Svěříme jednou obranu našeho vzdušného prostoru robotům a vydáme tak všanc část své národní suverenity a bezpečnosti inteligentním strojům? Jaká jsou pro a proti této citlivé a pro budoucnost relevantní otázky?
Drony: Když fantazie dostane křídla
Myšlenka využití létajících robotů namísto pilotovaných stíhacích letounů není nic nového a zaznívá z různých světových stran úměrně tomu, jak jde ruku v ruce na jedné straně vědecký pokrok a snaha o vojenskou převahu s voláním po úspoře státních výdajů na straně druhé. Například Izrael se nechal slyšet, že za 40 až 50 let by chtěl mít drony schopné vykonávat takřka všechny bojové úkoly, které jsou dnes doménou pilotovaných strojů. U státu, který je ostřelován raketami z Gazy, Sinaje či Libanonu a jehož vojenské letectvo patří mezi světovou špičku a opakovaně v regionu podniká bojové mise, nelze brát takový postoj na lehkou váhu.
Z Británie pro změnu zaznívá, že letoun F-35 bude nejspíše poslední pilotovanou stíhačkou, která se dočká masové produkce. Jeho technická komplexnost a politicky stěží únosná cena jsou dostatečně výmluvnými argumenty pro takové stanovisko. Nemusíme ale opouštět starý kontinent. První záblesky nové doby k nám doléhají již od sousedů. Poláci se totiž odhodlali k radikálnímu řezu, během pár let chtějí nahradit všechny své dosluhující bitevníky Su-22M drony.
A co na to české ozbrojené síly? Zůstávají zatím při zemi a svoji pozornost směřují jen na drony využitelné pro průzkum. Odvážné představy o tom, jak jednou nahradit Gripeny bezpilotními letouny, jsou pro ně sci-fi, či spíše fantasy. Před časem se mi dostalo do ruky stanovisko pracovníka Ministerstva obrany ČR k užití dronů pro budoucí ochranu vzdušného prostoru. Drony v ní byly kategoricky vyloučeny, protože lidská osádka údajně není nahraditelná autonomním systémem jak v procesu rozhodování, tak i ve vyhodnocení situace na místě.
A přece se točí
Takový názor však směšuje několik věcí. Předně dron je létající platforma, která může být nasazena různým způsobem, jenž je ovlivněn kromě jiného faktorem autonomnosti bezpilotního stroje, který může více či méně operovat sám či být pod přímou lidskou kontrolou, a pak také faktorem schopnosti robota situaci vyhodnotit. Toto vyhodnocení má dvě hlavní roviny. Jednou je vnímání fyzického prostředí. To, že pilot je člověk a může situaci vyhodnotit citlivě, nijak nepopírá, že operátor sedící někde daleko za stolem a řídící dron na dálku nemůže situaci vidět ještě lépe. Podle mne je pouze a jen technickou otázkou, zda bude dron vybaven senzory či optikou, která umožní operátorovi lepší situační povědomí než člověku v kokpitu.
Bezpilotní letoun
Druhou rovinou vyhodnocení bojové situace je úroveň etická, morálně-humánní. Už dříve jsem uvedl, že se v USA vědci zabývají možností vyvinutí softwaru, který bude dronu umožňovat jednat v krizových situacích morálně a zároveň efektivněji, než jeho lidskému protějšku. Stres, charakterové či osobnostní vady nebo střet morálních hodnot či civilizačních tabu ve vypjaté situaci může lidskou reakci zpomalit či učinit neadekvátní. Avšak stroj si ji jen ve zlomku vteřiny „optimálně spočítá“. S trochou cynismu je možné říci, že morálně uvažující stroj je jako geneticky modifikovaný organismus. Občas je jejich stvoření kontroverzní, ale řečeno slovy klasika: „Každé zboží má svého kupce.“
Snít se vyplatí
Jak se říká, o peníze jde až na prvním místě. Zatím sice neexistuje bezpilotní letoun, který by byl operačně masově nasazen k obraně vzdušného prostoru. Spolehlivá kalkulace provozních nákladů mezi pilotovanými letouny a drony tak není možná. Avšak je možné uvést faktory, které přispějí k nižší ceně dronů. Nesedí v nich totiž pilot, takže při letu není nutné brát ohled na limity lidského těla, nejsou potřeba systémy podpory života, stroj je lehčí a potřebuje tedy méně paliva, vydrží ve vzduchu déle, vyžaduje méně materiálu k vlastní výrobě a v souvislosti s tím i méně náhradních dílů.
Dron má obvykle navíc i jednodušší konstrukci, s čímž souvisí nižší riziko poruchy, nižší náklady na údržbu a početnost pozemního personálu, jeho platy a výcvik. Také zde neplatí poměr jeden letoun = jeden pilot. Při obsluze drona se může vystřídat klidně několik směn operátorů za jednu misi a stejně tak jeden operátor může dávat najednou povely více strojům. Konec konců je tu také menší politická i reálná cena spojená se ztrátou pilota v boji. Žádná rakev fotografovaná médii, žádný zajatec točený na video při krvavé popravě, žádní pozůstalí požadující vyvození politické zodpovědnosti…
Všechno jsou to velmi citlivé a často znepokojující otázky a skutečnosti. Někteří proto volají po zákazu bojového využití dronů. Já bych na to oponoval, že Rusové a Číňané se takovými otázkami nezdržují. Takže co si koupíme, až nám Gripeny jednou definitivně dolétají?