Vyšla románová biografie herečky Natalie Portmanové. Tedy možná. Hrdinka knihy Life of M (Život M) má totiž s filmovou hvězdou mnoho společného. Novinka od britsko-kanadské spisovatelky Rachel Cuskové tak podnítila řadu nebulvárních dohadů, jestli o herečce pojednává a jestli je to vlastně důležité.
Českým čtenářům je Cusková nejlépe známá díky volné románové trilogii – v překladu vyšly zatím dva díly Obrys a Tranzit. V nich autobiografická hlavní hrdinka, rovněž spisovatelka, pobývá nejprve v Athénách, poté v Londýně. Rovněž Cusková pendlovala mezi více místy. Narodila se v Kanadě, velkou část života ale prožila ve Velké Británii a nyní je jejím domovem Paříž. Ve Francii se usadila i Portmanová.
A nejde o jediný biografický styčný bod mezi herečkou, autorkou a případně hrdinkou románu. Jen ve zveřejněné ukázce z knihy se jich dá najít několik.
Protagonistka skrývající se za iniciálou M je herečka. Románová autorka naznačuje, že je s ní v osobním kontaktu. V první osobě vysvětluje na úvod románu, proč se do něj pustila: Před nějakou dobou jsem herečce M řekla, že uvažuji o tom, že napíšu její autobiografii. Ten nápad se jí líbil. „Prostě si to vymysli,“ řekla. Ve skutečnosti se Cusková s Portmanovou znají, herečka mimo jiné předposlední román Parade doporučila ve svém knižním klubu.
Filmová hvězda M se v šoubyznysu pohybuje od dětství. To platí i pro Portmanovou. M se románové spisovatelce svěřuje, že její první film obsahoval – nakonec vystřižené – scény, v nichž dětská hrdinka toužila po sexuálním kontaktu s ústřední mužskou postavou. Portmanová debutovala před kamerou coby dvanáctiletá dívka v dramatu Leon, kde problematicky působil poněkud lolitkovský vztah mezi nezletilou osiřelou dívkou a nájemným vrahem, k němuž se přimkne.
Portmanovou a M spojuje také role baletky – Portmanová za primabalerínu v psychologickém thrilleru Černá labuť dokonce dostala svého zatím jediného Oscara. V neposlední řadě Portmanová, stejně jako M, byla rovněž „modelkou pro velkou značku“ a v reklamách na světoznámé parfémy ji „zahalovaly růžové jarní květy“.
Vedle M, vyplývá z ukázky, je těžké necítit se ošklivý a bezvýznamný. Ambicí její životopiskyně je pochopit, kým M „opravdu je“, přičemž možná hrají obě jednu roli. Román o „slávě, moci, kráse a pravdě“, píše americký nakladatel, je „působivým zkoumáním toho, kým jsme a kým předstíráme, že jsme“, v moderním životě definovaném obrazy.
Literární atentát?
Cusková se řadí k autorům autofikce, podobně jako Nor Karl Ove Knausgard, který si upřímností v opusu Můj boj znepřátelil půlku rodiny, Francouz Édouard Louis, jehož otevřený popis o dětství gaye na chudém a omezeném francouzském venkově se stal románovou senzací, anebo Louisova krajanka, nobelistka Annie Ernauxová, zkoumající v často nekompromisních textech – i svou – paměť. Díla všech jsou dostupná v češtině.
Všichni píšou o sobě i svém okolí, lépe či hůře rozpoznatelném. Britský The Observer poznamenává, že Cusková lidi, s nimiž se setká, využívá ve svých břitkých a někdy až bezohledných textech. Když se v jejích zápiscích o italských prázdninách (The Last Supper: A Summer in Italy) z roku 2009 poznal jeden muž a ohradil se proti nelichotivému zobrazení, nakladatel ve snaze vyhnout se soudu výtisky raději skartoval.
Ani Portmanová – je-li M právě ona – podle zpráv o románu Life of M nevychází z knihy zrovna v lichotivém světle, ale jako v podstatě prázdná schránka. The Telegraph novinku označil za „literární atentát“ na áčkovou hvězdu.
V rozhovoru pro New York Times Cusková prohlásila za stresující, že její román byl vtažen do „sporu o fakta“, přičemž má za to, že slavní lidé – známí, a přitom neznámí – jsou součástí „současného vědomí“ a spisovatelskou prací je do něj pronikat. Nepovažuje prý za podstatné, zda je M založená na skutečné celebritě, nebo ne.
Cusková nepíše laciné romány o šoubyznysu. Na kontě má řadu ocenění, včetně nominace na prestižní Booker Prize. List The Guardian pokládá nezodpovězenou otázku, jestli podezření o spojitosti románu s hollywoodskou celebritou mohla být od začátku spisovatelčina strategie. A pozastavuje se nad tím, jak pouhý náznak „životopisných drbů“ dokáže vynést literární dílo mimo recenzní rubriky.
Kdo nosí Pradu a je největší Čech?
Ostatně nebylo by to poprvé ani naposled, kdy literární postava zavdala příčinu k dohadům, jestli není alter egem skutečné veřejně známé osoby. Když kupříkladu německý spisovatel Klaus Mann psal román Mefisto o herci, který se zaprodal nacistickému režimu, stvořil ho podle skutečného herce a svého bývalého švagra i milence Gustava Gründgense.
Pokud jde o novější tituly, už nikdo nejspíš nepochybuje, že předobrazem ostré šéfredaktorky módního časopisu z následně zfilmovaného bestselleru Ďábel nosí Pradu byla Anna Wintourová z Vogue. Autorka Lauren Weisbergerová v tomto magazínu pracovala.
Má-li autor blízko k líčenému prostředí, tím spíš vznikne podezření, že podobnost mezi beletrií a realitou nebude čistě náhodná. Ať už šlo třeba o prozaický debut v té době už bývalé pražské primátorky Adriany Krnáčové (ANO), která v thrilleru Zpupnost řešila vraždy i praktiky komunální politiky, nebo špionážní Ochlazení od diplomata Michaela Žantovského. Fikci o nové studené válce mezi Evropskou unií a Ruskem vydal ovšem nejprve pod pseudonymem, coby o autorovi se tehdy spekulovalo mimo jiné o Václavu Havlovi.
Disident a pozdější prezident figuroval v knižních hádankách opakovaně. Ztotožňován byl s „Největším Čechem“, který v Tajné knize od Ireny Obermannové píše divadelní hry a jehož rentgenové snímky plic zná široká veřejnost. A čtenáři a kritici ho nacházeli i za přezdívkou Monolog v prvotině Terezy Boučkové Indiánský běh. V její autobiografické novele vystupovala řada postav spojených s československým disentem, v čele s autorčiným absentujícím otcem – titulním Indiánem.
A před třemi lety tuzemské literární vody rozvířilo obvinění výtvarnice Toy Box, že jedna z nejúspěšnějších současných českých prozaiček Alena Mornštajnová si pro román Les v domě ukradla její osobní zkušenost se sexuálním obtěžováním. Což spisovatelka odmítla.
