„Na dětství nemám jedinou šťastnou vzpomínku,“ otevírá Édouard Louis svou prvotinu Skoncovat s Eddym B. Vyrůstal v chudobě a studu za svůj původ i sexuální orientaci. Společenský vzestup mezi nejžádanější francouzské spisovatele popsal v knize Jak se stát jiným, jejíž český překlad představil před pár dny osobně ve Francouzském institutu v Praze. „Pro mě není důležité vyprávět svůj životní příběh, ale využít materiál svého života k tomu, abych podal svědectví o politice, o společnosti,“ tvrdí třicetiletý spisovatel.
Už narozením je na nás páchané násilí, říká Édouard Louis. Autobiografii používá jako politickou zbraň
Rozhovor s Édouardem Louisem (zdroj: ČT24)
„Tím, že se narodíme, je na každém z nás spáchané násilí. Nevybíráme si svůj život, nevybíráme si svou rodinu, nevybíráme si svou zemi. Kde je ten okamžik, kdy se do toho můžeme pokusit vnést individuální nebo kolektivní svobodu, politickou nebo osobní, která změní tento násilný stav, náš původ?“ pokládá Louis otázku, kterou se zabývá ve všech svých knihách.
Senzací se stal jeho debut Skoncovat s Eddym B. Provázel ho prvek bulvárnosti, když se objevily reportáže o rozčílené Louisově rodině. Ve své prvotině vylíčil svoje dětství a dospívání v prostředí chudého a naštvaného venkova, kde lidé považují vlastní rasismus a homofobii za přednost. Jako gay se Louis musel potýkat s toxickou maskulinitou a šikanou.
Politická síla autobiografie
Tehdy jednadvacetiletý student sociologie překvapil sondou do prostředí chudé bílé vrstvy obyvatelstva. Oslovil nejen čtenáře ve Francii, kde sílilo s nástupem Marine Le Penové populistické hnutí, ale i jinde na Západě.
„Pro každého, kdo se chce něco dozvědět o vrstvě obyvatelstva, která pomohla nastartovat evropskou vlnu populismu, je tohle vynikající začátek,“ napsali v New York Times o románu Skoncovat s Eddym B.
„Myslím, že autobiografie má politickou sílu, kterou jinde nenajdeme,“ říká Louis. Svou tvorbou chce reagovat na změněnou roli literatury. „Velmi dlouhou dobu měla literatura za úkol informovat o světě. Émile Zola, Jean-Paul Sartre nebo Simone de Beauvoirová psali o hornících, o dělnících, o lidech, kteří byli neviditelní. Ukazovali nám, jak vypadá svět.“
Jak se stát jiným
Jenže v současném světě internetu a sociálních sítí má k informacím přístup každý. „Všichni víme, že žijeme v nerovném světě, rasistickém světě. Pravda o světě už není skrytá. Role literatury se proto mění tak, že už nebude sloužit k tomu, aby se lidé něco dozvěděli. Ale aby je donutila podívat se na to, co už znají, ale co nechtějí vidět,“ míní Louis.
Nebýt jen tím, čím chce svět
V románu Dějiny násilí zpracoval trauma ze znásilnění a pokusu o vraždu. Následující dvě literární zpovědi věnoval svým rodičům. Esejí Kdo zabil mého otce se pokusil lépe porozumět svému tátovi i prostřednictvím obžaloby sociální nerovnosti. O matce, která strávila většinu života v chudobě, v próze Boje a proměny jedné ženy napsal: „Mé matce ukradli život.“
Nejnovější román Jak se stát jiným oceňují kritici jako hluboce osobní návrat k debutu Skoncovat s Eddym B. Spadá do žánru autofikce, která mísí autobiografii s postupy umělecké literatury. Louis v knize sám sebe nešetří, kromě dětství reflektuje i svůj spisovatelský úspěch a zájem médií. „Pro mě je to kniha o tom, jak se stát tím, čím se chcete stát, a ne být jen tím, co z nás dělá svět,“ shrnul.
Čistou fikci se zatím psát nechystá. Vyprávění svého života chápe jako záminku ke svědectví o politickém útlaku či homofobii. „V autobiografickém zkoumání vidím prostor pro obnovu literatury. Je to způsob vyprávění příběhů novým, znepokojivým způsobem. Memoáry už tu samozřejmě byly, ale já chci udělat z autobiografie politickou zbraň. Myslím, že to je něco zcela nového a chci to prozkoumat,“ říká.