Jiříkov - Práci na čtyřech dubových sochách děda Praděda, který je symbolem a ochráncem Jeseníků, dokončuje řezbář Jiří Halouzka z Jiříkova na Bruntálsku. Sochy v nadživotní velikosti chce umístit na frekventovaná místa v Jeseníkách. Vytesávání soch už dokončil, teď dřevo impregnuje a barví. Věří, že tak lépe odolá přírodním vlivům.
Řezbář pro svá díla už má vybraná i místa. Jeden Praděd by měl být v Karlově Studánce, druhý u chaty Alfrádka u Nové Vsi a třetí v sedle Skřítku u silnice spojující Bruntálsko a Šumpersko. Pro čtvrtého ještě místo nemá. „Chtěl bych, aby byl u některé frekventované turistické trasy,“ řekl.
Při práci vycházel z historické předlohy staré asi 100 let. Šlo o obraz, který visel v původní kamenné rozhledně na vrcholu hory Praděd. Dnes tu místo ní stojí vysílač. Halouzka ale podle dobové fotografie vytvořil kopii obrazu i s postavou Praděda. A právě tuto podobu použil i pro své sochy, každá je vysoká 2,3 metru. „Není to můj výmysl. Vycházel jsem z dobových dokumentů. Takto viděli Praděda naši předkové před 100 lety,“ vysvětlil s tím, že pro sochy, které dohromady váží víc než 1,2 tuny, vybral dubové dřevo. Především proto, že dub dobře odolává povětrnostním vlivům. „Když je dobře naimpregnovaný, vydrží i 200 let,“ řekl.
Podle legend Praděd neměl žádné nadpřirozené schopnosti. „Mohl to být obyčejný člověk, který našel zlato a zbohatl. I proto je pěkně oblečen a má v ruce zlaté hornické kladivo. Právě jako symbol toho, že v Jeseníkách zlato je,“ vysvětlil řezbář. Do podvědomí lidí se Praděd ale dostal tím, že pomáhal chudým. „Zbohatl, a protože neměl žádné příbuzné, rád se o majetek rozdělil. Byl to dobrý člověk. Občas někomu zaplatil kravku, jinde dal někomu na chleba. Chránil zkrátka obyvatele a přírodu Jeseníků. Proto jej lidé začali uctívat,“ vysvětlil Halouzka.
Řezbář vytvořil už několik soch Praděda. Jedna z nich je dominantou jeho Pradědovy galerie v Jiříkově. Měří deset metrů a je zapsaná v České knize rekordů, kterou spravuje agentura Dobrý den v Pelhřimově.
