I když původně hrozilo, že v thajské jeskyni zůstanou chlapci se svým trenérem uvězněni kvůli vodě možná i několik měsíců, dočkali se denního světla mnohem dřív. Po sedmnácti dnech od chvíle, co v jeskyni uvízli, se ven dostali i poslední z nich. Velkou záchrannou operaci sledoval celý svět, pomoc nabízelo i Česko a pro skupinu skončila situace nakonec dobře. Jednu oběť ale událost má, a to z řad dobrovolníků.
Sedmnáct dní napětí s dobrým koncem. Záchrana z thajské jeskyně ale nebyla bez obětí
Skupina tvořená trenérem, jedenácti fotbalisty ve věku mezi 11 a 16 lety a kamarádem jednoho z nich zamířila v sobotu 23. června do jeskyně Tcham Luang Nang Non na severu Thajska nedaleko hranic s Myanmarem.
Výprava byla pokládána za způsob, jak se měl zástupce trenéra naučit sám zvládnout mladé fotbalisty, zároveň šlo o klíčovou součást tréninku hochů, kteří spolu tráví až dvacet hodin týdně. Chlapci se měli podepsat ve vzdálenosti dvou a půl kilometru v hloubi jeskyně na stěnu na důkaz toho, že v ní byli.
Skupina při tom nedbala velkého varovného nápisu před jeskyní, že se během monzunů může velmi rychle zaplavit. Spustil se prudký liják, který zaplnil tunely vodou, a třináctce Thajců tak odřízl cestu ven. Neměli jinou možnost, než před stoupající hladinou vody postupovat kupředu po vyvýšených okrajích jeskyně. Nakonec se ukryli v síni asi čtyři kilometry od vchodu, kde je však voda zároveň uvěznila.
Pátrání po skupině odstartovala matka jednoho z chlapců, když se její syn nevrátil z tréninku. Jedinou stopou byly věci zanechané před vchodem do jeskyně.
V prvních dnech pátrání se thajští záchranáři dostali do druhé komory od ústí jeskyně. V tomto prostoru nalezli boty a vaky ponechané na zemi. Snahy o záchranu od začátku komplikoval terén i voda smísená s pískem a bahnem. Kvůli dešti a stoupající vodě museli záchranné operace v dalších dnech i pozastavovat.
Kromě příslušníků thajského námořnictva se do celé akce zapojili i čtyři zkušení britští jeskynní potápěči, několik expertů americké armády a záchranáři z Číny, Austrálie, Myanmaru nebo Laosu.
Až po devíti dnech pátracích akcí přišla dobrá zpráva – všech třináct pohřešovaných nalezli britští potápěči naživu na vyvýšenině v hloubi jeskyně ve skalní dutině.
Vzápětí ale vyvstala otázka, jak dostat z jeskyně chlapce, kteří neumějí plavat. Voda se tam totiž držela navzdory odčerpávání. Zatímco thajské úřady zvažovaly variantu naučit chlapce používat potápěčskou výbavu a dostat je ven co nejdříve, mezinárodní jeskynní záchranáři se shodovali, že taková akce by byla velmi nebezpečná. I zkušeným potápěčům trvalo zdolání náročného úseku tři hodiny.
Časovou tíseň způsobovala předpověď počasí, která hlásila na následující víkend prudký monzunový déšť. Zároveň se objevily zprávy, že koncentrace kyslíku ve vzduchu v komoře, kde se chlapci nacházejí, klesla z 21 na 15 procent.
Záchranáři zkoušeli hledat alternativní únikové cesty a vrtali do skály v oblasti jeskyně. Nakonec ale byla zvolena varianta úniku skrz zaplavené prostory.
Tři dny evakuace
Riskantní operaci zahájili záchranáři v neděli 8. července. Chlapce vždy doprovázeli dva členové záchranného týmu, první potápěč nesl kromě své vzduchové láhve také láhev pro dítě. Hoši měli na hlavě celoobličejovou masku. Zezadu pak chlapce jistil další potápěč. Únikovou trasu od úkrytu vyznačovalo lano. Nejužším místem museli proplout, jinak se brodili vodou ve tmě. Na konci cesty je vynesli ven záchranáři.
Plán postupoval dobře. Hned první den operace se podařilo evakuovat čtyři mladé fotbalisty. V pondělí záchranáři vyprostili další čtveřici a konečně v úterý potápěči vysvobodili i posledních pět uvězněných lidí včetně trenéra.
Bez obětí ale celá událost nebyla. Minulý pátek v jeskyni zemřel jeden z potápěčů – bývalý člen thajského námořnictva, který se na akci podílel jako dobrovolník. Do jeskyně přepravil kanystry s kyslíkem. Na zpáteční cestě ale ztratil pod vodou vědomí a zdravotníkům se ho už nepodařilo oživit.