Na podzim budou senátní volby, rozhodnou o třetině horní komory

Senátní volby se uskuteční pravděpodobně počátkem října (přesný termín ještě musí stanovit prezident). Do horní komory se volí většinovým systémem. První kolo bude souběžné s komunálními volbami, druhé kolo týden po něm. Své senátory budou vybírat voliči v 27 obvodech. Nejvíce z těchto křesel nyní patří senátorům z klubů STAN a KDU-ČSL, shodně po sedmi.

ODS obhajuje jen tři křesla (jedno ještě TOP 09, která má s občanskými demokraty společný klub) z 27, které teď v Senátu má, ale dvě z nich jsou pro stranu obzvlášť důležitá. Jedno patří předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi, další místopředsedovi Jiřímu Oberfalzerovi.

Dvě ze tří zbývajících parlamentních pozic, které jí po neúspěchu ve sněmovních volbách ještě zbývají, se pokusí udržet ČSSD. Tři křesla obhajuje také ANO, které má nyní se sociálními demokraty a některými dalšími senátory společný klub.

Velmi důležité budou letošní senátní volby pro lidovce. Před šesti lety byli prakticky vítězi voleb a sedm křesel, která tehdy získali, představuje přes polovinu nynějšího složení klubu. Post obhajuje mimo jiné první místopředsedkyně strany Šárka Jelínková, která s důrazem na své postavení v Senátu dokonce odmítla vládní křeslo. Do vlády naopak vstoupila Anna Hubáčková, které rovněž letos skončí mandát v horní komoře.

Na Starosty by eventuální ztráta všech sedmi křesel, jež obhajují, sice nedopadla tak tvrdě jako na KDU-ČSL, ale podobně jako v případě občanských demokratů obhajují posty některé jejich výrazné osobnosti včetně dvou místopředsedů Senátu – Jiřího Růžičky a Jana Horníka. 

Vládní strany udrží většinu, i kdyby drtivě prohrály

Nynější volby nemohou změnit poměry v Senátu takovým způsobem, že by vládní strany přišly o většinu. Nyní je jejich převaha tak výrazná (ze zařazených senátorů 70 ku 9, započítáme-li mezi koaliční i klub SENÁTOR 21 a Piráti, případně 63 ku 16 bez něj), že by ji nezvrátila ani případná ztráta všech obhajovaných křesel. V tom případě by vládním stranám zbylo 50 (respektive 45 bez klubu SEN21 a Pirátů) senátorů v 81členné horní komoře. Koalice by se ale ocitla na hraně ztráty ústavní většiny. Tu představují tři pětiny přítomných senátorů, při plném obsazení je k ní potřeba 49 hlasů.

Nadcházející volby budou ale také vnitrokoaličním soubojem o post předsedy Senátu, který je formálně druhým nejvyšším ústavním činitelem po prezidentovi republiky. Poslední čtyři roky náleží tato funkce občanským demokratům, od roku 2018 byl předsedou Jaroslav Kubera a po jeho smrti byl před dvěma lety zvolen Miloš Vystrčil. Volba předsedy v roce 2018 byla napínavá, proti Kuberovi postavili své kandidáty Starostové a lidovci, přičemž všechny tři kluby byly tehdy podobně silné. Při volbě Vystrčila bylo již jasněji, byť i proti němu nominovali Starostové Růžičku. Napoprvé byl ale Miloš Vystrčil zvolen předsedou jen na půl roku. Po podzimních volbách 2020 pozici předsedy obhajoval, to však již neměl protikandidáta a udržel se ve funkci bez větších potíží.

Letos má Vystrčil matematicky slušnou šanci na znovuzvolení předsedou Senátu – pakliže pochopitelně nejdříve obhájí samotné senátní křeslo. STAN obhajují ve více obvodech než ODS, takže jim – domýšleno do extrému – hrozí větší ztráta. Volební matematika ale může být zrádná. Kromě možnosti, že by Vystrčil ve volbách vůbec neuspěl, nelze vyloučit ani výrazné posílení některého jiného klubu, nejen STAN, ale třeba i lidovců nebo i opozičního PROREGION, který zastřešuje zbylé senátory ANO a ČSSD. Takový by si potom nejspíše sám nárokoval post předsedy horní komory.

