podpoře Ruska. Podle serveru Politico měly čínské firmy, některé i s napojením na vládu v Pekingu, poskytnout Kremlu tisíc útočných pušek, součástek dronů a neprůstřelných vest.
Írán zase Moskvu zásobuje bezpilotními letouny. Drony Šáhed používají okupační síly k útokům na kritickou infrastrukturu Ukrajiny, obránce země i na civilní obyvatelstvo. V březnu se navíc Teherán zavázal ke zdvojnásobení vojenské podpory Ruska, která má zpět do Íránu, taktéž postiženého západními sankcemi kvůli potlačování protestů, přinést ekonomické oživení.
Motivace Číny k podpoře Moskvy je ale podle expertů jiná – cílem Pekingu je, navzdory přátelským vztahům lídrů, vytvořit si z Ruska podřízeného partnera. Aby toho Si dosáhl, je nutné zachránit Putina před jeho pádem.
Nejhorším scénářem konce války na Ukrajině by totiž pro Peking byla prohra Moskvy a následná změna režimu v Rusku.
