To nenápadné místo v Miami kousek od South Beach je jejich čtvrť. A tam, ve stínu palem a mrakodrapů, se také odehrává jejich (žánrem hudební romance mnohokrát omletý a také odplkaný) příběh. Je to banální, prvoplánovitá story Shawna a Emily a jejich kámošů, úžasných tanečníků, sdružených v kosmopolitní, undergroundové skupině Banda, od které můžete čekat cokoli a která udeří vždycky tam, kde je hodně vidět a kde to nikdo nečeká. Mají odvahu, mají nápady, mají pocit, že musí udělat něco, aby si jich lidi všimli a začali je už konečně brát vážně (což je koneckonců elementární cíl každého rebelujícího teenagera). Narodili se proto, aby tančili, vlastně jim ani nic jiného nezbývá, neboť nic jiného takhle dobře neumí. A všem zamlklým a zpruzeným vzkazují, že někdy přijdou chvíle, kdy se musíte o svá práva anebo sny poprat, kdy se musíte odvážit pořádně zařvat, aby vás bylo slyšet! Tak, jak to udělali tehdy, na počátku šokované a později se královsky bavící Ocean Drive…
Let's Dance: Revolution je aboslutní déjà vu, kde je do opakovaně provařené dějové šablony dosazeno pár nových tváří a tanečních čísel, při kterých se topoří i auta na ulici. Nic nového, nic objevného, nic, co by tady v předchozích třech dílech téhle rozpohybované teenagerovské série (která volně „alternuje“ se StreetDance) už někdy nějak nebylo. Blbý a ošoupaný příběh tedy zůstává (což zkušeného diváka tohoto žánru nepoloží na lopatky, neboť to očekává), nicméně nové tváře jsou docela sympatické a taneční čísla (opentlená tentokrát viditelným 3D) jsou skvělá. A to zase není až tak špatná zpráva!
Všechno to začalo v roce 2006, kdy režisérka Anne Fletcherová natočila za upocených dvanáct milionů dolarů letní popcornovku, nazvanou Let's Dance, v níž to v Baltimoru mezi hromadou klišé, banalit a předem očekávaných zvratů rozjížděl bytostný rebel Tyler Gage a primabalerína za vodou Nora, která studuje v Marylandské škole umění (výchozí rozestavení figur je se čtyřkou téměř identické).
Teenageři zařičeli, producenti (kteří investovali nějakých dvanáct milionů dolarů) shrábli na celosvětových tržbách okolo 115 a za dva roky šli zákonitě do dvojky. Stejně naivní, stupidní, plytké a klišoidní – nač něco měnit a zbytečně experimentovat, když to tak úžasně právě takhle zabralo poprvé. Jen rebel Tyler byl vyměněn za pouliční tanečnici Andie, která se prodychtila na již zmiňovanou profláknutou Marylandskou školu. Znovu se (na pozadí řídkého dějového backgroundu) tancuje jako o život, opět milovníci žánru hýkají blahem a vložené doláče se několikanásobně kutálejí zpátky.
Po dalších dvou letech, v roce 2010, bylo do nového titulku i filmu přidáno 3D, což ho v žádném ohledu neučinilo výrazně lepším. Místo konání: staré skladiště v New Yorku, cíl: vyhrát soutěž World Jam Competition, favoriti: sympatická skupina Piráti, hajzlové, co jim do toho chtějí hodit vidle: konkurenční skupina Samurajové, ústřední hrdinové: streetová hopsanda Natálie a komik Moose, studující tentokrát pro změnu na newyorské univerzitě. Uplynuly tradiční dva roky a je to tu počtvrté…
Totální recyklace žánru pokračuje
I tentokrát je tu ústřední taneční duo, které by se vlastně nikdy nemělo dát dohromady. Do tance umanutá Emily je totiž dcera miliardáře Andersona (buď se stane do konce léta profesionální tanečnicí, nebo přestane pilovat piruety a začne přebírat tátovo impérium), zatímco charismatický vůdce Bandy, tanečník od pánaboha Shawn, dělá lepšího pingla v jednom z Andersonových podniků. Dva mladí, krásní a svojí cestou se deroucí mladí lidé, kteří jsou si souzeni, se tu sešli, díky tanci rozmetali rigidní společenské bariéry a nepochybně udělají všechno pro to, aby i okoralé srdce miliardářovo nakonec zjihlo v dojemném souznění s jejich baletním ploužákem.
