V okamžiku, kdy Jurij Gagarin vyletěl před 60 lety do vesmíru, se stal celosvětovou hvězdou. Jeho 108 minut na oběžné dráze dalo Sovětskému svazu možná největší vítězství studené války, především na kulturní frontě. Kosmonautův obraz pronikl do celého světa bez ohledu na režim, který kde vládl, a například soch mu v průběhu let stále přibývá. Objevil se ale i v komiksech, hudbě a jeho jméno nese také měsíční kráter.
S Gagarinem Sověti na chvíli „vyhráli studenou válku“. Sochy má po celém světě, dostal se i na Měsíc
Nesmrtelnost jménu Gagarin zajistily necelé dvě hodiny na oběžné dráze. Po experimentech s vysíláním zvířat byl tak prvním člověkem, který se na Zem podíval z vesmíru. Po návratu na modrou planetu se z něj stal mezinárodní hrdina a získal také titul Hrdina Sovětského svazu.
Na Rudém náměstí v Moskvě ho vítal radostný dav statisíců lidí. Stal se národním bohatstvím, „rodinným stříbrem“ Sovětského svazu a následně tak cestoval po celém světě, aby východní hegemon ukázal svůj úspěch.
Jeho první zahraniční cesta vedla do Československa. Kromě Prahy byl pak ale třeba i v Mariánských Lázních. Sám kosmonaut ale nově nabytou slávu nenesl snadno. Pocházel ze skromných vesnických poměrů a velká gesta mu nebyla příliš blízká.
Z rodné vsi Klušino, jež leží ve Smolenské oblasti na západě Ruska, se dostal díky svému technickému nadání. Vyučil se slévačem a jako nejlepší student se probil na technickou školu v povolžském Saratově.
Právě Národní svaz slévačů Británie ho po jeho návratu z vesmíru pozval na návštěvu, kde se setkal s tehdejším premiérem Haroldem Macmillanem. Podíval se ale třeba i do Itálie, Brazílie nebo Egypta. Tam dostal symbolické klíče od hlavního města Káhiry.
Kosmonautova celosvětová popularita v době Studené války ukazuje právě na obrovskou kulturně spojující rovinu dobývání vesmíru. Mluvil o něm i jeden z ředitelů ruského kosmického programu Vladimír Popovkin při odhalování Gagarinovy sochy. „Rusové jsou velice hrdí, že Gagarin pocházel z Ruska, ale když se na to podíváte více filosoficky, byl to vyslanec celého světa do vesmíru. Připomíná nám, že vesmír musíme prozkoumávat společně,“ řekl v roce 2011 Popovkin.
Celý svět zdvihl pohledy nahoru
„Dobrý den, majore Gagarine, tak jsme se tedy už dočkali…,“ notoval v legendárním šlágru Gustav Brom po prvním letu člověka do vesmíru. Nazpíval ho jen několik hodin po Gagarinově startu. I na něm lze doložit obrovský význam celého podniku.
Orchestr Gustava Broma totiž v zásadě kopíroval americké swingové vzory a přebíral nejen jejich hudbu, ale i způsob vystupování nebo oblékání. To ale nebylo úplně po chuti části tehdejší komunistické garnitury, která se západem vedla nejen mocenský, ale i kulturní souboj. Nazpíváním oslavné písně o prvním kosmonautovi si tak i Orchestr Gustava Broma zlepšil svůj obraz v očích kádrů.
Samozřejmě především ruští umělci si vzali Gagarina jako podklad pro svoje díla. Oslavné písně o něm vytvořila skladatelka Alexandra Pachmutovová společně se svým manželem básníkem Nikolajem Dobronravovem. Jednou z Gagarinových nejoblíbenějších skladeb byla Něžnost z roku 1965.
Gagarinovo hrdinství ale slouží jako předloha hudebníkům i nadále. Inspiroval se jím i francouzský král syntezátorového zvuku Jean-Michel Jarre v písni Hey Gagarin nebo britská alternativní skupina Public Service Broadcasting se skladbou Gagarin. Kosmonautovo jméno použila jako svůj název i česká elektronická kapela Gagarin.
Kromě toho v posledních letech kosmonautův odkaz ožíval i v literatuře. Úspěchu se dostalo americké komiksové sérii The Manhattan Projects, ve které autoři popisují příběh z alternativní reality – v ní právě stejnojmenný projekt vývoje atomové bomby odstartoval další experimentální zkoumání.
Rusové a Američani tak společně vyvíjí další vesmírné technologie a po bok Gagarina se v komiksu postaví třeba i další vesmírný dobyvatel pes Lajka, který tady umí mluvit anglicky.
Pomník jako raketa
Asi nejznámější pomník prvního kosmonauta se nachází přímo v centru Moskvy. Navrhl ho Pavel Bondarenko a stojí na Leninském prospektu, ulici mířící ze středu metropole na její jih. Moskva má nedaleko dokonce celou čtvrť patřící kosmickému hrdinovi, takzvaný Gagarinský distrikt.
Samotný pomník stojí na malém náměstí (Gagarinově) vedle mnohaproudé silnice a díky svým více než 42 metrům výšky je viditelný z velké dálky. Konstrukcí připomíná vesmírnou raketu, na jejímž vrcholku stojí právě Gagarin. Symbolika se promítla i do použitého materiálu. Socha je vytvořena z titanu, který se používá právě ke konstrukci vesmírných korábů.
Horizont ČT24: Reakce umělců na úspěchy při dobývání vesmíru (zdroj: ČT24)
Podobných soch se kosmonaut dočkal i jinde ve světě. Při příležitosti jeho výročí před deseti lety odhalili Gagarinovi sochu v Londýně. Později se natrvalo přesunula ke Královské greenwichské observatoři.
Svůj pomník má Gagarin už devět let i v původním sídle kdysi úhlavního nepřítele sovětských kosmonautů – v NASA v Houstonu v americkém státě Texas. Gagarinovy sochy zdobí města po celém světě, ať už to je evropské Srbsko, nebo asijská Indie či Indonésie.
Dva roky pak drží rekord největšího obrazu slavného kosmonauta italský streetartový umělec Jorit. Ten Gagarinův obličej namaloval na zeď dvacetipatrového domu v ruském městě Odincovo nedaleko Moskvy.
Jako pocta vesmírnému programu vznikla na severu Moskvy také Alej kosmonautů. Široká ulice pouze pro pěší vede k ruskému vesmírnému muzeu a Památníku pokořitelů kosmu. Po cestě jsou vysázeny pamětní kameny důležitých osob sovětského programu, jako byl právě Gagarin nebo inženýr a průkopník raketových letů Konstantin Eduardovič Ciolkovskij.
Gagarinův triumfální 12. duben vyhlásila i Organizace spojených národů jako Mezinárodní den letů do vesmíru. Připomínat má začátek lidského objevování vesmíru a upozorňovat na důležitost vesmírného výzkumu a vývoje technologií proto, aby lidstvo dosáhlo udržitelného rozvoje a míru.
Památník pokořitelů kosmu a socha Konstantina Eduardoviče Ciolkovskije v Moskvě