Smolný pich aneb Pitomý porno má ducha Milana Kundery, nepochybuje filmař Radu Jude

Váš zatím poslední film vypráví příběh učitelky, která se svým manželem natočí pornografické video a její žáci ho najdou na internetu. Vzpomenete si na moment, kdy jste si uvědomil, že tento příběh o pokrytectví chcete odvyprávět?

Úplně na začátku byly takové případy, které se objevily v rumunských, chorvatských i francouzských médiích. Nápad natočit o tom film přišel postupně, myslím, že tím bodem byla hádka s přáteli. Někteří z nás se postavili na stranu učitelky, někteří z nás proti ní. Diskuse byly velmi ostré, takže v určité chvíli jsem si řekl, že o tom musím udělat film, když mám tu možnost, kterou ostatní nemají.

Váš film začíná několika minutami skutečné pornografie, což je minimálně nekonvenční. Byl jste překvapený, když zvítězil na Berlinale?

Ano, byl jsem překvapený, ale ne kvůli tomu. Myslím, že v historii pornografie byla prezentace sexuality vždy kontroverzním tématem. Posouvali jsme se dopředu a zase nazpátek. Například v Hollywoodu třicátých let, před Haysovým kodexem, bylo v zobrazování těchto témat mnohem více volnosti než po třicátých letech. Je to vždy otázka vyjednávání uvnitř společnosti a také uvnitř filmového oboru. Myslím, že v tuto chvíli máme v tomhle ohledu o trochu víc svobody, ale stále jsme na hraně. Vždy je tady možnost, že bychom tuto svobodu mohli ztratit.

A co se týče Berlína, ano, byl jsem překvapený – hlavně kvůli tomu, že film vůbec zařadili, protože je skutečně nekonvenční mezi přímočarými výpravnými snímky, které se do velkých soutěží obvykle dostávají.

Několikrát jste už pracoval s českými filmaři, jaké je vaše spojení s nimi?

Díky koprodukčnímu systému jsem mohl pracovat s českým producentem Jiřím Konečným na postprodukci zatím u tří mých filmů. Na mých posledních dvou jsem pracoval se skvělým koloristou Pavlem Markem a rád bych mu takto veřejně poděkoval za skvělou práci.

Ve Smolném pichu dostala malou, ale důležitou roli česká herečka Petra Nesvačilová. Jsem rád, že koprodukční spojení existuje a že Česká republika je jeho součástí, protože na druhé straně se cítím velmi propojený s částmi české kultury a umění, i když neznám váš jazyk.

V mých filmech můžete najít stopy druhé vlny šedesátých let, stopy Miloše Formana nebo Věry Chytilové, která je pro mě velice důležitou filmařskou osobností díky své odvaze. Obdivuju ale také Formana, Ivana Passera, Jana Němce. Tito filmaři pro mě znamenali hodně, když jsem byl mladý a objevil jejich snímky. Byly pro mě důležitější než francouzské, italské nebo americké filmy, protože vycházejí ze společnosti víceméně podobné rumunské společnosti. Bylo šokující, osvěžující a důležité vidět, že ve východní Evropě mohou vznikat takové tituly. Vidět filmy české nové vlny pro mě bylo optimistické.

Ve filmu Pitomý porno cituju Milana Kunderu, ale možná z něj má ještě něco víc – jeho ducha. Kundera je pro mě také velkou inspirací, nejen svými romány, ale také eseji. Tento film se točí kolem myšlenky, že vždy existuje směšná stránka sexu, že svou směšnou stránku má všechno. Tato myšlenka pochází právě z jednoho eseje Milana Kundery.