V Senátu obvykle vítězí opozice. Ta nynější ale Senát příliš nechce

Letos se ale voliči ocitli ve zvláštní situaci. V minulosti zkušenost ukazovala, že v Senátu postupně převládne opozice. Ta také na volby do horní komory kladla důraz a dokázala nominovat takové osobnosti, které přitáhly dostatek voličů.

V době opoziční smlouvy sílily v Senátu strany takzvané Čtyřkoalice, v letech středolevých vlád pod vedením ČSSD mezi lety 2002 a 2006 pak získala hlavní slovo ODS. Ta pak v Senátu utrpěla drtivou porážku v roce 2008, kdy ztratila sympatie voličů po nástupu k vládní moci. Tehdy její kandidáti uspěli jen v Praze, zatímco ostatní obvody opanovali sociální demokraté. ČSSD za Nečasovy vlády v Senátu ještě posílila, ale za Sobotkovy a Babišovy vlády již ztrácela a hlavními silami v horní komoře se staly ODS a STAN.

Obě tyto strany jsou nyní ve vládě. Ovšem opozici tvoří ANO a SPD, které jsou shodně k Senátu odtažité a zazněly od nich výzvy k jeho zrušení. Předseda ANO Andrej Babiš psal o takové ambici například v publikaci O čem sním, když náhodou spím, která shrnovala jeho volební program v roce 2017. SPD se vůči horní komoře vymezuje ještě důrazněji.

Kompetence Senátu

Úloha horní komory je hlavně kontrolní. I v případě, že v něm má většinu opozice, nedokáže přímo zabránit prosazení vládní legislativy, může ji ale zdržet. Senát může návrh zákona, který přijde ze sněmovny, zamítnout, v tom případě se ale vrací do dolní komory, která jej může přece jenom schválit, i když je k tomu potřeba nadpoloviční většina všech poslanců.

Senát také může navrhnout pozměňovací návrhy. S nimi se do sněmovny občas vracejí i předlohy, které nejsou politicky výrazně sporné, ale senátoři v nich najdou technické chyby. S pozměňovacími návrhy mohou poslanci buď souhlasit, anebo prosadit původní znění předpisu.

Senátoři mají také zákonodárnou iniciativu, jejich návrhy ale musí projít trojím čtením v Senátu, a pokud jsou schváleny, jdou ještě do sněmovny.

Významná je role Senátu při snahách o změny ústavy. S nimi musí třípětinovou většinou souhlasit obě komory, a pokud některá z nich nesouhlasí, návrh je zamítnut, v tomto případě nemohou poslanci senátory přehlasovat.

Do výjimečné pozice se Senát dostává v případě, že se rozpustí Poslanecká sněmovna – což se zatím stalo jen jednou. V tom případě je jedinou funkční parlamentní komorou a přijímá takzvaná zákonná opatření. Navrhuje je vláda a po svém ustavení je musí všechny schválit ještě nová Poslanecká sněmovna, jinak přestávají platit.

Kromě práce poslanců Senát částečně dohlíží i na práci prezidenta. Jednak horní komora schvaluje na návrh prezidenta kandidáty na ústavní soudce, jednak je to Senát, který jako jediný může na prezidenta republiky podat žalobu, a tím iniciovat jeho předčasný nedobrovolný odchod z funkce. Oproti minulosti však do podání takové žaloby promlouvají i poslanci a senátorům ji musí schválit ústavní většinou.

Ještě než byl do ústavy doplněn souhlas sněmovny, podali senátoři v roce 2013 k Ústavnímu soudu žalobu na prezidenta Václava Klause. Soud ji neprojednával, protože Klaus mezitím ve funkci skončil. Senátoři připravili i žalobu na nynějšího prezidenta Miloše Zemana, ta ale již musela získat i souhlas sněmovny, který nezískala. 

Volby do Senátu jsou dvoukolové. V případě, že některý z kandidátů dostane již v první kole přes 50 procent hlasů, je zvolen rovnou, což se ale stává výjimečně. Předloni byl již v prvním kole zvolen jeden senátor z 27, před čtyřmi lety dva. V opačném případě postupují do druhého kola dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů a senátorem je zvolen vítěz druhého kola.