Není důležité, kdo obraz namaloval, ale proč je třeba zvláštně rozmazaný. Umění vnímat umění učí ve stejnojmenné knize výtvarný kritik a publicista Michael Třeštík. Nová publikace je, jak napovídá podtitul, navíc určena pro děti i rodiče.
Malým čtenářům pomáhá Třeštík zamýšlet se nad obrazy a sochami jiným způsobem, než jak byli zvyklí. Rodičům zase usnadňuje zprostředkovat potomkům výtvarné umění. S publikací v ruce totiž nemusejí z paměti lovit potřebné znalosti.
Povídání o jednotlivých dílech a jejich autorem je vedeno jako rozhovor dospělého s dítětem. „Děti nejsou o nic méně chytré nebo vnímavé než dospělí a dospělí laici nejsou o nic víc připraveni pro vnímání umění než děti. Čili je možné se pokusit oslovit obě skupiny najednou,“ nepochybuje Třeštík.
Umění se neučí, umění se vnímá
I když v publikaci nechybí medailonky jednotlivých umělců, na jejich životopisech autor poučení o malířství a sochařství nestaví. „Rozlišoval jsem dějiny umění a umění,“ vysvětluje. „Dějiny umění je vědecký obor, kdežto umění se neučí, umění se vnímá. A já jsem chtěl dětem a i dospělým otevřít vnímání umění, ne dějiny. Takže vnější informace, jak byl kdo chudý, jak se vypracoval, na co navazoval a tak dále, jsem vypouštěl a snažil jsem se zaujmout obrazem samotným.“
Čtenáře seznamuje jak s klasiky, tak s moderním uměním. „Aby se dítě srovnalo s tím, že je možné, aby na obraze byl divný černý flek, a je jenom na něm, jak ten flek bude vnímat. Pro mě je to třeba Armstrongova šlápota na Měsíci, ale pro dítě to může být cokoliv jiného,“ uvádí příklad. Považuje za podstatné, aby se lidé dovedli na umění dívat bez obav, že mu nerozumí.
Nevynechává ani současnou tvorbu. Právě ta totiž podle něho na děti i dospělé prostřednictvím okolní grafické kultury během života působí nejvíce.
