Nádor na míše v oblasti krku a následná operace, která nedopadla úplně dobře. Zdravotní sestra Soňa Mikešová se už jinak než na vozíku pohybovat nebude. Místo chmurných myšlenek se ale rozhodla znovu pracovat, a dokonce se vrátila ke své původní profesi.
Práce zdravotní sestry ji naplňuje. Na oddělení havlíčkobrodské nemocnice, kde původně pracovala, se už vrátit nemohla. Uplatnění ale Soňa Mikešová našla při odběrech krve. „Nechtěla jsem být doma, asi bych měla špatné myšlenky a nudila bych se,“ vysvětluje zdravotní sestra.
„Zdravotních sester je málo a sestřička Soňa je skvělá v odběrech, proto nás těší, že se na otevřenou pozici ozvala,“ uvedla generální ředitelka lékařských laboratoří Synlab Kateřina Bílly Danyšová. Podmínky k práci jí zaměstnavatel přizpůsobil téměř ze dne na den. Například skřínky na zkumavky se přesunuly na místo, kam Mikešová dosáhne i z vozíku. „Bylo to výš, tam bych se špatně dostávala,“ popisuje.
Z polikliniky ve Světlé nad Sázavou to má domů zhruba 700 metrů, i tak ale dojíždí autem. Na dlouhé vzdálenosti její vozík není a problém má i s jeho složením. Malá kolečka jsou komplikací i ve městě, do přírody si netroufá už vůbec.
Zdravotní sestra Mikešová má jen vozík v základu, protože si myslela, že bude chodit. „Nechtěla jsem nic nákladného,“ vysvětluje. Po čtyřech letech se smířila s tím, že chodit nebude. A díky práci a kamarádkám, které na ni vypsaly sbírku, teď šetří na nový a lehčí vozík. Ráda by se synem vyrazila i do přírody.
