Po vzoru Wiesenthalova centra, které začalo po válce pátrat po nacistických zločincích, vznikla v Berlíně kancelář, jež se snaží najít ty syrské. Založil ji odpůrce Asadova režimu Anwar Bunni, který má letité zkušenosti s krutým mučením v žalářích blízkovýchodní diktatury. Podle jeho odhadů se v Evropě skrývá přes tisíc bývalých důstojníků obávané syrské tajné služby – z toho více než polovina jich pobývá v Německu.
Tři tisíce kilometrů od Damašku – v pátém patře jednoho z domů v německé metropoli – operuje skupinka lidí, kteří jsou na stopě bývalých příslušníků režimu Bašára Asada. Zkoumají fotky, mapy, stížnosti i stovky záznamů o případech mučení v syrském vězení. Jejich cílem je, aby tito zločinci neušli trestu.
Vše začalo před čtyřmi lety, když syrský právník a disident Anwar Bunni přijel po letech strávených ve vězení do Berlína. Při nakupování v německém obchodě záhy potkal svého bývalého trýznitele – člena syrských bezpečnostních složek.
„Zadržel mě v roce 2006. Unesl mě, když jsem šel po ulici. Zavázal mi oči, nacpal mě do auta mezi sedačky, sedl si nade mě a mlátil mě,“ popsal svou zkušenost ze Sýrie Anwar Bunni, který ve vězení zůstal celkem pět let.
Inspirace norimberskými procesy
Podle Anwara se přitom po Evropě pohybuje přes tisíc někdejších vysoce postavených mužů syrské diktatury, na šest set z nich by se mělo skrývat právě v Německu.
Kancelář, kterou Anwar Bunni založil, už přispěla k zatčení tří takových zločinců. Jejich pozornosti neunikl ani šéf tajných služeb v Damašku Jamil Hassan, na kterého německá prokuratura loni vydala zatykač za zločiny proti lidskosti.
„Jde o myšlenku norimberských procesů. Jsou to kriminální případy, které otřásly lidstvem, a proto by proti nim měly být všechny státy schopné zakročit,“ vysvětlil Patrick Kroker, právník z Evropského střediska pro ústavní a lidská práva (ECCHR).
