Čtyři chlapci uvěznění v zatopené jeskyni v Thajsku jsou venku. Potvrdil to guvernér tamní provincie Čiang Rai a zároveň velitel záchranné operace Narongsak Osottanakón. Některé zdroje včetně Reuters předtím uváděly šest zachráněných. Evakuovat je potřeba ještě osm mladých fotbalistů a jejich trenéra.
Záchranáři evakuovali čtyři chlapce z thajské jeskyně, další musí zatím počkat
Záchrana thajských chlapců
„Naše operace byla úspěšnější, než jsme očekávali,“ řekl guvernér. První chlapec byl podle něj venku už v neděli v 17:40 místního času (12:40 SELČ), ačkoliv média původně uváděla, že první by mohl být venku až kolem 16:00 SELČ.
Na děti čekalo v blízkosti jeskyně třináct zdravotnických týmů v polní nemocnici. Tamní zdravotníci je vždy nejprve prohlédli.
Každý z týmů má k dispozici vrtulník či sanitky, které pak chlapce dopravily do nemocnice v centru tamní provincie Čiang Rai vzdálené zhruba sedmdesát kilometrů. Zdravotní stav chlapců je „perfektní“, uvedl guvernér.
Počet zachráněných odpovídá původnímu plánu, podle kterého potápěči převedou do bezpečí chlapce rozdělené do čtyř skupin, přičemž v první byly čtyři osoby a v ostatních budou tři.
O tom, kdo bude evakuován jako první, rozhodl podle thajských zdrojů australský lékař a zároveň potápěč, který je na místě. Kritériem byla kondice dětí, ty nejoslabenější měly jít jako první.
Nejtěžší je první kilometr
Přímo v jeskyni se záchranné akce účastní třináct členů mezinárodního potápěčského týmu. Trasa měří přibližně čtyři kilometry a celou ji lemuje lano, kterého se chlapci i potápěči přidržují. Skupina se nachází asi osm set metrů až jeden kilometr pod povrchem. Cesta ven trvá asi pět hodin a odehrává se v naprosté tmě.
Chlapce vždy doprovázejí dva členové záchranného týmu. První potápěč nese kromě své vzduchové láhve také láhev pro dítě. Chlapci mají na hlavě celoobličejovou masku, která je pro nezkušené potápěče bezpečnější než klasický respirátor. Zezadu pak chlapce jistí další potápeč.
Zbylí potápěči jsou rozestaveni na prvním nebezpečném kilometrovém úseku, aby navigovali skrze pod vodou ponořené průchody, které jsou v nejužším místě široké jen asi 60 centimetrů a vysoké necelých 40 centimetrů.
První, nejtěžší kilometr tak vyžaduje dlouhé potápění, prolézání blátem s úlomky skal a úzkými štěrbinami. V nejkritičtějším zúženém místě musí skupinka pod vodou urazit asi třicet metrů.
Po zdolání tohoto nejtěžšího úseku se chlapci vydávají ke křižovatce ve tvaru písmene T (viz plánek níže). Čeká je cesta složitým terénem včetně přelézání ohromných balvanů, písku a kluzkých skal s výběžky podobnými útesům a další pod vodou ponořené průchody.
V místě označeném jako „třetí komora“ dorazí do podzemního operačního střediska, které tam zřídili záchranáři. Zde si mohou na chvíli odpočinout, než se vydají na poslední dva kilometry cesty. V „druhé komoře“ na skupinu čekají záchranáři, kteří jí pomůžou k ústí jeskyně.
Celkem se záchranné operace účastní 90 potápěčů, 50 zahraničních a 40 thajských, uvedl guvernér. Osottanakón řekl, že nyní potřebují záchranáři deset až dvacet hodin na přípravu operace, aby mohli evakuovat další skupinu. Záchranná akce tak začne nejdříve v 8:00 místního času (3:00 SELČ), ale dost možná i později.
Záchranu zřejmě urychluje klesající voda
Podle guvernéra postupovala celá operace rychleji, než se čekalo. Novinář Florian Witulski působící v Bangkoku uvedl s odkazem na záchranáře, že voda v místě klesla a urychlila tak cestu z jeskyně. Některé chodby je díky tomu možné oproti původním předpokladům projít pěšky. Úřady už dříve odhadovaly, že záchrana uvězněných potrvá dva až čtyři dny.
Mladí fotbalisté a trenér jsou v jeskyni od 23. června. Chlapce, kteří ustupovali stále hlouběji do jeskynního komplexu před stoupající vodou, záchranáři objevili 2. července. Od té doby jim přinášeli zásoby a připravovali evakuaci. Jejich evakuace začala ráno kvůli hrozbě dalších dešťů a obavám, že se v jeskyni opět zvýší hladina vody.
Protože někteří z hochů neumějí plavat a vzhledem k obtížnému terénu, v němž v pátek zahynul jeden z potápěčů, se uvažovalo i o tom, že se vyčká do konce monzunového období, tedy do podzimu, aby chlapci mohli z jeskyně vyjít pěšky. Protože ale začal v jeskyni ubývat kyslík a hrozilo, že se hladina vody opět zvýší, bylo rozhodnuto s evakuací neotálet.