Před čtrnácti dny jsem se tu pokusil v jednom odstavci podívat se z jiného než obvyklého úhlu na problém evropské agrární politiky. Bylo to v souvislosti s neschopností minulého summitu EU schválit dlouhodobý rozpočet Unie. Dnes je ještě zřejmější než tehdy, že během britského předsednictví bude evropská agrární politika (dále jen CAP - common agricultural policy) spolu s britským rabatem jablkem sváru. A my uslyšíme často, jak je anachronická a v podstatě škodlivá. Vsadil bych se, že u nás se těžko dočkáme, že by o ní psal někdo aspoň tak nezaujatě a s takovou snahou dobrat se pravdy jako třeba International Herald Tribune1.7.2005, tedy v době, kdy se boj o CAP ještě ani nerozhořel. IHT začíná svůj analytický článek vzkazem evropského sedláka měšťákům: Kupte si mačety, abyste se prosekali na venkov, až my už tady nebudeme! A pak se v tom článku ke každému proti řadí objektivně nějaké to pro.
Podpora zemědělství asi potrvá!
V českých novinách jsem se už před lety dočetl, že přece nemusí být všude pole. Že když se pole nebudou obdělávat - neboť to už není třeba - budou prostě místo polí louky. Autor netušil, že i louka je zemědělská kultura, že je to výsledek práce a finančních nákladů. S tak čistou hlavou se krásně píše o nepotřebnosti zemědělství! Také prý můžeme opuštěné úhory prostě zalesnit. Ale i to by přece představovalo spoustu lidské (špatně placené) práce a značné investice, jejichž návratnost by nebyla ani okamžitá ani vysoká. Tak co tedy s venkovem, až skončí subvencování zemědělství? Ale pozor! Má opravdu skončit? Skončit či významně klesnout mají jen bruselské subvence. Břemeno starosti o zemědělství a o venkov má spadnout zpět na bedra národních vlád! Tak je to myšleno, abyste věděli! Asi už brzo se v evropském tisku začne často vyskytovat termín renacionalizace (agrární politiky). CAP podporu zemědělců národním vládám (původní patnáctky) přímo zakazovala, a to proto, aby se na jednotném trhu zabránilo nekalé soutěži v zemědělské produkci. Stejně jako je tomu v jiných obchodních odvětvích. Teď by tedy Brusel jen zase vrátil národním vládám starost (i právo) podporovat venkov! A my bychom to brzo poznali. Půda a energetika. Půda a bezpečnost
Je řada ekonomických důvodů pro to, aby se evropská agrární politika pouze reformovala aby pokračovala, i když v jiné, racionálnější podobě. Ty bezprostřední a hmatatelné důvody ať si hájí farmáři sami (a jejich svazy). Navíc, myslím, že v evropské debatě o výdajích na zemědělství budou mít zastání i u české vlády. Já se tedy omezím jen jeden méně zřejmý, ale neméně pádný argument. Evropa je zoufale závislá na neevropských energetických zdrojích. To jí (to jest nám) může zlomit vaz ekonomicky a může nás to jednou připravit i o nezávislost politickou. Ale i kdybychom to nepromýšleli tak daleko, stačí přece jen ještě pár týdnu vzestupu ceny nafty a máme problém. Neměli bychom tedy nechat bez povšimnutí třeba ani takové východisko, jaké nadhazuje zrovna dnešní Financial Times (4.7. 2005, str 13):Příroda uchovává sluneční energii v rostlinách, a my už umíme ekonomicky rentabilně vyrábět tekuté pohonné hmoty nikoli jen ze speciálně pěstovaných plodin ale i ze zemědělského odpadu, jako je např. sláma. Nabízí nám to perspektivu vyrábět zároveň potraviny a pohonné hmoty. Mimochodem, já už impozantní energetické využití slámy viděl. V Dánsku. Výnos z produkce slámy je tam pro mnoho farmářů srovnatelný s výnosem z primární obilnářské produkce. Je to tak díky tomu, že sláma se v Dánsku využívá jako surovina pro výrobu tepla a elektřiny. Ale nemusíme chodit ani tak daleko. U nás, máme oseto téměř 300 tisíc ha řepkou! Bohužel, na bionaftu, která se z české řepky vyrábí, se jezdí spíš v sousední cizině než u nás. Ale to je jiná story (viz Profit 20.6. 2005). Řepka je i přesto jedním z příkladů využití půdy a zemědělské práce k jiné, než tradiční agroalimentární produkci. Na konec mě napadají dva mimoekonomické důvody, které nám diktují péči o půdu. Evropské krajině dal do značné míry tvář člověk. Její podobu už tisíce let modeluje zemědělská a lesnická práce. Evropská krajina je jedinečná svou vysokou obdělaností. Už jen proto je evropskou (i národní) hodnotou Ostatně v jiné krajině bychom byli jinými lidmi. Jsou o tom práce psychologů. Tím druhým důvodem je povinnost každého moderního civilizovaného společenství pečovat o biodiverzitu. O zachování druhů. Je to cesta k sebezáchově, ačkoli to ještě tak docela nevnímáme.
