Ruská ofenziva na východě Ukrajiny v plné síle ještě nezačala, prohlásili v Událostech, komentářích vojenští experti Petr Pavel a Lumír Němec s tím, že agresor podle nich dosud jen testuje bojiště. Přibližující se vojenský střet v otevřeném terénu Donbasu bude podle obou tvrdý a se značnými ztrátami na životech, přičemž v technické výhodě je momentálně Rusko, které sází na ověřenou taktiku masivního tlaku v relativně malém prostoru čili postup ne nepodobný bojům druhé světové války.
Neúspěch ruské armády v první fází války byl podle vojenského experta a někdejšího velitele speciálního oddělení SOG Lumíra Němce dán tím, že v malých jednotkách praporních uskupení pronikala hluboko do ukrajinského vnitrozemí a podcenila mobilizaci ukrajinského obyvatelstva. Obráncům země tak ruská strategie umožnila používat metody guerillové války a oslabovat ruskou válečnou mašinerii lokálními výpady včetně případů, kdy – jak uvádí Němec – protitankové střely Javelin převáželi v osobních SUV.
Ruská koncentrace na velká a symbolicky významná města, jako je Kyjev nebo Charkov, navíc podle analytika hrála ve prospěch ukrajinské armády rovněž, protože ta mohla pro obranu měst využít důvěrnou znalost terénu, kdežto ruské armádě tradičně vyhovuje boj v plenéru – a právě k němu se nyní schyluje ve druhé fázi války, kdy se invazní síly hodlají soustředit na východoukrajinské území.
Jako za druhé světové války
„Rozhodli se, že budou pokračovat v oblasti Doněcka a Luhanska. Co se tam nyní děje, je palebná příprava a průzkum bojem. Rusové testují ukrajinské pozice, které jsou tam vybudovány od 2014. Ofenziva ještě nezačala,“ upozorňuje Němec a stejně jako on hodnotí současný stav bojů i někdejší náčelník generálního štábu české armády Petr Pavel.
„I když operace kolem Charkova v Chersonské oblasti budou pokračovat, hlavní úsilí bude v takzvané Doněcké a Luhanské lidové republice. Snahou bude ovládnout celý Donbas v jeho administrativních hranicích a druhotný cíl může být odříznout ukrajinské síly a znemožnit jim tak další obranu,“ poznamenává generál.
Podoba války tak podle obou právě prochází zásadní proměnou. Široký otevřený prostor východní Ukrajiny totiž nedává ani jedné ze stran šanci na překvapení, protože přesuny bojových sil jsou snadno pozorovatelné.
Početně silnějšímu Rusku navíc bitvy v pláních vyhovují. „Válčení ve volném prostoru je z hlediska vedení operace jednodušší, takže lze očekávat, že mohou být ruské síly efektivnější, než byly v té dosavadní fázi,“ říká Pavel. „V okamžiku, kdy bude spuštěna rozsáhlá pozemní operace, bude to těžký boj s velkými ztrátami na obou stranách,“ dodává s tím, že v nadcházejících střetech je možné sledovat podobnost se sovětsko-nacistickými boji východní fronty čtyřicátých let.
Stejně soudí i Němec: „V Doněcku a Luhansku bychom se mohli blížit do bitev druhé světové války. Rusové použijí taktiku, kterou používali vždy: masivní dělostřelecká příprava, letecká podpora a následný útok.“
Rusko versus počasí
Ve prospěch Ruska v nadcházejícím střetu mluví podle expertů loajalita proruských separatistických území, početní převaha (mluví se o tom, že v místě soustředí až osmdesát tisíc bojovníků), převaha dělostřelecké techniky a raketometů i předpokládané zlepšení koordinace jednotlivých složek armády. Němec upozorňuje, že Ukrajina nezbytně potřebuje další dodávky těžké vojenské techniky, aby na ruské útoky svedla adekvátně odpovídat.
„Co Ukrajině chybí na těžké technice, zase kompenzuje vysokým počtem kvalitních protitankových a protiletadlových zbraní,“ poznamenává Pavel. „V tomto prostoru má soustředěné ty nejlépe vyzbrojené a připravené síly své armády. Obranu připravovala dlouhou dobu. Ukrajinci jsou na svém území, jsou mimořádně motivováni, jsou zásobováni technikou a municí ze západních zemí.“
Němec pak upozorňuje ještě na jeden aspekt, který by mohl hrát ve prospěch Kyjeva – a tím je počasí. „Na Ukrajině nastává jaro, taje a je otázka, jestli se těžká vojenská technika může v otevřeném terénu vůbec pohybovat, nebo se může pohybovat jen po silnicích.“
Petr Pavel pak poznamenává, že některé systémové chyby ruská armáda ani odstranit nemůže: nedostatek operačního vedení, problémy v zásobování předsunutých jednotek, absenci profesionálního poddůstojnického a praporčického sboru. V posledních třiceti letech navíc tak početnou operaci, jako je ta na Ukrajině, ruská generalita nikdy neřídila – chybí jí zkušenost.
