Mám ráda Colina Firtha a Martin Stránský mi ho na premiéře hry Davida Seidlera Králova řeč směle zastoupil. Závěrečnou standing ovation si jeho král Jiří VI. poctivě zasloužil, stejně tak královský logoped Lionel Logue v podání Dušana Siteka. Vedle Mahenova divadla Brno divácky atraktivní titul zjara připravilo pražské Divadlo pod Palmovkou. Premiérou se s libeňskou scénou po třiadvaceti letech loučil režisér a ředitel divadla Petr Kracik. Poctou pro jeho zpracování - i pro divadlo samé - byla březnová návštěva hraběte a hraběnky z Wessexu, prince Edwarda s manželkou Sophií, na jedné ze zkoušek představení.
Čeští diváci znají Královu řeč jako Oscary ověnčený koprodukční film v režii Toma Hoopera. Oscara získal i jeho autor David Seidler za nejlepší adaptovaný scénář. Drama, odehrávající se v třicátých letech minulého století, pojednává o přátelství mezi koktavostí trpícím britským princem Albertem (pozdějším králem Jiřím VI.) a jeho svérázným logopedem. Vzniklo podle skutečných událostí, zachycených v denících Lionela George Loguea. Královna matka si přála zveřejnění tématu až po její smrti. Hra byla uvedena v únoru 2012 na jevišti Yvonne Arnaud Theatre v Guildfordu v hrabství Surrey a poté absolvovala turné po vybraných anglických městech.
Po abdikaci svého bratra krále Eduarda VIII. musí princ Albert (Martin Stránský) zvládnout vystupování na veřejnosti, navíc začíná druhá světová válka. Výsledkem léčby ochotnického herce a řečového terapeuta, Australana Loguea (Dušan Sitek), jsou státnická vystoupení, v nichž králova potíž téměř vymizí. Seidlerovi se daří dobře mísit historickou dokumentárnost s důvěrnými osudy postav, které jsou věrohodné a lidské. Tragikomický příběh je přehledný i přes četné politické odbočky. V některých rolích panovníků, politiků a lékařů potkáme populární herce starší generace (Rudolf Jelínek, René Přibil, Karel Hlušička). Zábavně působí kontrast postav milujících žen - decentní královny Alžběty (Simona Vrbická, Petra Horváthová) a temperamentní Myrtle (Kateřina Macháčková).
Soustředění a důstojnost, tak bych shrnula základní pocity z právě zhlédnutého kusu. Inscenace nás vtáhne počáteční scénou z prvního rozhlasového vystoupení prince Alberta, červené světlo „on air“, umístěné na forbíně, funguje jako majáček. „Kouření uklidňuje nervy a dodává sebedůvěru,“ tvrdí lékař (Karel Hlušička) a cigarety patří k frekventovaným rekvizitám. Scéna využívá celý horizont jeviště, prodloužený pomocí dekorace až ke stěnám. Scénografii tvoří zdobná symetrie královského paláce a střídmost pracovny logopeda v popředí. Model letadla (symbol chlapeckých zálib) postupně ocení Lionel, Albert i Winston Churchill (Karel Vlček).
Mozartovská hudba připomíná Formanova Amadea, intermezza o novém králi, Hitlerovi a zákulisních mocenských hrách střihají průběh děje principem koláže. Schéma hry má vstřícnou posloupnost, určitá předvídatelnost napomáhá čtení příběhu. Vybočením z tradičního způsobu vyprávění jsou dvě „crazy“ scény Lionelových deklamací na divadelních konkurzech. Vystupuje v nich tu s polštářem na zádech místo hrbu, tu spoře oděn v rákosové sukni coby domorodec. Doprovází ho poněkud zbytečná „šoupára“. Premiérové publikum ocenilo potleskem bravurní dialog budoucího krále s logopedem při jejich nahrávání nadávek nebo scénu nácviku královského projevu v rytmu vojenského pochodu s dudami.
Divadlo pod Palmovkou uvádí Královu řeč v překladu Jitky Sloupové, dramaturgii Ladislava Stýbla, režii Petra Kracika, scénografii Ivo Žídka, kostýmech Samihy Maleh, za hudební spolupráce Viktora Kracika a za pohybové spolupráce Rostislava Šroma. Hrají: Martin Stránský j. h., Dušan Sitek, Petra Horváthová nebo Simona Vrbická, Kateřina Macháčková, Miloš Kopečný, Karel Vlček, Ivan Jiřík, Rudolf Jelínek, René Přibil, Jiří Havel, Karel Hlušička, Václav Vostarek a Saša Malinská j. h. Inscenaci provází mimořádně obsažný a graficky zdařilý program, plakát ke hře navrhl David Cígler. První repríza se odehraje 29. dubna od 19:00.
