Praha – Nová scéna začíná v novém roce z gruntu a součástí opětovného zabydlování Národního divadla v prostorách, které do 1. ledna patřily jen Laterně magice, jsou i tři činoherní premiéry. Tou první je Beckettovo Čekání na Godota, které nastudoval režisér a šéf činohry Michal Dočekal s Davidem Matáskem (Estragon), Davidem Prachařem (Vladimir), Ondřejem Pavelkou (Pozzo) a Janem Kačerem (Lucky). Na jevišti Národního divadla je Beckettova hra uváděna poprvé.
Herci se na Novou scénu těší. „Prostor se nám líbí, činohře vyhovuje. Konečně máme scénu, kde lze inscenovat problémové texty,“ domnívá se Prachař. Navíc kontakt s publikem je podle něho díky nakloněnému hledišti vynikající. Jan Kačer označil Novou scénu za krásný prostor na nejkrásnějším místě v Evropě. „Myslím, že ty avizované nedostatky, například s akustikou, zdoláme,“ dodal.
Jevištní báseň o lidském údělu v překladu Patrika Ouředníka se hraje téměř beze změn. „Je to nejlepší hra na světě, pro nás velká radost i velký úkol,“ prohlásil Michal Dočekal. Čekání na Godota je pro něho třetím návratem k Beckettovým textům během jeho působení v Národním divadle. Jeho předchozí dvě inscenace – Šťastné dny, v nichž Iva Janžurová získala za roli Winnie cenu Thálie, a Poslední páska s Josefem Vinklářem v roli Krappa – byly velmi úspěšné.
S Godotem to Dočekal podle kulturního redaktora ČT Jiřího Svobody nebude mít dvakrát jednoduché. „Říká se, že zatímco divadelní kritika a odborníci Becketta milují, divadelní dramaturgové ho zlehka obcházejí. Jeho hry jsou geniální a není úplně snadné připravit je tak, aby vyzněly, jak je opravdu napsal. Když se člověk dívá na hodnocení kritiky jednotlivých představení Godota v Česku, vidí, že vyznívají spíše jako méně úspěšná než úspěšná,“ říká Svoboda.
Godota prý Beckett začal původně psát jen pro své vlastní pobavení a údajně ho odmítlo uvést více než třicet režisérů s odůvodněním, že je to dílo nehratelné a nemá publiku co nabídnout. Premiéra v roce 1953 ukázala opak. Hra se setkala s bouřlivým přijetím u diváků i u kritiků.
Tragikomedie, pojednávající o nekonečném, bezútěšném čekání na někoho, kdo by mohl vnést smysl do lidského života, se dočkala nesčetných, mnohdy protichůdných výkladů. Podle dramaturgyně ND Lenky Kolihové Havlíkové je Čekání na Godota hrou, o které se nesmí předem mluvit. „Všechny významy, které jsou v ní skryty, si musí každý najít sám,“ uvedla.
Jiří Svoboda nepochybuje, že diváci Dočekalovy inscenace objeví v Beckettově hře význam i kouzlo. „Představení mě velice mile překvapilo. Michal Dočekal hru pojal téměř jako klauniádu. A je to opravdu vtipné, milé a především hodně ze života. Chytré představení, které pobaví,“ chválí činoherní premiéru na Nové scéně.
Čekání na Godota – premiéra: 16. ledna v 19:30; nejbližší reprízy: 26. ledna a pak 1., 10. a 18. února.
Činohra na Nové scéně
Na Novou scénu bude v obnovené premiéře 22. února přenesena inscenace hry Toma Stopparda Rock'n'roll. I v tomto případě bude každé představení spojeno s živým vystoupením skupiny The Plastic People of the Universe. Březen bude na Nové scéně patřit premiéře hry Edwarda Bonda Spaseni. Jeho hry byly původně ve Velké Británii zakázány pro údajnou nemorálnost. Třetí premiérovou novinkou v tomto prostoru bude v polovině května hra nositelky Nobelovy ceny Elfriedy Jelinekové s názvem Co se stalo, když Nora opustila manžela. I tento text nastuduje Michal Dočekal.
