Praha – Nejnovější román Ireny Obermannové vzbudil rozruch a rozpaky. V Tajné knize totiž spisovatelka popisuje údajné intimní schůzky vypravěčky – zjevně autorky – se známým mužem, pravděpodobně Václavem Havlem.
Tajná kniha: Je Havel Největší Čech?
Exprezidentem má být v knize postava nazývaná Největší Čech. „Je mu natolik podobná, že jediné, co z Václava Havla nemá, je, že se nejmenuje Václav Havel,“ tvrdí Jiří Peňás z Lidových novin. Sám dramatik se proti románu Ireny Obermannové ohradil. „Tuto knihu jsem nečetl a číst nechci, ale z toho, co jsem o ní slyšel, usuzuji, že je to kniha senzacechtivá, plná polopravd, lží a schválností, včetně informací o našich soukromých setkáních,“ uvedl pro Blesk.cz.
Peňás román považuje za konzumní, pikantní čtení, ovšem zručně uštrikované. „Oceňuji na něm, že je nějakým způsobem tragický, že vypravěčka si uvědomuje nemožnost toho, o čem sní,“ neupírá Obermannové, kterou označuje za autorku dobré červené knihovny, jisté literární zručnosti. Že je jedna z postav v její knize výrazně podobná Václavu Havlovi, je navíc od ní dobrý marketingový tah.
Rande s Největším Čechem (zdroj: ČT24)
„Literatura vždycky parazitovala, nejen ve špatném slova smyslu, a žila z reálných životů a příběhů. A jaké jiné příběhy to mohou být než právě toho konkrétního autora. Jsou samozřejmě literáti, kteří jsou schopní fabulátoři, což paní Obermannová není a nikdy nebyla. Nicméně to neznamená, že ta kniha musí být realitou, to v žádném případě,“ upozorňuje Peňás. „Můžeme to brát jako projev touhy ženy středního věku strávit s Václavem Havlem aspoň literární život,“ uzavírá.
Irena Obermannová: Tajná kniha; vydalo Motto, 249 Kč.
Ukázka:
S Alicí se scházíme v televizi nad posledními úpravami ve scénářích.
Přichází mi textovka od Jeronýma.
Největší Čech tě zve do divadla na inscenaci své zdramatizované knihy.
To představení jsem už samozřejmě viděla.
Což ovšem Jeronýmovi nepíšu.
Pro návštěvu divadla vybírám zítřek druhého února. A s kým mám jít? Lístky mám dva. Vezmu Svýho Milýho?
Vezmu svoji příbuznou lékařku Vilmu.
Jasně, že tam nebudeš, ale stejně se jdu poohlédnout po nějakejch šatičkách. Osudovejch.
A opravdu je nacházím.
S knoflíčkama.
Abych se ti líbila.
Když už mě neuvidíš.
Když už mě neznáš.
Čáry, máry, fuk.
/zdroj: nakladatelství Motto/