Třinácti chlapcům, kteří jsou uvěznění v zatopené thajské jeskyni, hrozí, že tam zůstanou ještě delší dobu. Dostat je pryč bude náročné, uvízli totiž na místě, které je od povrchu vzdálené asi čtyři kilometry, navíc mezi nimi a svobodou leží několik hlubokých a současně úzkých sifonů, kterými je nutné proplavat.
Psycholog: chlapcům uvězněným v thajské jeskyni nejvíc chybí světlo. Jejich psychika je utlumená
Rozhovor s psychologem Štěpánem Vymětalem (zdroj: ČT24)
Je vůbec dětská psychika schopná zvládnout takový tlak a jak záchranáři mohou chlapcům pomoci? Štěpán Vymětal je psycholog ministerstva vnitra a současně člen Stálého výboru pro psychologii katastrof. Podle něj musí být chlapci nesmírně vyčerpaní, a to jak po fyzické, tak i po duševní stránce. „Můžeme uvažovat i časovou dezorientaci,“ popisuje psycholog. To potvrzují první otázky, které chlapci potápěčům položili: ptali se, jaký je den. V temné jeskyni se nemají jak orientovat, jejich vnitřní hodiny musí být zcela dezorientované.
„Člověk beze světla ztrácí základní povědomí o čase, mění se k horšímu i fungování běžných biorytmů – je tedy možné, že děti většinu času prospaly,“ říká expert.
Detaily hrají hochům do karet
Dětská psychika se podle Vymětala od té dospělé zase tolik neliší, na zvládání stresových stavů to nemá výrazný vliv. Navíc jsou některé ze ztracených dětí už dospívající, adolescenti. O to větší roli pak mají na psychiku hochů čistě biologické faktory, jako jsou únava a vyčerpání. Současně ale tyto faktory mohou chlapcům pomoci: „Když budete deset dní bez jídla, tak psychika a její reakce budou odložené. Budou spíše spát, budou unavení, vyčerpaní,“ popisuje psycholog.
Podle něj má tato skupina velkou výhodu v tom, že se navzájem znají, něco spolu už zažili a současně fungují jako tým. Významnou roli pak hraje i přítomnost trenéra, který je přirozenou autoritou umožňující relativně bezproblémové řešení sporů, jež v takové situaci nutně vznikají. „Pokud by trenér z nějakého důvodu nemohl fungovat, mohl by ale takovou roli převzít i některý ze starších chlapců,“ uvádí Vymětal.
Když záchranáři řekli dětem, že je ještě nemohou vzít domů, muselo to na ně mít nějaký psychický dopad. Přesto na záběrech nebyla žádná přímá reakce vidět – chlapci působili spíše unaveně. „Podstatné bylo, že dva z chlapců byli schopní komunikovat a že k nim záchranáři dopravili světlo,“ říká psycholog katastrof.
Co bude dál?
Chování záchranářů bylo podle něj zcela profesionální, poskytli dětem všechno, co bylo potřeba: všechny základní informace, světlo a potraviny. Dostane se k nim lékař. Všechny ty informace byly pozitivní, takže děti mají naději – dostane se k nim pomoc.
Klíčové nyní budou pro dobrý konec zejména zásahy lékaře. Chlapci mají na záběrech jen krátké rukávy, mohou být podchlazení; je pravděpodobné, že pili špinavou vodu, a je otázkou, jak to v omezeném prostoru vypadalo třeba s hygienou. Právě to by měl lékař nyní prověřit a ty nejhorší nedostatky napravit.
Děti musí dostat jídlo přiměřené situaci: „Aby vůbec byly schopné nějaké záchranné operace, musí nejprve dostat nějaké kalorie a nabrat energii,“ popsal Vymětal.
Vydrží čtyři měsíce?
Ke čtyřměsíční době, kterou by ještě děti mohly v jeskyni strávit, je naopak expert skeptický. Podle Vymětala je tento čas značně nadsazený, podobně to hodnotil ve vysílání ČT24 také expert na potápění Daniel Hutňan.
Pokud by se doba nutného pobytu v podzemí prodlužovala, bude potřeba dětem zajistit také nějakou zábavu a podněty – což by ale v době moderní elektroniky neměl být takový problém. Měly by být propojeny s normálním světem, měly by k nim proudit informace z povrchu a zejména od jejich rodičů.