Před třiceti lety ukázalo Občanské fórum na Václava Havla a vybralo ho za svého kandidáta na budoucího prezidenta republiky. Jenže Československo sice znalo jeho jméno, ale ne jeho tvář. Bleskovou prezidentskou kampaň tehdy zajistily stovky dobrovolníků, kteří po celé zemi roznášeli letáky a plakáty s Havlovou podobiznou.
Byl prosincový pátek 1989, venku bylo kolem minus deseti stupňů Celsia a v podzemí Laterny Magiky se Občanské fórum usneslo na prezidentském kandidátovi. To ale fotograf Pavel Hořejší zatím nevěděl, do štábu fóra se vydal na základě tipu od zahraničních zpravodajů. „Zjistili jsme, že tam budeme filmovat a možná i fotografovat Václava Havla,“ vzpomíná dnes Hořejší.
V šatně tehdy byl podle něj asi tucet lidí. „Měli obrovské kamery na ramenou. Václav Havel tady seděl jako oběť, ty kamery na něj mířily a bylo ticho, to trvalo tak 30 sekund,“ popsal Hořejší.
Sám v tu chvíli fotil, Havlův snímek byl cenným úlovkem. Jak ho využít, vyplynulo vzápětí z rozhovoru s mluvčím Občanského fóra. Ten už věděl, že budoucího kandidáta bude potřeba představit veřejnosti. „Ptal se, jestli máme fotky a jestli by se daly rozmnožit. Tak mě napadla ďábelská myšlenka, že by se dal udělat plakát,“ přiznal Hořejší.
Statečný strojmistr
Snímky nechal Hořejší tajně vyvolat v laboratoři ČTK. Pak se hledala tiskárna, kde by fotografie byli ochotní rozmnožit. Hořejší se nakonec ocitl u tiskárny v Malešicích. „Už tehdy se to jmenovalo tiskárna Svoboda. Netušili jsme, jestli se dostaneme dovnitř. Byl tam vrátný a ti bývali ozbrojení,“ vzpomíná fotograf.
To se ale podařilo. „Ve strojovně před třiceti lety vládl strojmistr pan Cígler. Odvážný člověk, který rozhodl, že vytiskne tolik plakátů, kolik se mu podaří. Nic nebylo předem domluvené, všechno to byla improvizace. Lidi byli perfektní,“ říká dnes Hořejší.
Hned druhý den ráno tak po celém Česku lidé spatřili tvář kandidáta na nového prezidenta. „Zpětně jsem se dozvěděl, že ještě v noci sem docházeli studenti a už to začínali vylepovat po Praze,“ dodal fotograf Hořejší.
Podobných příběhů se v dalších dnech odehrálo hned několik. Havlova tvář na veřejných prostranstvích byla dalším ujištěním, že společenská proměna už se nedá zastavit.
