V roce 1995 byl britský výtvarník a sochař William Utermohlen diagnostikován s Alzheimerovou chorobou. S těžkou nemocí bojoval až do roku 2007, kdy zemřel. Do té doby však stihl vytvořit sérii vlastních portrétů, na nichž během pěti let zachycoval proměnu své tváře. Vdova po Utermohlenovi vysvětlila, že manžel do svých pláten promítl veškerou snahu ukázat světu své druhé já se všemi strachy i smutky. Těžko ovšem říct, zdali se obrazy měnily proto, že výtvarník ztrácel umělecké schopnosti, anebo proměnu zapříčinila jeho psychika. Plátna nicméně zůstávají působivým emotivním svědectvím malíře sledujícího vlastní zánik.
William Utermohlen patřil většinu života mezi aktivní tvůrce. Narodil se v roce 1933 ve Philadelphii a vystudoval pensylvánskou akademii umění, aby se studii následně pokračoval na Oxfordu. V Londýně se usadil v roce 1962 a oženil se s historičkou umění. Od roku 1962 se účastnil skupinových výstav, už o rok později ale předvedl své práce v Edinburghu.
