Nejstarší skanzen ve střední Evropě – Valašské muzeum v přírodě z Rožnova pod Radhoštěm uzavřelo před koncem roku dlouholetý spor o pochybení při zadávání veřejných zakázek. Původně přitom muzeu hrozila až stomilionová sankce. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚHOS) totiž muzeu vytýkal chyby při zadávání zakázek.
Díky dotaci z norských fondů vzniklo v Rožnově pod Radhoštěm celé zákoutí Valašské dědiny. Bez více než stomilionové finanční injekce před devíti lety by tam nestála stodola, hospoda s koloniálem, evangelický kostel z Huslenek nebo replika školy z Velkých Karlovic. Postavilo nebo přemístilo se celkem deset budov.
Dané finance byly pro muzeum největší dotací. Jenže peníze přinesly následně i největší problémy. V roce 2010 zakázku prověřil Nejvyšší kontrolní úřad a zjistil řadu pochybení. „Někde to bylo dělení zakázky, někde to bylo chybné zadání zakázky a podobně,“ vysvětlil ředitel Valašského muzea v přírodě Jindřich Ondruš.
Muzeum zadávalo práci menším firmám
Muzeum totiž dělilo zakázky na stavební práce. Argumentovalo tím, že je rozdělovalo mezi menší firmy, které byly specializované na práci právě na daných historických budovách a které by nikdy na velké zakázky nedosáhly.
„Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhostěm opakovaně dělilo veřejné zakázky na stavební práce, když zakázku za 25 milionů korun rozdělilo na čtyři a zakázku v předpokládané hodnotě 47 milionů korun na pět samostatných veřejných zakázek, které zadalo jednodušším postupem,“ potvrdil už dříve ve zprávě NKÚ. Proto se podle něj muzeum rozdělením předmětu do podlimitních veřejných zakázek dopustilo porušení zákona o veřejných zakázkách.
Místo sto milionů zaplatilo necelých jedenáct
V roce 2012 pak Finanční úřad vyměřil pro muzeum likvidační sankce. „Tvrdil, že musíme vrátit z těch 100 milionů 75 milionů a k tomu naskočí penále, které mohlo být až sto procent,“ popsal tehdejší rozhodnutí Ondruš. Celkově mělo muzem původně vrátit 150 milionů korun, což by pro ně mohlo být likvidační. Muzeum si proto najalo právníky a začalo se před úředníky a kontrolory hájit.
Přestálo i přísné audity zadané přímo Norskými granty. Letos na podzim zaznělo konečné rozhodnutí. Soud nakonec pochybení zhodnotil jako formální, a tak muzem zaplatilo pouze necelých jedenáct milionů. U soudu se nyní ještě řeší pokuta 50 tisíc za pochybení u zadávání jedné ze zakázek. Po dořešení i tohoto případu bude mít muzeum už čistý štít. Do doby uhrazení této části je muzeum vedeno jako dlužník a nemůže si například žádat o další dotace.
