Nacisté za druhé světové války vypálili a ničili desítky českých vesnic, jejichž symbolem se staly obce Lidice a Ležáky. Dokument Markéty Oddfish Nešlehové chce taková Místa ticha připomenout. Předpremiéru měl tento týden v Ležácích za účasti pamětníků a příbuzných někdejších obyvatel. Právě oni jsou protagonisty smutného vyprávění. Diváci České televize snímek uvidí 2. června od 21:00 na Dvojce.
„Pro většinu lidí je opravdu překvapivé, že podobný osud (jako Lidice a Ležáky) stihl v rámci celé současné České republiky čtyři desítky obcí,“ upozorňuje historik a ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík.
Jen jejich jména – Leskovec, Prlov, Vařákovy Paseky či Český Malín na Ukrajině – nejsou ve všeobecném povědomí tolik uložena. „Byly vypáleny, zklikvidovány a zapsalo se to do života tamních lidí, do několika generací. Včetně dnešních mladých, vnoučat, pravnoučat. Řetězec nekončí,“ obává se kreativní producentka Lenka Poláková.
Zápis do rodinné DNA
I režisérka Markéta Oddfish Nešlehová má dojem, že bolest a trauma se otiskly do rodinné DNA a ovlivnily zároveň další pokolení, která tehdejší dobu na vlastní kůži nezažila. O událostech starých tři čtvrtě století proto v dokumentu vyprávějí vedle pamětníků i potomci někdejších obyvatel likvidovaných obcí.
„Když je člověk ve špatnou dobu na špatném místě, může se přihodit, že život jde úplně do háje. A že to ovlivní generace,“ připouští Darina Martinovská, jejíž tatínek přežil vypálení Českého Malína. „To jde s vámi životem jako balvan. Když sedím tady, často vzpomínám. Ale už vyrovnaný s tím, jaké hrůzy se děly,“ potvrzuje i Josef Vychopeň, dnes jedenadevadesátiletý svědek nacistické pomsty ve mlýně v Leskovci na Valašsku.
Režisérka Markéta Oddfish Nešlehová (scénář napsala spolu s Jarmilou Doležalovou mladší) je přesvědčená, že válečná traumata nezmizí, pokud se o nich v rodinách mlčí. Při natáčení Míst ticha proto oslovila i psychiatričku, aby generační štafetu bolesti a nutnost ji přijmout v dokumentu rozebrala.
