Dvanáct mladých fotbalistů a jejich trenér, kteří byli vyproštěni ze zatopeného jeskynního komplexu na severu Thajska, stanuli před novináři na tiskové konferenci. Projevili na ní vděčnost personálu nemocnice, v níž byli hospitalizováni. Jejich zdravotní stav se vrátil do normálu.
Zachránění hoši přibrali a jsou zdraví. Novinářům popsali hrůzu v podzemí
90' ČT24 na téma záchrany thajských chlapců (zdroj: ČT24)
Jako první na tiskové konferenci promluvil 14letý Adul, který s britskými potápěči díky znalosti angličtiny za ostatní hovořil. „Když se vynořili z vody, byl jsem překvapený. Nevěděl jsem, co jim říct. Řekl jsem hello, nebo něco takového. Když mi řekli hello, odpověděl jsem hello,“ prohlásil. „Bylo to nádherné,“ popsal okamžik, kdy je potápěči našli.
Další z chlapců líčil, jak setkání s potápěči vypadalo. „Řekl jsem ostatním členům týmu, aby se ztišili, protože jsem slyšel hovor,“ řekl. „Začal jsem poslouchat a byla to pravda,“ dodal. Fotbalisté ale měli strach, že by je potápěči mohli minout, tak se jeden z hochů vydal k místu, odkud se zvuky ozývaly.
Mladí fotbalisté se shodli, že během dny trvajícího čekání na záchranu všichni cítili velkou únavu a již neměli žádnou fyzickou sílu. „Občas jsem trochu omdléval,“ vylíčil situaci před nalezením jeden z mladších chlapců. „A měl jsem hrozný hlad. Snažil jsem se na jídlo nemyslet, protože pak jsem měl hlad ještě větší,“ dodal.
Jeho odpověď u ostatních vyvolala pobavení, což je podle BBC dokladem toho, že skupina si i přes strastiplné zážitky zachovala týmového ducha. Ukázkou pospolitosti je i fakt, že nikdo se nehlásil, aby mohl být zachráněn jako první. Trenér o výběru zažertoval a řekl, že jako první byl vybrán ten, kdo bydlel nejdále od jeskyně.
„Bál jsem se, že se nedostanu domů a maminka si bude stěžovat,“ popsal na tiskové konferenci jeden ze zachráněných hochů své pocity ve chvíli, kdy si uvědomil, že je spolu se svými spoluhráči a trenérem v jeskyni uvězněn.
Hoši se pokoušeli ve stěně jeskyně vyhloubit s pomocí kamenů díru, aby měli místo, kde budou v bezpečí. Neměli nic k jídlu, jen pili vodu stékající po stěnách. Jeden z chlapců řekl, že když byli zachráněni, považoval to za zázrak.
Mladí fotbalisté v závěru konference slíbili, že budou dobrými občany, a káli se, že si budou příště dávat pozor. Jeden chlapec řekl, že se obává, že se mu navršily domácí úkoly. S učiteli se chlapci ještě nesetkali.
Před zahájením tiskové konference se chlapci předvedli s míčem
Přibrali tři kilogramy
Všichni chlapci se těší dobrému zdraví, potvrdili lékaři. Přibrali tři kilogramy a jejich stav se vrátil do normálu. Zdravotníci se spíše obávají o psychickou kondici hochů, byť je aktuálně dobrá, zaznělo na tiskové konferenci.
Úřady se obávají dopadu pozornosti médií na psychické zdraví dětí. I proto byla konference pozorně moderována. Novináři otázky odevzdali předem a posléze je musel schválit psycholog.
Po návratu k rodinám budou mít novináři na 30 dní zapovězeno mladé sportovce zpovídat. Jeden ze článků thajského zákona na ochranu dětí pamatuje i na ochranu osob mladších 18 let, kterým by zájem médií mohl přivodit emoční újmu nebo poškodit reputaci.
Výlet do jeskyně
Mladí fotbalisté ve věku mezi 11 a 16 roky s 25letým trenérem vyrazili 23. června do rozsáhlého jeskynního systému na výlet. Nebyli tam poprvé, tentokrát však podcenili monzunové deště, během nichž se jeskyně zatápí vodou; před vstupem do podzemí na toto riziko upozorňovala i varovná cedule.
V podzemí skupinu stoupající voda odřízla od únikové cesty. Chlapci s trenérem museli před živlem ustupovat stále hlouběji do útrob jeskyně. Na místě setrvali v naprosté tmě, bez větších zásob a ve výletním oblečení devět dnů, než byli objeveni.
Mezi 8. a 10. červencem dostal tým potápěčů uvězněné chlapce a trenéra postupně z jeskyně ven. Během záchrany zahynul jeden potápěč, bývalý člen thajského námořnictva Saman Gunan, který se k operaci připojil jako dobrovolník. Poté, co do jeskyně dopravil tlakové lahve, mu během zpáteční cesty došla zásoba vzduchu a ztratil vědomí.
Trenér fotbalového týmu na tiskové konferenci uvedl, že cítí lítost i vinu za to, že potápěč zemřel. Chlapci nakreslili jeho portrét a napsali dopis, který zašlou jeho rodině. „Mnohokrát děkujeme za to, co jsi pro nás obětoval,“ stojí v něm.
obrázek