Paní Martina Němcová musela překonat tragédii, když se její osmiletý syn nevrátil ze školního výletu. Zůstal na dně bazénu patnáct minut a už se nikdy neprobudil z kómatu. Deset let věřila na zázrak, ten se ale nestal. Poté, co si sáhla na dno zoufalství, se rozhodla vrátit do života a pomáhat druhým. Její inspirativní příběh zaznamenal David Vondáček z Reportérů ČT.
Deset let věnovala péči o syna v kómatu, nakonec jí zemřel v náruči. Osud ženu přesto nezlomil
8 minut
Reportáž Davida Vondráčka pro Reportéry ČT
Paní Němcové se v červnu 2003 změnil celý život. Její osmiletý syn vyrazil se třídou na školní výlet na koupaliště do Jemnice na Třebíčsku. Až při zpáteční cestě ale učitelé zjistili, že jim jedno dítě chybí. Malý Filip zůstal na dně bazénu patnáct minut. Učitelé byli nakonec za nedostatečný dozor potrestáni podmínkou.
Lékaři sice Filipovi zachránili život, ale s perspektivou těžkého poškození mozku. Od té doby byl ve stavu takzvaného bdělého bezvědomí. Paní Němcová ovšem stále doufala, že se její syn jednoho dne probudí a všechno bude jako dřív.
Péči o syna nakonec věnovala šestnáct hodin denně následujících deset let. Na vše navíc zůstala sama, protože se s manželem rozvedli. Neříká to ale ve zlém, nezná podle svých slov chlapa, který by prý takovou zátěž s dítětem zvládl: „Ženy jsou v tomto směru obecně silnější pohlaví a vydrží víc než muži. Nehledě na to, že my jsme ty děti devět měsíců nosily, takže je tam i taková ta přirozená potřeba je chránit, pečovat. Ale chlapi, co se týká postižených dětí, tak to většinou neunesou,“ popisuje Martina Němcová.
V posledním roce života už měl Filip velké zdravotní problémy: „Tam už se vědělo, že to přijde. Jenom jsem čekala kdy. Umřel 30. listopadu v noci, umřel doma, umřel mi v náručí,“ dodává paní Martina s pláčem.
„Buď jsem se mohla složit, nebo jít hlavou proti zdi“
Ještě za života syna založila Martina Nadaci Filipa Němce, která dodnes pomáhá osamělým matkám, jež se starají o nemocné děti s fatální prognózou. Po smrti 18letého Filipa v listopadu 2013 se Martina Němcová začíná angažovat ve zdravotnictví: „Já říkám, že zaměstnávám hlavu jinak. Potom v podstatě člověk nemá prostor na to hrabat se v minulosti anebo vymýšlet blbosti.“
Když se ohlíží zpátky na nejsložitější období ve svém životě, tak podle svých slov ani moc na výběr neměla: „Buď jsem se mohla složit, anebo jít hlavou proti zdi. Tak jsem volila tu druhou možnost.“
Co je pro mě štěstí? Mám kousek od Budějovic synovce a neteř. Pak mám dalšího synovce v Jihlavě, a jsou to moji miláčci – moje zlatíčka. A to, že jsou zdraví,“ pláče Martina.
První prosincový týden nastoupila bývalá pánská krejčová Martina Němcová jako sociální pracovnice do českobudějovického azylového domu pro muže. Podle svých slov se s klienty může částečně podělit i o své zkušenosti.
„Martina těch těžkostí měla oproti nám strašně moc. Takže si myslím, že se nad klienty může i povznést, že se v uvozovkách může trochu pousmát nad jejich životy a říct: Kdybyste věděli, co jsem zažila já, tak byste se možná snažili vy víc,“ uvedl ředitel českobudějovické městské charity Vít Fialka.
Martina Němcová pak dodává, že osud bezdomovců je v určitém ohledu podobný, jako ten její: také oni mají na výběr, jestli rezignují, nebo se se životem porvou: „Musí chtít, protože v momentě, kdy nebudou chtít, tak jim nebude pomoci.“