Takhle už to v tanečních romancích chodí a také tam nezřídka zpočátku nezávazné hopsání náhle nabyde novou a ušlechtilé poslání nesoucí dimenzi, což se stane i v tomto případě ve chvíli, kdy nenažraný žralok Anderson chce zbourat jejich čtvrť a místo Rickyho podniku (kde se tančí pravá salsa) a dalších sympatických špeluněk, kde jsou doma, tu hodlá postavit moderní hotelové a zábavní centrum.
Jenomže tohle je také jejich město, a když v něm po Ocean Drive šokovali ještě hosty luxusní restaurace, návštěvníky Muzea moderního umění nebo členy městské rady, začalo jim naslouchat. To, co bylo zpočátku jen touhou na sebe upozornit (případně vyhrát soutěž o největší počet diváků na YouTube), najednou dostává dimenzi protestu, ve kterém již začínají promlouvat i za druhé. Za ty, kteří by rádi něco řekli, ale neví kde ani jak. Za ty, pro něž je Spring Garden domovem, o který nechtějí přijít!
Ocean Motion
Jako přes kopírák tu rodák z kalifornského San Diega, třicetiletý režisér Scott Speer, natočil další „epizodu“ z volné série Let's Dance. Je na ní vidět, jak hodně má natrénováno jako režisér oceňovaných videoklipů (hlavně těch, ve kterých je klíčovou protagonistkou jeho partnerka Ashley Tisdaleová).
Řekl bych, že je to ten správný typ, který dokáže programově akceptovat několikrát vyvařený příběh, řídký jako punčochy barové tanečnice. A natěšeně se soustředí hlavně na originální, tempařské a slušné 3D přinášející aranžmá nápaditých a profesionálně odvedených tanečních scén, které jsou skutečnou a nosnou kostrou tohoto příběhově vykostěného snímku. Ten si tímto zároveň ale nehraje na něco, čím není, upřímně se hlásí ke svému (pro mnohé pokleslému) žánru, po kterém by bylo chybou požadovat něco, co nechce a ani nemůže nabídnout.
Speer se zbytečně nenimrá v chudičké a prvoplánovité dějové lince, jako by nám tím chtěl zároveň sdělit, že je mu (a měla by být i nám) vlastně ukradená – a já se nemohu ubránit pocitu, že je to z jeho strany vlastně docela upřímné a sympatické. A tak mi netrhají žíly místy patetické až přitroublé dialogy, účelové teenagerovské slogany typu: Neváhej a začni už dělat, co chceš, a neboj se kvůli tomu porušovat pravidla! – ani fakt, že svobodný taneční underground skončí jako námezdní síla Nike.
Nevadí mi to hlavně proto, že tenhle film šlape, má energii na rozdávání, tempařskou choreografii plnou originálních nápadů a sympatický ústřední tandem Ryan Guzman – Kathryn McCormicková, kteří drží nohu na plynovém pedálu, a když si sem tam odskočí, zatíží ho cihlou.
Můžete se bavit, pakliže vás právě tohle baví
… a nestydíte-li se si to přiznat. A patříte-li mezi ty, kteří na pláži popíjejí pivo a nechají svoji holku tančit kolem sebe, aby jim to slušelo. Nebo řadíte-li se k těm bytostným optimistům, kteří věří, že tuhle soutěž vyhrajou a pak si jich už musí někdo všimnout. Protože ze všeho nejhorší je být neviditelný, přehlížený a bojácně dodržující pravidla, někým, koho nikdo nebere v potaz.
Takový ale Let's Dance: Revolution zcela určitě není – a teenagerovské publikum, jemuž je určen především, to nepochybně ocení.
LET'S DANCE: REVOLUTION / STEP UP: REVOLUTION. USA 2012, 93 min., české titulky, přístupný, 2D+3D. Režie: Scott Speer. Scénář: Duane Adler, Amanda Brodyová. Kamera: Karsten Gopinath. Hudba: Aaron Zigman. Hrají: Ryan Guzman (Shawn), Kathryn McCormicková (Emily), Adam G. Sevani (Moose), Megan Booneová (Claire), Tommy Dewey (Trip), Stephen Boss (Jason), Chadd Smith (Vladd), Mari Kodaová (Jenny Kiddová). V kinech od 30. srpna 2012.
