Praha - Světová premiéra nedávno objevené partitury Bohuslava Martinů Tří fragmentů z opery Julietta aneb Snář v koncertním provedení sklidila v Rudolfinu bouřlivý potlesk. Posluchači jím odměnili především mezzosopranistku Magdalenu Koženou, ale také bezchybný přednes jejího australského kolegy, tenoristy Steva Davisliho. Na skvělém hudebním zážitku měla také svůj nedílný podíl Česká filharmonie, kterou řídil Charles Mackerras.
„Možná, že i s ohledem na to, že to byl asi takový koncert na rozloučenou sira Charlese s Českou filharmonií, byla tato práce výborná. Mezi sirem Charlesem a Českou filharmonií existuje až vzájemná láska, také proto, že on je velkým propagátorem české hudby ve světě,“ zhodnotila spolupráci hudebního tělesa s dirigentem Kožená.
Jak pěvkyně uvedla v rozhovoru pro ČT24 opera, která měla premiéru v roce 1938, se nedostává na scénu často. Podle Kožené je problém v tom, že v ní vystupuje mnoho postav. Většina operních domů tudíž podle ní usoudí, že nemůže angažovat tolik zpěváků na jednu operu. V březnu se ale česká pěvkyně zúčastní v Londýně koncertního provedení kompletní Julietty s dirigentem Jiřím Bělohlávkem a Symfonickým orchestrem BBC.
Pokud se samotného nastudování týká, prozradila Kožená, že nejdříve nad nabídkou zaváhala, přestože se jí role Julietty vždy líbila. „Je ale napsaná pro soprán, ale když jsem si noty znovu pročetla, řekla jsem si, že to snad zvládnu,“ prozradila dále v rozhovoru mezzosopranistka.
Provedením Tří fragmentů, které zazní v Rudolfinu ještě v pátek, oficiálně začal dvouletý projekt Martinů Revisited. Je spojen s 50. výročím úmrtí světově uznávaného skladatele 28. srpna 1959 a zároveň je hlavním kulturním počinem českého předsednictví v EU. Díla Martinů budou znít v rámci projektu v České republice i v zahraničí. Do programu si je zařadila také přední světová tělesa, jako je Newyorská filharmonie či Londýnský symfonický orchestr.
Fragmenty, jak kromě jiného upozornil muzikolog Aleš Březina v pořadu ČT24 Události v kultuře, jsou ojedinělé tím, že Martinů nikdy předtím nevytvořil podobný vokálně-instrumentální průřez ze svého jevištního díla. Partitura se také léta považovala za ztracenou.
Dirigent Mackerras (83)
Byl po celá léta neúnavným propagátorem české hudby ve světě a do Prahy se za dirigentský pult k řízení premiéry vrátil, ačkoliv v minulosti již mnohokrát označil svá pražská vystoupení za poslední.
„Martinů je na úplně stejné úrovni jako Janáček, on je ovšem velmi odlišná osobnost od Janáčka, ale je velmi zajímavý skladatel. Julietta je asi jeho nejzajímavější opera,“ uvedl poměrně dobrou češtinou sir Charles Mackerras.
