Americká osmá letecká armáda bombardovala před tři čtvrtě stoletím Prahu. Historici, kteří o náletu ze 14. února 1945 hovořili v 90' ČT24, jsou přesvědčeni, že cílem Spojenců v žádném případě nebylo zabíjet civilisty v centru Prahy a ničit obytné domy a historické budovy. Podle Michala Plavce z Národního technického muzea i Jana Zdiarského z muzea letecké bitvy nad Krušnohořím je jasně prokázáno, že bombardéry mířily nad Drážďany a jejich posádky se zmýlily.
Náletu amerických bombardérů na Prahu, po kterém zůstalo ve městě 701 obětí, se ihned zmocnila německá propaganda a poté také ta komunistická a tvrzení, že šlo o úmyslný útok, zní občas dodnes. Historici to ale odmítají s odkazem na historické prameny a svědectví.
„Byla to chyba, byl to omyl. Často se hovoří o tom, že Praha byla 14. února 1945 cíleně bombardována, že byla náhradním cílem. V žádném americkém hlášení a plánech operace Praha není ani jako náhradní cíl. Přitom Praha vzhledem k vysoké koncentraci zbrojního průmyslu byla legitimním cílem. Ale nebyla cílem 14. února 1945. Byla to součást cílených náletů na Drážďany,“ uvedl kurátor letecké sbírky Národního technického muzea Michal Plavec.
Na posádky, které svůj náklad tříštivých a zápalných pum na Prahu shodily, ostatně nečekalo ve Velké Británii po návratu ani v nejmenším hrdinské přivítání. „Když se američtí letci vrátili zpět do Velké Británie – a to zdaleka ne všichni – tak byli překvapeni, že si je z letadel okamžitě bral zpravodajský důstojník a vyslýchal je – co bombardovali, jak k tomu došlo. I pro ně to bylo velké překvapení,“ podotkl Plavec.
Za omylem stálo zřejmě počasí – bylo zataženo, jen nad Prahou byly mraky roztrhané. Podle ředitele muzea letecké bitvy nad Krušnohořím Jana Zdiarského ke všemu mohla přispět také tvrdohlavost hlavního navigátora bombardovacího svazu.
„Nehodlal dát na názor lidí ze své vlastní posádky. Nemohl tam přijít názor lidí z jiných posádek, protože musel být zachován radiový klid. To, že pumy dopadly na Prahu, se ze všeho nejvíc jeví jako velmi neobvyklá souhra neskutečně velkého množství nešťastných okolností,“ shrnul Jan Zdiarský.
