Válečným veteránům nestačí vyjadřovat vděčnost, je důležité proměnit slova ve skutky, uvedla ministryně obrany Jana Černochová (ODS) při sobotním pietním aktu na Vítkově. Válečné hrdiny si tam při slavnostním nástupu tradičně připomněli zástupci armády a veteránských organizací, politici i diváci z řad veřejnosti. Černochová při té příležitosti vyznamenala záslužným křížem tři vojáky za záchranu života. Ocenění za válečnou žurnalistiku převzal i někdejší politik Jaromír Štětina.
Ministryně řekla shromážděným vojákům, že sobotní vzpomínka patří i jejich třiceti kamarádům, kteří se nevrátili z nasazení na Balkáně nebo na Středním a Blízkém východě. Připomněla, že československých veteránů z druhé světové války žije už jen osm desítek.
„Čas je bohužel v tomto směru neúprosný. Je to proto pro nás mnohem větší výzva, abychom jejich odkaz předávali dalším generacím. Jsem proto moc ráda, že se této pomyslné štafety chopili novodobí váleční veteráni,“ poznamenala.
Novodobých účastníků zahraničních misí je přes šestnáct tisíc a jejich počet každým rokem narůstá. „Chci poděkovat všem, kteří našim veteránům pomáhají,“ zdůraznila Černochová. Poukázala na to, že mnoho válečných veteránů se po odchodu do civilu dostává do složitých životních situací — musí se vypořádat s následky zranění utrpěných ve službě a často se mohou dostat do existenčních problémů nejen oni sami, ale i jejich rodiny.
Změnit pravidla poskytované pomoci
„Tito lidé častokrát, a musím říci oprávněně, kritizovali náš resort za to, že přestože nasazovali svůj život i v zahraničních operacích, tak vysvlečením uniformy o ně přestal být zájem,“ sdělila ministryně. Její úřad chce proto nyní změnit pravidla poskytované pomoci tak, aby byla dosažitelná pro více vojáků. „Naráželi jsme i na to, že vojáci jsou velmi hrdí lidé a žádné pomoci se nedožadují. Musíte najít šetrný způsob, abyste je neurazil, že jim něco nabízíte, a zároveň aby ta pomoc byla dostatečně důstojná,“ popsala.
Od ledna proto budou ve všech krajích pomáhat kontaktní pracovníci Agentury pro podporu válečných veteránů. Vojáci do pěti let od ukončení činné služby, veteráni, jejich blízcí a pozůstalí také mohou nově žádat o finanční pomoc z Vojenského fondu solidarity. Fond získává příspěvky mimo jiné i ze sbírky pořádané ke Dni válečných veteránů, lidé tak mohou přispět nákupem symbolu vlčího máku. Ministerstvo uvažuje rovněž o vytvoření mobilní aplikace, která by veterány informovala o jejich nárocích.
„Když se dnes rozhodne mladý člověk vstoupit do armády a vydrží tam nějakou dobu, s dost velkou pravděpodobností se stane válečným veteránem. Veteráni nejsou jen nějaké obrázky v muzeu — jsou to lidé, které potkávám každý den,“ upozornil náčelník generálního štábu Karel Řehka. Doplnil, že ve světě aktuálně slouží zhruba 750 vojáků české armády. V rámci posilování východního křídla NATO kvůli ruské agresi jich je nejvíce na Slovensku, v Litvě či Lotyšsku, jednotlivci nadále působí v Mali, v Iráku, v Bosně a Hercegovině a v Kosovu nebo jako pozorovatelé například na Golanských výšinách.
Ocenění
Záslužný kříž v sobotu Černochová udělila Pavlu Gebrovi, který včasným zahájením resuscitace zachránil studenta vojenské školy, jemuž se na internátu zastavilo srdce kvůli epileptickému záchvatu.
Stejné vyznamenání získali Michal Tomeš a František Vicenda, kteří společně pomohli muži, jenž zkolaboval. Kříž je nejvyšším vojenským resortním vyznamenáním pro vojáky v činné službě a občanské zaměstnance, lze ho získat například za statečnost či úspěšné velení v boji.
Medaili ministra obrany České republiky za službu v zahraničí dostal plukovník generálního štábu Josef Přerovský.
Desítky křížků v Brně
Pietní akt ke Dni válečných veteránů se konal také v Brně, jeho účastníci na trávník pod sochu vojáka na Moravském náměstí umístili desítky dřevěných křížků se symbolem vlčího máku. Akce se v Brně koná od roku 2016, letos ve spolupráci s Ukrajinskou iniciativou jižní Moravy.
„Není samozřejmostí žít v klidu a míru,“ konstatoval hlavní organizátor akce Aleš Pohanka, předseda spolku Tisíc křížů pro veterány. Za lidi, kteří umírají za svobodu a vlast na Ukrajině i jinde, se pomodlil kaplan Univerzity obrany Dan Petříček. Zmínil také matky a otce, kteří ztratili své potomky ve vojenské službě.
Brněnský řeckokatolický kněz Serhij Mackula vyslovil modlitbu za vojáky, kteří bránili své milované, svůj národ, důstojnost člověka i svobodu jako největší dar. Prosil o požehnání pro ně, pro jejich rodiny i český a ukrajinský národ. Od obou duchovních zazněl Otčenáš, tedy základní křesťanská modlitba. Členové pěveckého tělesa Vidrodžeňa zazpívali rusínskou lidovou píseň Plyve kača.
Vzpomínala i Ostrava
Den válečných veteránů si připomněli také v Ostravě. U Památníku válečných veteránů v parku Československých letců v centru krajského města položili věnce a kytice vojáci, veteráni, zástupci města i Moravskoslezského kraje.
„Vzpomínka a úcta patří veteránům všech válek i všech novodobých konfliktů, patří také všem obětem válek bez rozdílu národnosti, náboženství a pohlaví. Nesmíme zapomenout ani na ty, co nasazují veškeré síly za uchování míru,“ řekl hejtman Jan Krkoška (ANO).
Pietního aktu se zúčastnili i příslušníci aktivních záloh. „Chtěl bych vyjádřit poděkování jim a jejich rodinám za to, že tento nelehký úkol plní, že se připravují k obraně vlasti pro případ, že by došlo k podobnému konfliktu, jako je na Ukrajině nebo v Izraeli a Pásmu Gazy,“ prohlásil ředitel Krajského vojenského velitelství Ostrava Jaroslav Medek.
Na veterány se ve světě vzpomíná v den, kdy v roce 1918 vstoupilo v platnost příměří, kterým byly ukončeny boje první světové války. Zatímco v cizině, především v některých anglicky mluvících zemích nebo ve Francii, má svátek široký společenský ohlas, v Česku tolik připomínán není. Oficiálně se zde slaví od listopadu 2001.
Symbolem Dne válečných veteránů je květ vlčího máku. Odkazuje na báseň kanadského lékaře, podplukovníka Johna McCrae, který v ní v roce 1915 vyjádřil smutek nad spolubojovníky zabitými ve Flandrech. „Do vašich rukou dáme my teď svou hořící pochodeň a vy ji neste dál. Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal, že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou na polích flanderských,“ zapsal si chirurg, který se konce války rovněž nedožil – zemřel na zápal plic v lednu 1918.
