Praha - V Galerii Gambit byla otevřena výstava sochařky Moniky Havlíčkové, jejíž hlavní devizou je dnes ojedinělá, klasicky koncipovaná sochařská práce, postavená na úctě k historické tradici antiky a renesance. Autorka se dlouhodobě zabývá jedním z nejobtížnějších sochařských úkolů, jímž je téma koně a jezdecké sochy. Monika v roce 2000 ukončila studia v ateliéru profesora Jiřího Beránka na Vysoké škole Uměleckoprůmyslové v Praze, kde dnes působí jako odborná asistentka. Výstava v Mikulandské ulici v Praze 1 pod názvem One Horse Show potrvá do 28. září.
„Stejně tak jako lidské tělo je i koňská figura velmi zajímavé téma. Nedá se říct, že zpracovávat toto téma by byl nějaký momentální nápad, naopak, provází mě od začátku. Jednoznačně to souvisí s mým studiem, kdy například v antice i renesanci byla jezdecká socha na stejné úrovni jako portrét nebo lidská figura. Kůň je v historii vnímán především jako symbol, jako další síla a to mě inspiruje,“ prozrazuje sochařka v rozhovoru pro Český rozhlas.
Vybrala si obtížný obor, který je postaven na dokonalé kresbě, drobných studiích a voskových modelech, jejich zvětšování do podoby definitivních verzí, odlévání a finálních úpravách povrchu včetně pokrývání plátkovým stříbrem, které dodává sochám efekt odlesku věčnosti, dobra a ušlechtilé krásy. „Jako materiál používám sklo a cement, dá se říct, že jsou z betonu. Pokud se týká zpracování povrchu, ta socha si o to říká sama, rozdíl je pouze v tom, zda je určena pro interiér nebo exteriér. Použití plátkového stříbra dodává soše další dimenzi. Např. u sochy anděla jsem potřebovala, aby se odlepil od země,“ doplňuje Monika Havlíčková.
„Skrze její díla k nám promlouvá dávno zasutý archaický svět, v němž jsou sochy - bytosti - obdařeny symbolickým významem. Autorka sama mluví o postmoderním paradigmatu rozdvojeného času, z nějž pramení hluboký smutek a napětí. Proti nim staví své sochy, které jsou právě proto tak osamělé, jakoby nepatřičné a vytržené ze souvislostí,“ uvádí k výstavě kurátorka Alena Potůčková.
