Výsledky nového výzkumu naznačují, že pánve moderních mužů prošly při evoluci většími změnami, zatímco pánve moderních žen zůstávají „archaické“. Mužům tato změna dala podle vědců lepší schopnosti chůze a běhu na dlouhé vzdálenosti – díky jedinečnému mechanismu, který je schopný vynikajícím způsobem tlumit nárazy i účelně akumulovat energii.
Když archeologové nebo třeba policejní patologové najdou tělo a chtějí určit, jestli šlo o muže, nebo ženu, tak první, nač se podívají, je pánev. Právě její tvar totiž nejlépe ukazuje rozdíly mezi oběma pohlavími. Tým vědců z Telavivské univerzity teď tvary pánví detailně prostudoval, zajímalo je srovnání mezi moderními lidmi a neandertálci.
Experti porovnávali dvě skvěle dochované pánve neandertálských mužů ze dvou španělských jeskyní s několika desítkami pánví moderních mužů a žen. Překvapivě se ukázalo, že navzdory své značné velikosti a robustní stavbě se neandertálské pánve ve většině měření a proporcí podobají spíše pánvím u moderních žen než u moderních mužů.
Vědci předpokládají, že by to mohlo znamenat, že u neandertálců a u moderních lidí se zachovala původní konfigurace pánve, ale stejný orgán moderních mužů prošel podstatnou evoluční změnou, která vedla ke vzniku jeho současné podoby.
Co umí mužská pánev
Podle nového modelu umožňuje geometrie mužské pánve stehenním svalům tlumit pokles těžiště těla, akumulovat potenciální energii během kroku a tuto energii bezprostředně poté uvolnit – čímž tělo účinně „vyskočí“ nahoru do dalšího kroku.
Tímto způsobem funguje pánev nejen jako tlumič nárazů, ale navíc i jako systém zpětného získávání energie – dalo by se to srovnat s rekuperací u elektromobilů. Nárazy na zem totiž díky pánvi zásobují svaly energií získanou z tohoto dopadu podobně jako brždění dobíjí baterku auta.
Může to snížit energetický výdej, zlepšit efektivitu chůze a tím poskytnout významnou výhodu při dlouhých pěších cestách. Změna polohy kyčelních kloubů si také vyžádala další strukturální přizpůsobení, včetně zesílení stydké kosti a prohloubení přední části pánve, aby odolaly novým mechanickým zatížením.
Ženy se vydaly jinou cestou
U moderních lidských žen se celá řada těchto změn neprojevila. Podle výzkumníků totiž v jejich případě představovaly zásadní omezení rození dětí i potřeba porod přežít – což vyžadovalo relativně mělkou pánev a současně dostatečně široký porodní kanál. V důsledku toho zůstává ženská pánev blíže původní konfiguraci, tedy stejné obecné konfiguraci, jakou vykazují neandertálští muži.
Spoluautorka studie Ella Beenová z Ono Academic College dodává: „Tato studie dokazuje, že otázky týkající se lidské evoluce se neomezují pouze na vzdálenou minulost. Porozumění evoluci našeho mechanismu chůze může přispět k současnému výzkumu v oblastech biomechaniky, muskuloskeletální medicíny, rehabilitace a prevence úrazů. Pohled, který nám poskytují neandertálci, nám pomáhá lépe porozumět tělu moderního člověka.“
